Let American Airlines 11

Trasa letu American Airlines 11 dne 11. září 2001

Let American Airlines 11 byl pravidelný vnitrostátní linkový let společnosti American Airlines na trase z Logan International Airport v Bostonu v Massachusetts na Los Angeles International Airport v Kalifornii realizovaný letadlem Boeing 767-223ER. Dne 11. září 2001 byl tento spoj unesen pěti teroristy, kteří se podíleli na plánu, který vešel do historie jako útoky z 11. září. Po patnácti minutách letu zranili teroristé nejméně tři pasažéry, násilím pronikli do kokpitu, přemohli kapitána a prvního důstojníka a ujali se kontroly nad letadlem. Letadlo začal pilotovat člen al-Kajdy Muhammad Atta,[1][2] který dříve absolvoval pilotní kurzy. Řízení leteckého provozu zjistilo, že let AA11 je v problémech, neboť posádka přestala komunikovat. Atta se ovšem omylem s řízením letového provozu spojil, takže vyšlo najevo, že letadlo bylo uneseno. Dvě letušky kontaktovaly z paluby společnost American Airlines a informovaly ji o vzniklé situaci, únoscích a zraněných.

Letadlo narazilo do severní věže Světového obchodního centra v 8:46:40 místního času. Při nárazu zahynulo všech 92 osob na palubě včetně teroristů. Existují dva známé videozáznamy nárazu, jeden natočil Jules Naudet a druhý Pavel Hlava. Televizní stanice začaly brzy po nárazu vysílat přímý přenos hořící věže a spekulovat, zdali šlo o nehodu či teroristický útok. Náraz a následný požár způsobily takové škody, že došlo ke zřícení věže, které si vyžádalo stovky až tisíce dalších obětí. Během záchranných prací byly na místě útoků nalezeny a identifikovány desítky tělesných pozůstatků osob z letu 11, avšak mnoho dalších pozůstatků se identifikovat nepodařilo.

Let

N334AA v dubnu 2001

Let American Airlines 11 byl realizován letadlem Boeing 767-223ER registračního čísla N334AA.[3] Kapacita stroje byla 158 pasažérů, ale 11. září jich cestovalo pouze 81 a spolu s nimi 11 členů posádky, tudíž bylo letadlo obsazeno z 51 procent. Průměrné vytížení letu 11 v úterý ráno v předešlých měsících bylo ovšem jen 39 procent.[4] Posádku letadla tvořili pilot John Ogonowski, první důstojník Thomas McGuinness a letušky a stewardi Barbara Arestegui, Jeffrey Collman, Sara Low, Karen Martin, Kathleen Nicosia, Betty Ong, Jean Roger, Dianne Snyder a Madeline Sweeney.[5]

Vstup na palubu

Muhammad Atta, taktický velitel útoků a další únosce, Abdulaziz al-Omari, dorazili na Portland International Jetport 11. září v 5:40 EST. Nastoupili na palubu letu 5930 společnosti Colgan Air, který měl v 6:00 odletět z Portlandu v Maine do Bostonu v Massachusetts. Oba měli zakoupené lístky do první třídy s přestupem na let do Los Angeles v Kalifornii. Atta měl u sebe dvě zavazadla, al-Omari žádné.[4] Počítačový systém CAPPS určil Attovo zavazadlo k přísnější prohlídce, ale Atta jí absolvoval bez jakýchkoliv problémů a mohl vstoupit na palubu.[6] Letadlo odletělo z Portlandu na čas a přistálo v Bostonu v 6:45. Zbývající tři únosci, Waleed al-Shehri, Wail al-Shehri, a Satam al-Suqami, dorazili na Logan Airport v 6:45 a své pronajaté auto zanechali na parkovišti. V 6:52 volal Attovi na mobil z telefonní budky na letišti Marwan al-Shehhi, jeden z únosců letu United Airlines 175.[4][7]

