Leopoldo Lugones

Leopoldo Lugones
Rodné jméno	Leopoldo Antonio Lugones Argüello
Narození	13. června 1874 Villa de María del Río Seco
Úmrtí	18. února 1938 (ve věku 63 let) Tigre
Příčina úmrtí	otrava kyanidy
Místo pohřbení	Hřbitov La Recoleta
Povolání	básník, novinář, esejista, spisovatel a překladatel
Žánr	poezie
Významná díla	La Guerra Gaucha Las fuerzas extrañas Cuentos (Lugones)
Ocenění	Premio Nacional de Literatura de Argentina (1926)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopoldo Lugones Argüello (13. června 1874 Villa de María del Río Seco – 18. února 1938 Tigre)^[1] byl argentinský básník^[2], prozaik a publicista, představitel uměleckého hnutí Modernismo.

Život

Pocházel z rodiny zámožných a silně katolicky zaměřených statkářů, absolvoval Colegio Nacional de Monserrat v Córdobě. Od roku 1896 žil v Buenos Aires a přispíval do socialistického deníku La Montaña. V mládí se hlásil k anarchismu, byl členem zednářské lóže a vyznavačem teosofie. Později v jeho esejích převládly konzervativní, nacionalistické a antisemitské názory,^[3] v roce 1930 podporoval puč krajní pravice, po kterém se stal hlavou státu generálporučík José Félix Uriburu (jeho syn Polo Lugones se stal za tohoto režimu obávaným důstojníkem tajné policie).^[4] V roce 1938 spáchal v hotelu El Tropezón v Tigre sebevraždu pomocí kyanidu^[5][6]. Příčinou bylo jak rozčarování ze společenského vývoje, tak i nenaplněná láska ke studentce Emilii Cadelago.^[7]

Dílo

Byl básnickým souputníkem Rubéna Daría, jeho tvorba nesla prvky romantismu a symbolismu, zejména ve sbírkách Las montañas del oro (Zlaté hory, 1897) a Los crepúsculos del jardín (Stmívání v zahradě, 1905). Napsal románovou historickou fresku La guerra gaucha (Válka gaučů, 1905), kterou v roce 1942 úspěšně zfilmoval Lucas Demare.^[8] Inspirován dílem Edgara Allana Poea vytvořil povídkové soubory Las fuerzas extrañas (Podivné síly, 1906) a Fantastické povídky (1926), kterými výrazně ovlivnil proud nazvaný magický realismus, například Jorge Luis Borges označoval Lugonese za svůj literární vzor.^[9]

Pocty

Roku 1924^[10] mu byla udělena státní argentinská literární cena Premio Nacional de Literatura. Od roku 1928 zastával úřad předsedy Argentinské společnosti spisovatelů. Jeho rodný dům slouží jako muzeum.

České překlady

• Leopoldo Lugones: Fantastické povídky. Přel. Martina Hulešová. Dauphin, Praha 1999. ISBN 80-86019-95-0

Odkazy

Literatura

• Eduard Hodoušek a kolektiv: Slovník spisovatelů Latinské Ameriky. Nakladatelství Libri, Praha 1996. ISBN 80-85983-10-9, s. 335-336

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopoldo Lugones na Wikimedia Commons
• (česky) Jiří Chocholoušek: Další příspěvek k poznání argentinské literatury. Aluze 3-4/1999
• (česky) Dóra Bakucz: Leopoldo Lugones a mýtus o Orfeovi a Eurydice v procesu utváření argentinské mikropovídky
• Leopoldo Lugones v Databázi knih
• (španělsky) El Poder de la Palabra
• (anglicky) Encyclopaedia Britannica
• (španělsky) AULICINO, Jorge. Pistas para interpretar el suicidio de Leopoldo Lugones. In: clarín.com, 1998