Motýli

Motýli Stratigrafický výskyt: Svrchní trias – recent, asi před 201 – 0 mil. let
Babočka paví oko
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Podtřída	křídlatí (Pterygota)
Řád	motýli (Lepidoptera) Linnaeus, 1758
Podřády
Zeugloptera Aglossata Heterobathmiina Glossata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motýli (Lepidoptera Linnaeus, 1758) tvoří třetí největší řád hmyzu, hned po broucích a dvoukřídlých^[1]. Jsou rozšířeni na celém světě kromě Antarktidy, řád čítá kolem 180 000 druhů. Motýly se zabývá lepidopterologie.^[2]

Typickým znakem motýlů jsou dva páry vzdušnicemi protkaných křídel, která jsou pokryta drobnými šupinkami (squamulae). Šupinky pokrývají hustě rub i líc křídel a překrývají se jako tašky na střeše. Lesklé zbarvení motýlích křídel je způsobeno lomem světla na těchto šupinkách a společně s pigmenty pteriny dávají vzniknout nádherným barvám, které jsou vlastní tisícům motýlích druhů.

Vědecký název motýlů, lepidoptera, znamená „šupinokřídlí“. Ve starší české literatuře jsou pak motýli skutečně označování jako šupinokřídlý hmyz.

Motýli z čeledi nesytkovitých (Sesiidae), mají křídla krytá šupinkami jen první dny po vylíhnutí z kukly, později šupinky ztrácejí a nakonec mají křídla průhledná, bez šupinek, má to prostý důvod – ochrana před nepřáteli. Připomínají totiž blanokřídlé (tj. vosy a sršně).

Dalším znakem motýlů je savé ústní ústrojí dospělců (sosák). V klidu je stočené a když dojde k podráždění chuťového ústrojí na chodidlech, reflexivně se natáhne.

Primitivní čeleď chrostíkovníkovitých sosák nemá, některé druhy motýlů mají ústní ústrojí zakrnělé a v dospělosti nepřijímají potravu. Obecně ale platí, že dospělí motýli se živí nektarem a jsou tak užiteční jako opylovači květů. Pomáhá jim v tom statická elektřina.^[3]

Motýli jsou gonochoristé s dokonalou proměnou. Jejich larvy, housenky, mají kousací ústní ústrojí, až na výjimky jsou býložravé a specializované na určitý druh rostliny nebo rostlinnou čeleď. Tělo housenky se skládá z hrudi, která nese tři páry článkovaných končetin, a zadečku tvořeného deseti články s různým počtem panožek.

Housenky jsou vítanou potravou mnoha živočichů, mnoho druhů se pasivně chrání pomocí trnů, chlupů, nepříjemné chuti nebo zápachu či jen pomocí ochranného zbarvení.

Samičky kladou až několik tisíc vajíček, zpravidla na rostlinu, kterou se živí housenky. Housenky se živí rostlinnou potravou a po určité době se zakuklí. Většina housenek spřádá vlákna, některé druhy předou společná hnízda (bourovec prsténčivý) nebo kokony.

Motýli, kteří nežijí v tropických oblastech, musejí vyřešit problém přežití zimy. Nejčastěji přezimují pouze vývojová stadia – housenky nebo kukly. Někdy přezimují dospělí motýli (např. babočka kopřivová, žluťásek řešetlákový). Některé druhy jsou tažné (babočka admirál, babočka bodláková, monarcha stěhovavý).

Podle nových poznatků se první zástupci skupiny Lepidoptera objevují na začátku druhohorní éry, konkrétně na přelomu triasu a jury (asi před 200 miliony let). Dokládají to objevy fosilních šupinek z křídel, učiněné na území severního Německa.^[4]

Krásu motýlích křídel i schopnost dospělých motýlů opylovat květy člověk odedávna vítal a uznával. Avšak housenky některých druhů mohou působit značné škody. Některé druhy se živí kulturními rostlinami (např. bělásek zelný, píďalka zhoubná) nebo způsobují „červivost“ ovoce (např. obaleč jablečný, obaleč švestkový), jiné znehodnocují potraviny (např. mol obilný, zavíječ moučný, zavíječ domácí) či tkaniny (mol šatní). Nechvalně známá bekyně mniška při přemnožení způsobuje holožíry a zničení tisíců hektarů lesa. V poslední době se na území ČR rozšířila nepůvodní klíněnka jírovcová, která poškozuje listy jírovce maďalu. V Česku zatím nemá přirozeného nepřítele.

Bourec morušový je domestikovaným druhem motýla, dospělci nejsou schopni přežít bez pomoci člověka. Vlákno ze zámotků se spřádá na surové hedvábí, samotné kukly slouží jako potravina.

Motýli se běžně dělí na denní a noční motýly, takzvané soumračné, toto dělení je ale účelové a neodpovídá vědeckému systému.

Rozdíly mezi denním a nočním motýlem:

• Noční motýli jsou obvykle aktivní v noci, ale existují výjimky. Jsou noční motýli, kteří jsou aktivní ve dne, ale denní motýli v noci nikoliv.
• Sedící noční motýli většinou drží křídla střechovitě složená, denní motýli odpočívají s křídly složenými nad tělem.
• Lidový název „můra“ pro noční motýly je používán i biology, ale v užším smyslu – jako národní rodové jméno mnoha zástupců čeledi můrovitých (Noctuidae).^[5]

Řád motýli zahrnuje asi 130 čeledí, v systému motýlů ale nepanuje přílišná shoda mezi jednotlivými autory.