Protože Atta a Omari nezískali v Portlandu palubní lístky na let 11, museli se nechat odbavit a projít bezpečnostní kontrolou i v Bostonu.[8] Ve spěchu při přestupu z letu z Portlandu nebyla Attovi na palubu letu 11 naložena jeho zavazadla.[9][10] Suqami, Wail al-Shehri a Waleed al-Shehri byli odbaveni také v Bostonu. Wail al-Shehri a Suqami měli každý po jednom zavazadle, Waleed al-Shehri neměl žádné.[4] CAPPS vybral všechna jejich zavazadla k detailní prohlídce.[11] Tento systém byl zaměřen výhradně na kontrolu zavazadel a tudíž únosci samotní kontrolováni nebyli.[12]

V 7:40 byli všichni únosci na palubě letu 11, který měl odstartovat v 7:45.[13][7] Atta seděl v obchodní třídě na sedadle 8D, Omari na sedadle 8G a Suqami na sedadle 10B. Waleed al-Shehri and Wail al-Shehri seděli v první třídě na sedadlech 2B a 2A.[11] Letadlo odletělo z ranveje 4R se čtrnáctiminutovým zpožděním v 7:59.[14][15]

Únos

"OK, jmenuji se Betty Ong. Jsem číslo tři na palubě letu 11. Číslo jedna je pobodán. Vedoucí steward je pobodán. Nikdo neví, kdo koho pobodal a nemůžeme se dostat ani do obchodní třídy. Nemůžeme se dostat do kokpitu, dveře nejdou otevřít."
Letuška Betty Ong hovořící s pohotovostní linkou American Airlines.[16]

Komise vyšetřující útoky z 11. září odhadla, že únos začal v 8:14, kdy piloti přestali odpovídat řízení letového provozu v Bostonu (Boston Air Traffic Control, BATC).[7] V 8:13:29 letěl stroj ve výšce 7900 m nad středním Massachusetts a piloti odpověděli na výzvu BATC, aby provedli otočení o 20° doprava. V 8:13:47 nařídilo BATC pilotům stoupat do výšky 11 000 m, avšak nedostalo odpověď.[15] V 8:16 se letadlo ustálilo ve výšce 8 800 m[15] a následně se odchýlilo od plánované trasy. BATC se několikrát pokusilo s letadlem zkontaktovat, avšak bez jakékoliv odpovědi.[7] V 8:21 přestalo letadlo vysílat ze svého transpondéru signál módu C.[15]

Podle letušek Madeline Sweeney a Betty Ong, které během únosu kontaktovaly American Airlines, pobodali únosci letušky Karen Martin a Barbaru Arestegui a prořízli krk pasažéru Danielu Lewinovi.[17][18][19] Lewin, internetový podnikatel, dříve sloužil jako důstojník Sajeret Matkal, elitní jednotky izraelských ozbrojených sil.[20] Lewin seděl na sedadle 9B a Suqami seděl přímo za ním na sedadle 10B.[21] Vyšetřovací komise dospěla k názoru, že Suqami možná pobodal a zabil Levina poté, co se pokusil únos překazit.[7] Během čtyřminutového hovoru s operačním centrem American Airlines informovala Betty Ong o ztrátě spojení s pilotní kabinou, nemožnosti se do něj dostat a zraněních pasažérů.[22] Poskytla informace o sedadlech, na kterých únosci předtím seděli, díky čemuž mohli vyšetřovatelé rychle zjistit jejich identitu.[22]

Muhammad Atta v 8:23
První prohlášení Muhammada Atty, zaznamenané řízením letového provozu v 8:23.
Problémy s přehráváním? Nápověda.

V 8:23:38 se Atta pokusil promluvit k pasažérům, ale zmáčkl špatné tlačítko a odeslal zprávu BATC.[23] Bylo zaznamenáno následující prohlášení: "Máme nějaká letadla, zůstaňte v klidu a vše bude v pořádku. Vracíme se na letiště." V 8:24:56 oznámil: "Nikdo se nehýbejte. Vše bude v pořádku. Pokud se o něco pokusíte, ohrozíte sami sebe a letadlo. Prostě zůstaňte v klidu."[15] Také toto prohlášení bylo odesláno řízení letového provozu, kde bylo nahráno. Vzhledem k těmto prohlášením a neschopnosti se s letadlem spojit si řízení letového provozu uvědomilo, že letadlo bylo uneseno.[24] V 8:26 se letadlo otočilo směrem na jih.[15] V 8:32 bylo pobočkou Fedrálního leteckého úřadu (Federal Aviation Administration, FAA) v Herndonu ve Virginii kontaktováno ústřední ředitelství.[7]

Muhammad Atta v 8:33
Druhé prohlášení Muhammada Atty, zaznamenané řízením letového provozu v 8:33.
Problémy s přehráváním? Nápověda.

