Leopold z Clary-Aldringenu

Leopold z Clary-Aldringenu
Ministr spravedlnosti Habsburské monarchie
Panovník	František II./I.
Prezident nejvyššího soudního úřadu
Ve funkci: 1791 – ?
Panovník	Leopold II.
Předchůdce	Kristián August ze Seilernu
Druhý prezident nejvyššího soudního úřadu
Ve funkci: 10. květen 1780 – 1791
Panovník	Marie Terezie, Leopold II.
Vicekancléř Česko-rakouské dvorské kanceláře
Ve funkci: 7. květen 1776 – 1780
Panovník	Marie Terezie
Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
Ve funkci: 1773 – 1776
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Jan Kryštof z Blümegenu
Nástupce	Josef Karel ze Žerotína
Nejvyšší zemský sudí Moravského markrabství
Ve funkci: 1772 – 1773
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Jan Václav Widmann
Nástupce	Josef Karel ze Žerotína
Skutečný tajný rada
Narození	2. ledna 1736 Praha-Malá Strana Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	23. listopadu 1800 (ve věku 64 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	Marie Valpurga Josefa z Thun-Hohensteinu Emanuela Marie Vratislavová z Mitrovic
Rodiče	Kašpar František Osvald z Clary-Aldringenu a Marie Františka ze Šternberka
Děti	Vojtěch Václav z Clary-Aldringenu Marie Kristýna z Clary-Aldringenu
Příbuzní	Amálie z Clary-Aldringenu[1] (vnučka)
Profese	historik, právník, soudce a ministr spravedlnosti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Kašpar hrabě z Clary-Aldringenu (německy Leopold Kaspar von Clary und Aldringen; 2. ledna 1736 Praha-Malá Strana – 23. listopadu 1800 Vídeň) byl český šlechtic z rodu Clary-Aldringenů, působil jako ministr spravedlnosti tehdejší Habsbuské monarchie.^[zdroj?]

Leopold z Clary-Aldringenu se narodil v rodovém paláci na Malé Straně v Praze jako syn hraběte Kašpara Františka Osvalda z Clary-Aldringenu (1707 Teplice – 1735 Dobříčany), komorníka a hejtmana spojených krajů Žateckého a Loketského a Chebského, který zemřel ve věku 27 let na neštovice. Jeho matka Maria Františka (1712 nebo 1709 Vídeň – 1739 tamtéž), byla dcerou českého komorního prezidenta a hejtmana hraběte Františka Leopolda ze Šternberka (1680–1745).

Leopold měl sestru Eleonoru (1733–1803 Praha), která byla provdána za pozdějšího apelačního radu, hraběte Jana Václava Šporka (1724–1804).

Jeho otec zemřel brzy po jeho narození a matka zemřela, když mu byly tři roky, proto se výchovy ho ujal prastrýc, hrabě Filip z Clary, který však také brzy zemřel. Leopold odešel ke svému dědečkovi hraběti Františku Leopoldovi ze Šternberka.

Své první vzdělání získal u piaristy Lamberta Agadoniho a v roce 1748 nastoupil do vídeňského Teresiana, kde byli jeho učiteli Josef Khell von Khellburg a Erasmus Fröhlich.

V roce 1746 zdědil dobříčanský zámek.

Po disputaci mu byl dne 2. září 1753 udělen titul doktora práv a obdržel zlatý řetěz z rukou nejvyššího komorníka Jana Josefa z Khevenhüller-Metsche.

Po jeho odchodu z Teresiana v roce 1754 ho Marie Terezie jmenovala poradcem české královské apelační komory, kam byl 12. listopadu 1754 uveden na Herrenbank (lavici soudců, v níž zastávali samostatné řady šlechtici a měšťané). V roce 1759 se stal mladším písařem a byl členem různých komisí. V roce 1763 byl jmenován guberniálním radou.

Za jeho zásluhy jej císařovna 9. dubna 1767 jmenovala královským purkrabím v Chebu a skutečným tajným radou.