Speciální zoologické a botanické zahrady se živými motýly. Během posledních 30 let jich byly otevřeny stovky po celém světě, některé nesou název Motýlí domy, Butterfly garden, jiné Papilliorama.

• Natural History Museum v Londýně má nejstarší a jednu z největších sbírek motýlů na světě. Kromě toho pořádá tzv. Motýlí víkendy s předváděním živých motýlů
• Mnichovské Muzeum Witt má největší sbírku můr na světě.
• Hlinské muzeum

• BENEŠ, Jiří; KONVIČKA, Martin; FRIC, Zdeněk et al. Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. I. = Butterflies of the Czech Republic: distribution and conservation. I. 1. vyd. Praha: Společnost pro ochranu motýlů, 2002. 478 s. ISBN 80-903212-0-8.
• BENEŠ, Jiří; KONVIČKA, Martin; FRIC, Zdeněk et al. Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. II. = Butterflies of the Czech Republic: distribution and conservation. II. 1. vyd. Praha: Společnost pro ochranu motýlů, 2002. S. 495–857. ISBN 80-903212-0-8.
• EXLER, Karel. Motýlové: soustavný popis motýlů v zemích koruny české žijících, jakož i housenek a kukel jejich, s připojeným návodem (...). V Praze: I. L.Kober, 1898. 215 s. Dostupné online. 
• FARKAČ, Jan, ed., KRÁL, David, ed. a ŠKORPÍK, Martin, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí = Red list of threatened species in Czech Republic. Invertebrates. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 758 s. ISBN 80-86064-96-4.
• HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. Fotografie autor. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 349 s. Lesnictví, myslivost a vodní hospodářství.
• JOHN, Jan. Atlas motýlů střední Evropy: 50 tabulí barvotiskových s 1300 obrazy motýlů, jejich housenek a pup. V Praze: I. L.Kober, 1900. XXIII s., 196 s., 50 barev. tabulí s. Dostupné online. 
• MACHOLÁN, Lumír. Stručný výklad motýlích jmen antického původu: entomologická etymologie. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 132 s. ISBN 978-80-210-5452-3.
• MOUCHA, Jiří. Naši nejkrásnější denní motýli. Ilustroval František Procházka. 1. vyd. Praha: SNDK, 1966. [38] s. Kukátko.
• MOUCHA, Josef. Motýli. Ilustroval František Procházka. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1962. 142 s.
• MOUCHA, Josef. Naši denní motýli. Ilustroval Vlastimil Choc. 2. vyd. Praha: Albatros, 1980. 228 s. Oko, sv. 35.
• MOUCHA, Josef a ZAHRADNÍK, Jiří. Naši noční motýli. Ilustroval Bohumil Vančura. 1. vyd. Praha: Albatros, 1975. 369 s. Oko, sv. 40.
• NOVÁK, Ivo. Motýli a jejich půvab v ilustracích Bohumila Vančury. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2010. 355 s. Artia. ISBN 978-80-7442-006-1.
• POVOLNÝ, Dalibor. Beneš J., Konvička M. a kol.: Motýli České republiky: rozšíření a ochrana I., II. [Recenze]. Živa. 2003, č. 6, s. LXXIII.
• ZELENKA, Martin. České knihy o motýlech. In: Martinovy fotografie motýlů [online]. Poslední aktualizace 14.10.2023 [cit. 13. 1. 2024]. Dostupné z: http://213.cz/ceskeknihyomotylech+.html Archivováno 13. 1. 2024 na Wayback Machine.

• MACEK, Jan et al. Motýli a housenky střední Evropy. Noční motýli I. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. 371 s. Atlas. ISBN 978-80-200-1571-6.
• MACEK, Jan et al. Motýli a housenky střední Evropy. II., Noční motýli – můrovití. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 490 s. Atlas. ISBN 978-80-200-1571-6.
• MACEK, Jan, PROCHÁZKA, Josef a TRAXLER, Ladislav. Motýli a housenky střední Evropy. Noční motýli III. – píďalkovití. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 417 s. Atlas. ISBN 978-80-200-1571-6.
• MACEK, Jan et al. Motýli a housenky střední Evropy. IV., Denní motýli. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 539 s. Atlas. ISBN 978-80-200-1571-6.
• LAŠTŮVKA, Aleš et al. Motýli a housenky střední Evropy. V., Drobní motýli I. 1. vyd. Praha: Academia, 2018. 532 s. Atlasy. ISBN 978-80-200-2852-5.
• ŠUMPICH, Jan; LIŠKA, Jan; LAŠTŮVKA, Zdeněk a LAŠTŮVKA, Aleš. Motýli a housenky střední Evropy. VI., Drobní motýli II. 1. vyd. Praha: Academia, 2022. 811 s. Atlasy. ISBN 978-80-200-3315-4.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu motýli na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo motýl ve Wikislovníku
• Taxon Lepidoptera ve Wikidruzích
• Seznam motýlů České republiky
• Mapování a ochrana motýlů České republiky