Leopolda Dostalová

Leopolda Dostalová
Leopolda Dostalová
Narození	23. ledna 1879 Praha-Veleslavín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. června 1972 (ve věku 93 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Václav Kliment 1. manžel Karel Dvořák 2. manžel
Rodiče	Leopold Dostal a Marie Horská-Kallmünzerová
Příbuzní	Karel Dostal, Hana Dostalová, Václav Dostal, Vilém Dostal, Adolf Bohuslav Dostal, Olga Dostalová a Marie Dostalová (sourozenci)
Umělecké ceny
Státní cena 1924 národní umělec (1947) Řád práce 1958
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopolda Dostalová, křtěná Leopoldina Vilemína Karolína, nesprávně Dostálová, (23. ledna 1879 Praha-Veleslavín^[1] – 17. června 1972 Praha) byla přední česká herečka, dlouholetá členka hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze, jež vystupovala na prknech Divadla za branou ještě ve svých 92 letech.

Život

Narodila se jako čtvrté z jedenácti dětí v rodině statkáře Leopolda Dostala a jeho manželky Marie Anny rozené Kallmünzerové^[1] ve Veleslavíně v zámečku, k němuž tehdy patřil statek s hospodářskými budovami a zemědělsky využívanými pozemky. Dětství prožila většinou v rodinné vile „Dostalka“ v Poděbradech (zakoupené kolem roku 1913 architektem Kamilem Hilbertem, posledním stavitelem chrámu sv. Víta v Praze)^[2]. Jako ochotnická herečka začínala v Poděbradech, kde její talent objevil režisér Jaroslav Kvapil. Jeho přičiněním začala studovat herectví soukromě u Hany Kvapilové. V roce 1899 vystoupila poprvé na profesionální scéně jako host u ředitele K.Švandy ve smíchovské Aréně ^[3]. Již v říjnu roku 1901 byla angažována v pražském Národním divadle a s dvojím krátkým přerušením (1920 – 1924 Divadlo na Vinohradech ^[4], 1942 – 1945 dočasně penzionována) zde působila jako členka činohry až do roku 1959. I po roce 1959 pohostinsky v ND působila (až do roku 1969) a v letech 1969 až 1971 hrála v Divadle za branou ^[5].

Hostovala rovněž v zahraničí (Státní divadlo ve Varšavě – 1912, Záhřeb – 1914, Lublaň – 1929 a 1930).

Karel Čapek napsal svoji Matku údajně právě pro Leopoldu Dostalovou.

Byla druhou manželkou operního pěvce ND Václava Klimenta. Po jeho smrti se v roce 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka.

Byla z jedenácti dětí. Jejími sourozenci byli například básník, překladatel a režisér Adolf Bohuslav Dostal (1873–1939),^[6] manželka bankéře a národohospodáře Jaroslava Preisse Olga Dostalová-Preissová (1876–1921), malířka Marie Dostalová (1877–1903), ing. Vilém Dostal (1881–1917), který zahynul v Rusku, herec, režisér a recitátor Karel Dostal (1884–1966),^[7] nadporučík Václav Dostal (1888-1915), zeť francouzského bohemisty Ernsta Denise,^[8][9] malířka a návrhářka (uměleckoprůmyslová výtvarnice) Hana Dostalová (1890–1981)^[10] a ředitel Živnostenské banky v Moravské Ostravě Leopold Dostal.^[2]

Pohřbena je na pražských Olšanech.

Divadelní role, výběr

Národní divadlo uvádí ve svém archivu celkem 344 rolí a vystoupení, ve kterých Leopolda Dostalová vystoupila v letech 1883-1969.^[11]

Do mnoha her byla obsazována v různých inscenacích, často v různých rolích, např.:

• v Hamletovi hrála třikrát Ofélii (1904/1905, 1915/1916, 1919/1920) a jedenkrát Gertrudu (1926/1929)
• v Maryše představovala dvakrát Maryšu (1900/1901, 1907/1908), jednou Lízalku (1933/1934) a jednou Horačku (1956/1957)
• ve Snu noci svatojánské hrála dvakrát Helenu (1901/1902 a 1907/1908), jednou Oberona (1912/1913) a jednou Královnu Hippolytu (1932/1933)
• v Radúzovi a Mahuleně byla dvakrát Mahulenou (1913/1914 a 1917/1918) a dvakrát Runou (1930/1931 a 1940/1941)

Její první rolí na Národním divadle byla Alžběta v Noci na Karlštejně (1883/1884), poslední Marie Josefa v Domu doni Bernardy Federica Garcia Lorcy (premiéra 1967).

Při své herecké epizodě v Divadle na Vinohradech v letech 1922-1924 ztvárnila Čapkovu Emilii Marty:^[12]

• 1922 Karel Čapek: Věc Makropulos, Emilia Marty, j. h., Divadlo na Vinohradech, režie Karel Čapek

V závěru života hrála též v Divadle za branou:

• 1968 Josef Topol: Hodina lásky (teti, režie Otomar Krejča, další role Jan Tříska a Marie Tomášová^[13])

Filmografie

Ve filmu se objevovala spíše v menších rolích.

