Leovigild

Leovigild
Narození525 nebo 519
Úmrtí21. dubna 586
Toledo
Povolánípanovník
Nábož. vyznáníariánství
ChoťGoiswintha
DětiHermenegild
Rekkared I.
PříbuzníLiuva I. (sourozenec)
Funkcevizigótský král (568–586)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leovigild také Liuvigild (španělsky Leovigildo) (519/525? – 21. dubna 586 Toledo) byl vizigótským králem v Hispánii a Septimánii od roku 568 do 21. dubna 586. Od roku 585 byl také králem Galicie. Známý je především svým Kodexem Leovigilda (Codex Revisus), sjednocující zákon, který umožnil rovnoprávnost mezi vizigótskou a hispano-římskou populací.

Předchůdce Leovigilda jeho bratr Liuva I. ve svém druhém roce vlády prohlásil Leovigilda knížetem a budoucím dědicem trůnu. Pod správu mu přidělil provincii Hispania Citerior nebo východní část Hispánie.[1] Oba bratři byli ariánského vyznání. Leovigild byl dvakrát ženatý. První jeho ženou byla Theodosia, s níž měl dva syny Hermenegilda a Rekkareda. Po její smrti se jeho druhou ženou stala Goiswintha vdova po Athanagildovi.[2]

Tažení Hispánií a Septimánií

Podle kroniky Jana z Biclara, kníže Leovigild zahájil několik tažení k rozšíření Vizigótské říše, které historik Peter Heather popisuje jako „seznam výrazných úspěchů.“[3] Jeho první tažení v roce 570 bylo do Bastetanie a města Málaga. Následující rok obsadil město Medina Sidonia. Po smrti krále Liuva I., již jako král pokračoval ve svých taženích. V roce 573 na území Sabarie terorizoval lid známý jako Sappi a pustošením získal provincii pod svou kontrolu. Následující rok vstoupil do Kantábrie, chytil Amaya a provincii připojil ke svému království. V roce 575 táhnul do Galicie, kde porazil místního válečníka s jménem Aspidius, kterého i s jeho rodinou vzal do zajetí a zároveň ukořistil jeho poklad. V roce 576 postupoval ke království Svébů v severozápadní Hispánii, ale králi Miro se podařilo s Leovigildem vyjednat mír. Ve svém posledním tažení v roce 577 do Orespeda, v oblasti jihovýchodního Španělska, po potlačení povstání přidal i tuto provincii ke svému království. Po skončení těchto tažení oslavil své vítězství založením města v Celtiberii, které nazval Reccopolis pro svého syna Rekkareda.[4]

I když byl stále ve válce s Byzantinci v jižním Hispánii, přesto se nechal od Byzantské říse jmenovat správcem svého království se všemi okázalostmi a ceremoniemi, titulem Flavius, trůnem, korunou, žezlem a fialový pláštěm.[5] Nechal si také razit zlaté mince se svým jménem.[6]

Vzpoura Hermenegilda

Leovigildův syn Hermenegild, který byl starší než Rekkared, byl ženatý s Ingundou, dcerou franského krále Sigiberta I. Ingunda byla katolička, což se nelíbilo Goiswintě, druhé ženě Leovigilda a přemlouvala Ingundu k ariánskému vyznání. Leovigild, aby předešel problémům, jmenoval Hermenegilda správcem provincie (pravděpodobně Baetica) u hranic s územím, které v té době přináleželo Východořímské říši. Hermenegild odešel se svou ženou do Sevilly, která se měla stát jeho sídelním městem. V Seville se Ingunda a tamější biskup Leander ze Sevilly, starší bratr Isidora ze Sevilly snažili přesvědčit Hermenegilda, aby konvertoval ke katolictví. Hermenegild se zdráhal, ale nakonec víru přijal. Tuto konverzi Leovigild považoval za zradu a vytáhl v roce 583 proti synovi Hermenegildovi, ten mezi tím na svěřeném území vyvolal povstání proti svému otci. Když Byzantinci nedokázali zabránit povstání, rozhodl se Leovigild obsadit Sevillu a vyhnat svého syna do Valencie, kde byl zajat a odvlečen do Tarragony, zde byl vězněn a nakonec sťat Leovigildovými spojenci. Tyto události jsou popsány v živých detailech papežem Řehořem I.[7]

Obsazení království Svébů

Leovigild pokračoval v podmaňování Basků. Na severu využil bratrovražedných hádek mezi svébskými frakcemi ve sporu o nástupnictví a v roce 584 porazil království Svébů ve velké bitvě u Bragy[8] a Svébské království přidal ke své koruně.

Isidor ze Sevilly zaznamenává, že vládl osmnáct let a zemřel přirozenou smrtí v Toledu („v éře 624 (586)“).[9] Novým vizigótským králem se stal jeho druhorozený syn Rekkared, který konvertoval ke katolickému křesťanství v roce 589.

Reference

  1. ↑ JOHN OF BICLARO. Chronicle 10 - překlad Kenneth Baxter Wolf Conquerors and Chroniclers of Early Medieval Spain 2. edice. [s.l.]: Liverpool University Press, 1999. 205 s. Dostupné online. ISBN 9780853235545. S. 60. (anglicky) 
  2. ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. Decem Libri Historiarum - překlad Lewise Thorpa, History of the Franks. [s.l.]: Penguin Books Limited, 1974. 720 s. ISBN 9780141903798. S. 301. (anglicky) 
  3. ↑ HEATHER, Peter. The Goths. [s.l.]: Wiley, 1998. 378 s. Dostupné online. ISBN 9780631209324. S. 279. 
  4. ↑ JOHN OF BICLARO. Chronicle, 27, 32, 36, 40, 47, 51 - překlad Kenneth Baxter Wolf - Conquerors and Chroniclers of Early Medieval Spain 2. edice. [s.l.]: Liverpool University Press, 1999. 205 s. Dostupné online. ISBN 9780853235545. S. 62–67. (anglicky) 
  5. ↑ WILENTZ, Sean. Rites of power: symbolism, ritual, and politics since the Middle Ages. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 1999. 344 s. Dostupné online. ISBN 9780812216950. S. 111. (anglicky) 
  6. ↑ DAVIS, Ralph Henry Carless. [s.l.]: Pearson Education, 2006. 476 s. Dostupné online. ISBN 9780582784628. S. 99. (anglicky) 
  7. ↑ (Dialogi, III, 31) (latinsky)
  8. ↑ GREENE, George Washington. History and geography of the middle ages for colleges and schools. [online]. Britská knihovna, rev. 2013/06/26 [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Historia de regibus Gothorum, Vandalorum et Suevorum p.51-52 (latinsky)

Externí odkazy

Vizigótští králové
Předchůdce:
Liuva I.		568–586. V letech 568–573 společně s Liuvou
Leovigild		Nástupce:
Rekkared I.

Média použitá na této stránce