V 8:33:59 prohlásil Atta: "Nikdo se, prosím, nehýbejte. Vracíme se zpět na letiště. Nesnažte se dělat nějaké hlouposti."[15] V 8:37:08 potvrdila posádka letu United Airlines 175 polohu letu 11 a jeho směr.[25] BATC obešlo standardní postup a kontaktovalo přímo Severovýchodní vzdušný obranný sektor (Northeast Air Defense Sector, NEADS) v Rome v New Yorku spadající pod Severoamerické velení vzdušné obrany (North American Aerospace Defense Command, NORAD).[7] NEADS vydalo rozkaz, aby z Otis Air Force Base ve Falmouthu v Massachusetts vzlétly dvě stíhačky F-15. Důstojníkům na základně trvalo získání příslušných autorizací ke vzletu několik minut.[7] Let 11 provedl obrat směrem k Manhattanu v 8:43.[15] Rozkaz ke startu stíhaček ze základny Otis byl dán v 8:46 a stíhačky F-15 odstartovaly v 8:53.[7][24] V té době ovšem již unesené letadlo narazilo do severní věže Světového obchodního centra. Ze čtyř letadel unesených 11. září měl NORAD nejvíce času na reakci před navedením letadel na cíl právě v případě letu 11.[26]

Útok

V 8:46:40 navedli únosci letadlo úmyslně do severní strany severní věže Světového obchodního centra.[15] Rychlost letadla byla při nárazu asi 220 m/s a jeho nádrže obsahovaly přibližně 38 000 l hořlavého leteckého paliva. Budova byla zasažena mezi 93. a 99. patrem. Kokpit a trup letadla narazily na metr přesně do středu severní stěny, letadlo narazilo do věže téměř kolmo ke severní stěně a téměř horizontálně se zemí. Kokpit a trup letadla narazily do 95. a 96. patra. Pravé křídlo narazilo nad touto úrovní a levé křídlo pod touto úrovní.[27] Zahynulo všech 92 osob na palubě,[28] mezi nimi například David Angell, tvůrce a producent seriálu Frasier a jeho žena, nebo herečka Berry Berenson, vdova po herci Anthony Perkinsovi.[29]

Svědci, kteří viděli letadlo nízko nad Manhattanem, si mysleli, že stroj má potíže. Policejní důstojník William Ross prohlásil: "Snažil jsem se letadlo pozorovat, jestli z něho nevychází kouř, oheň, nebo kondenzační pás. Nic tam nebylo. Podvozek nebyl spuštěn dolů a dveře pod podvozkem byly zavřeny. Letadlo, jak jsem řekl, letělo rychle směrem na jih. Letělo přímo ve stabilní výšce. Nezdálo se, že by pilot s řízením jakkoliv bojoval."[30] Poručík William Walsh z Fire Department of New York City byl také svědkem útoku: "Měli jsme dojem, že padalo dolů, ale zvuk motoru byl normální. Nemohli jsme přijít na to, proč by mělo letadlo American Airlines letět tak nízko nad Manhattanem. Očekávali jsme, že (pilot) vybočí z kurzu a navede letadlo do řeky Hudson. Trochu zvýšilo letovou hladinu, na ní se stabilizovalo a bylo navedeno přímo do Obchodního centra. Zdálo se, že těsně před nárazem zrychlilo. Viděli jsme to letadlo, jak míří přímo na Světové obchodní centrum. Najdenou došlo k výbuchu a letadlo zmizelo v Obchodním centru."[31]