Filmové role:

• 1968 Ta třetí (matka, režie Jaroslav Balík, hlavní role Václav Voska a Ida Rapaičová)
• 1966 Kinoautomat: Člověk a jeho dům (babička, paní Zemková, režie Ján Roháč, Pavel Juráček a Vladimír Svitáček, hlavní role Miroslav Horníček)
• 1952 Jestřáb kontra Hrdlička (Hermínka, režie Vladimír Kressl)
• 1947 Varúj! (matka, režie Martin Frič)
• 1942 Okouzlená (Hojtašová, režie Otakar Vávra)
• 1940 Pohádka máje (teta Marta, režie Otakar Vávra, hlavní role Nataša Gollová a Svatopluk Beneš)
• 1939 Bílá jachta ve Splitu (hraběnka Kate de Milesi, Kekova matka, režie Ladislav Brom)
• 1939 Kouzelný dům (Hedvika, režie Otakar Vávra, hlavní role Adina Mandlová)
• 1938 Její pastorkyně (kostelnička Buryjovka, režie Miroslav Cikán, hlavní role Marie Glázrová)
• Děvčata, nedejte se! (ředitelka internátu, režie Hugo Haas, hlavní role Hugo Haas a Adina Mandlová)
• 1931 Psohlavci (matka Koziny, režie Svatopluk Innemann)

Televizní inscenace a TV filmy:

• 1970 Honoré de Balzac Honoré de Balzac (role neurčena)
• 1970 Kouzelný dům Kouzelný dům (tetička Hedvika, režie Jaroslav Balík, hlavní role Luděk Munzar a Milena Dvorská)
• 1968 Zločin pátera Amara Zločin pátera Amara (role neurčena, režie Jaroslav Dudek)
• 1967 Lucerna (bába, režie František Filip)
• 1965 Konec velké epochy (důchodkyně, režie Antonín Moskalyk)
• 1965 Neviditelný (role neurčena, režie Jiří Bělka)
• 1960 Lucerna (bába, režie František Filip, hlavní role Vlasta Fialová a Radoslav Brzobohatý)
• 1960 Strýček Váňa (role neurčena, režie Eva Sadková)

Rozhlasové role, výběr

• 1968 Antonín Přidal: Sudičky (Tereza, režie Josef Henke, hlavní role Zdeněk Štěpánek)
• 1964 William Shakespeare: Richard III. (vévodkyně z Yorku, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, král Richard III. Jiří Adamíra)^[14]
• 1957 Julius Zeyer, Josef Suk: Radúz a Mahulena (role neurčena, vyšlo na vinylové desce a na CD)
• 1953 Chytrá horákyně (četba pohádky Boženy Němcové)^[15]

Ocenění

• 1924 Státní cena
• 1947 titul národní umělkyně
• 1958 Řád práce

Citát

Odkazy

Reference

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 13, 23
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 85, 97–8, 116, 120, 127, 132, 156, 168, 174, 237–8, 252–4, 260, 262, 296
• František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 212, 232, 245, 248, 256, 259, 264, 288, 312, 321–2, 324–8, 331
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 190, 232, 284, 287, 315–6, 363, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Theater – Divadlo, Praha : Orbis, 1965, str. 13–4, 28, 167–8, 357, 381, 412
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 48, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 149, 154, 156, 321, 323, 324, 326, 366, 423, 424, 466, 469, 527.
• Leopolda Dostalová: Herečka vzpomíná, Praha : Orbis, 1960
• Karel Engelmüller: Leopolda Dostalová, Praha : Alois Srdce, 1929
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 218–219.
• Joža Götzová: Profily českých herců, Praha : S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 35, 37–41
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 81, 345, 352, 357–9, 362, 371, 384, 412, 427, 433–4
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 76–7, 133, 136, ISBN 80-204-0493-7
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 53–5, 59, 63, 71, 81, 90, 98, 116, 120, 131, 155, 163, 179
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Praha : Academia, 1983, str. 18, 22, 29, 63, 67, 70, 117, 122, 127–9, 139, 241, 245–6, 248, 335, 340, 357, 361, 463, 499, 502, 522, 588, 590, 597, 601, 609, 628, 643, 645–6, 651, 658, 664
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81–3
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 196, 204, 230–1, 233–4, 236, 238, 248–9
• Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str.  261, 345
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha : Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, 1958, str. 44, 59, 63, 85, 94, 131, 179, 182, foto 157
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 129. 
• Karel Petrů: Národní umělkyně Leopolda Dostálová : Soupis dramatických postav, Praha : vlastní náklad, 1963
• Miroslav Rutte: Žena ve vichřici, In: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 95–109
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 25, 29, 31, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 59, ISBN 80-903399-5-6
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 252. 
• Josef Träger: Snímky Leopoldy Dostalové na československých gramofonových deskách, Praha : Gramofonové závody, 1959
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 36–7, ISBN 80-85837-35-8
• VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 160–165.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 337. 
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 179, 186, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopolda Dostalová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leopolda Dostalová
• Leopolda Dostalová v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Leopolda Dostalová v databázi Archivu Národního divadla
• Leopolda Dostalová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Leopolda Dostalová ve Filmové databázi
• Leopolda Dostalová ve Filmovém přehledu
• Leopolda Dostalová na Kinoboxu
• Leopolda Dostalová v Internet Movie Database (anglicky)
• Leopolda Dostalová Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Seznam knih v Městské knihovně v Praze
• 90. narozeniny Leopoldy Dostálové v Československém filmovém týdeníku
• Pobytová přihláška Leopoldy Dostalové u pražského magistrátu, v letech 1901-1940 bydlela v Praze na Novém Městě v Podskalské (nyní Gorazdově) ulici 3, čp. 356/II.