V roce 1769 byl povýšen na královského pokladníka do Sibiu v Transylvánii, kam nastoupil v roce 1770. V této funkci setrval až do roku 1772, kdy byl v červenci jmenován nejvyšším zemským sudím a v květnu 1773 nejvyšším zemským komorníkem Markrabství moravského.

Poté byl v roce 1776 jmenován vicekancléřem Česko-rakouské dvorské kanceláře a v roce 1780 jej Marie Terezie povýšila na druhého předsedu nejvyššího soudu. Po odchodu hraběte Kristiána Augusta ze Seilernu v roce 1791 do důchodu převzal Leopold z Clary-Aldringenu úřad prezidenta nejvyššího soudu.

Při postupu francouzské armády k Vídni na jaře 1797 se objevila obava, že by vrchní soudnictví mohlo být brzděno ve své práci, a to i s ohledem na části říše, které nebyly přímo zasaženy válkou. Z tohoto důvodu byl Leopold přeložen do Prahy jako vrchní soudní prezident se šesti radními, aby odtud udržovali soudní správu pro Čechy, Moravu, Slezsko a Halič.

Císař František II. jej jmenoval ministrem spravedlnosti a předsedou Tajné soudní komise pro záležitosti velezrady a později předsedou Dvorní komise pro právní záležitosti.

První manželkou Leopolda z Clary-Aldringenu byla Emanuela Marie Vratislavová z Mitrovic (1732–1761), dcera diplomata hraběte Františka Karla I. Vratislava z Mitrovic a Schönfeldu (1696–1759), s níž měl dvě dcery:

• Marie Kristýna z Clary-Aldringenu (31. prosince 1758–1820), provdaná za barona Rudolfa Josefa z Hackelbergu a Landau (1764–1830);
• Emanuela Marie z Clary-Aldringenu (18. března 1760 – 26. srpna 1838), poprvé provdaná za hraběte Franze Karla Kulhánka (* asi 1761–1794 Praha),^[2] kapitána ve sboru hraběte O'Donnella^[zdroj?] a podruhé za barona Alberta Malovce z Malovic.^[3]

Jeho druhou manželkou se stala Marie Walburga Josefa (1743–1795), dcera hraběte Jana Josefa z Thun-Hohensteinu (1711–1788), politika a dedikanta 36. symfonie Wolfganga Amadea Mozarta. Jejich děti byly:

• Leopold Josef Petr z Clary-Aldringenu (30. srpna 1766–?),
• Karl František Jeroným z Clary-Aldringenu (19. ledna 1774–?),
• Adalbert Václav z Clary-Aldringenu (23. prosince 1778–1809), ženatý s Amálií (1778 Brno – 1838 Vídeň), dcerou Františka Nádasdyho von Fogarasföld (1745–1802).

• Tentamen historicum de titulo Imperatoris Romani qui Carolo M. etiam ex pacto cum Graecis Imperatoribus accessisse vulgo creditur. Vienna, 1753.
• Plutarchus redivivus seu comparatio virorum illustrium Plutarchi methodo scripta. Pragae 1755.
• Plutarchus redivivus, d. i. wiederlebender Plutarch oder Lebensbeschreibung berühmter Männer auf Plutarchs Art. Praha, 1765.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold von Clary und Aldringen na německé Wikipedii.

• Joseph Kajetan von Auersberg: Geschichte des königlichen böhmischen Appellationsgerichtes: Zweyter Theil. Bey Caspar Widtmann, gedruckt bey Gottlieb Haase, königlich böhmisch ständischem Buchdrucker, 1805. S. 200–204.
• Leopold von Clary und Aldringen. In: Michael Kunitsch: Biographien Merkwurdiger Manner der Oesterreichischen Monarchie, 3. Band. Gräz 1805. S. 23 f.

• Constantin von Wurzbach: Clary und Aldringen, Leopold Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 2. Theil. Verlag der typografisch-literarisch-artistischen Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1857, s. 382 f. (Digitalizováno).
• Leopold von Clary und Aldringen. In: Karl Friedrich Benjamin Leupold: Allgemeines Adels-Archiv der österreichischen Monarchie, 1. Teil, 2. Band. Wien 1790. S. 202.