Způsobené škody byly takové, že všechny únikové cesty nad místem útoku byly zničeny. Všechna schodiště a výtahy nad 92. patrem byla zničena,[32] kvůli čemuž bylo ve vyšších patrech uvězněno 1344 lidí.[32] Podle oficiální zprávy byly stovky lidí zabity okamžitě při nárazu a ti, kteří zůstali uvězněni ve vyšších patrech, zahynuli v důsledku požárů a hustého kouře, při zřícení věže, nebo v důsledku skoků z oken. Nejprve ale skákali lidé z oken z dopadových pater, protože letadlo díky rotaci v úrovni křídel při dopadu plně nezasáhlo celá 63 m široká podlaží. Tito lidé byli tedy v okamžiku dopadu uvěznění mezi hořícími troskami letadla na daném patře a venkovními stěnami. Některé oběti přežily na dopadových paterech až do samého pádu věže. Mezi ně patřila i žena identifikovaná jako Edna Cintron. [33] [34]Výtahové šachty rozvedly hořící palivo do dalších pater.[35] Nejméně přes jednu šachtu se palivo dostalo až do 77. a 22. patra a do přízemí, kde mohlo způsobit výbuchy. Dalším zdrojem explozí byly padající předměty dopadající na dno výtahových šachet a přetlak způsobený náhlým vstupem letadla do budovy.[36]

Útok se podařilo natočit francouzskému kameramanovi Julesi Naudetovi a českému imigrantovi Pavlu Hlavovi.[37][38] Útok snímala i webkamera provozovaná Wolfgangem Staehlem umístěná v galerii v Brooklynu, která snímala dolní Manhattan s frekvencí jednoho snímku za čtyři sekundy.[39]

Zpravodajské stanice nejprve informovaly o explozi ve Světovém obchodním centru. CNN přerušila vysílání reklamy v 8:49 mimořádnými zprávami s titulkem "Katastrofa ve Světovém obchodním centru". Carol Lin byla první moderátorkou, která oznámila útok. Její první slova byla:

„"Jo. Tohle nám zrovna přišlo. Díváte se na očividně velice znepokojující živé záběry. Toto je Světové obchodní centrum a máme zatím nepotvrzené zprávy, že dnes ráno do jedné z věží narazilo letadlo. Naše zpravodajské centrum začíná na této události pracovat, samozřejmě voláme naše zdroje a snažíme se zjistit, co se přesně stalo, ale je jasné, že na jihu ostrova Manhattan došlo ráno ke značně ničivé události. Toto jsou, ještě jednou, záběry jedné z věží Světového obchodního centra."“
— [40]

Později byl do vysílání připojen viceprezident CNN pro finance Sean Murtagh, který ze své kanceláře v New Yorku oznámil, že do Světového obchodního centra narazilo civilní dopravní letadlo.[40] Postupně začaly vysílání přerušovat i další televizní stanice a začaly vysílat záběry z New Yorku. Prezident George W. Bush byl právě na návštěvě v Emma E. Booker Elementary School v Sarasotě na Floridě, kde jej o události informoval jeho doprovod. Prezident odvětil: "Je to selhání pilota. Je nepředstavitelé, že by to někdo udělal úmyslně. Ten chlap musel dostat infarkt."[41] Původní spekulace o nehodě ustaly v 9:03, kdy do jižní věže narazil unesený Boeing 767 na letu United Airlines 175.[42]

Po útoku

Zbytek podvozku letu 11 nalezený na křižovatce ulic West a Rector.[43]

Po nárazu začala zasažená věž hořet a zřítila se. Ačkoliv ke značnému strukturálnímu poškození došlo už v důsledku nárazu, příčinou zřícení věže byl pravděpodobně požár zažehnutý palivem.[44][45][46] Kromě pasažérů letadla a pracovníků, zahynuly ve věži také stovky záchranářů.[47] Banka Cantor Fitzgerald L.P. sídlící v patrech 101-05 přišla o 658 zaměstnanců, což je značně více, než jakákoliv jiná společnost zasažená útoky.[48]

Záchranáři začali v dnech následujících po útocích nacházet ostatky obětí z letu 11. Některé oběti byly nalezeny připoutané v sedadlech a jedna letuška měla spoutané ruce, což naznačuje, že únosci mohli použít plastová pouta.[49][50] Během prvního roku byly identifikovány ostatky 33 obětí z letu 11.[51] Ostatky dalších dvou oběti, včetně letušky Karen Martin, byly objeveny poblíž Ground Zero v roce 2006.[52][53] V dubnu 2007 byly použity nové technologie pro zkoumání DNA a byly identifikovány ostatky další oběti.[54] Byly rovněž identifikovány ostatky dvou únosců, možná z letu 11, a ty byly následně odstraněny z Memorial Parku, který se nachází na Manhattanu.[55] Ostatky ostatních únosců nebyly identifikovány a jsou pohřbeny ve zmíněném parku s dalšími neidentifikovanými ostatky.[56]

Suquamiho cestovní pas přežil náraz a dopadl na ulici. Pas nasáklý benzínem předal jeden z chodců newyorské policii krátce před zřícením jižní věže.[57][58] Tento pas přežil spolu s velikým množstvím dalších lehkých předmětů jako byly letenky. K tomuto došlo proto, že let AA11 zasáhl na metr přesně střed budovy WTC1 a to zároveň kolmo ke stěně a vodorovně. Díky tomu procházela trajektorie letu chodbou ve středu budovy. Lehké předměty odnesl proud vzduchu, který setrvačností pokračoval celou budovou (vzduch v kabině letadla byl stovky kilogramů těžký a iniciálně se pohyboval rychlostí přes 200 m/s). Rapidní proudy vzduchu mají, mimo jiné, tendenci trhat oblečení. Budovu plně penetroval též podvozek letadla a kusy lidských těl, opět skrze trajektorii přímo přes centrální chodbu budovy. Vyšetřovatelé získali zavazadlo Muhammada Atty, které nebylo na palubu letu 11 naloženo. Byl v něm nalezen al-Omariho cestovní pas a řidičský průkaz, videokazeta k simulátoru řízení Boeingu 757, skládací nůž a pepřový sprej.[10] V nahrávce nalezené o několik měsíců později v Afghánistánu bylo obsaženo faktické bin Ládinovo přiznání k útokům, který dle svých slov zřícení věží předpokládal.[59] Černé skříňky letů 11 a 175 nebyly nikdy nalezeny.[60]

Po útoku bylo číslo letu na dané trase změněno na let American Airlines 25 a místo Boeingu 767 začal být používán Boeing 757.[61]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku American Airlines Flight 11 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Richard Bernstein: On Path to the U.S. Skies, Plot Leader Met bin Laden. The New York Times, 2002-09-10
  2. ↑ Yosri Fouda: Chilling message of the 9/11 plots. The Sunday Times, 2006-10-01
  3. ↑ Brief of Accident [online]. National Transportation Safety Board, 2006-03-07 [cit. 2007-05-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Staff Report - "We Have Some Planes": The Four Flights — a Chronology [PDF]. National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States [cit. 2008-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-24. 
  5. ↑ American Airlines Flight 11 [online]. CNN, 2001 [cit. 2008-05-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Extract: 'We have some planes' [online]. BBC News, 2004-07-23 [cit. 2008-05-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i We Have Some Planes [online]. National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States, July 2004 [cit. 2008-05-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kehaulani Goo, Sara. Papers Offer New Clues On 9/11 Hijackers' Travel. The Washington Post. 2005-02-13. Dostupné online [cit. 2008-05-22]. 
  9. ↑ Dorman, Michael. Unraveling 9-11 was in the bags. Newsday. 2006-04-17. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Excerpts From Statement by Sept. 11 Commission Staff [online]. 2004-06-17 [cit. 2008-05-24]. (The New York Times). Dostupné online. 
  11. ↑ a b Investigating 9-11 -- The doomed flights [online]. 2004-07-23 [cit. 2008-05-22]. (San Francisco Chronicle). Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-07-12. 
  12. ↑ The Aviation Security System and the 9/11 Attacks - Staff Statement No. 3 [PDF]. National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States [cit. 2008-05-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ 9/11 Investigation (PENTTBOM) [online]. United States Department of Justice, September 2001 [cit. 2008-05-22]. (Federal Bureau of Investigation). Dostupné online. 
  14. ↑ JOHNSON, Glen. Probe reconstructs horror, calculated attacks on planes. Boston Globe. 2001-11-23. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d e f g h i Flight Path Study - American Airlines Flight 11 [PDF]. National Transportation Safety Board, 2002-02-19 [cit. 2008-05-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Transcript [online]. Public Broadcasting Service, 2007-09-14 [cit. 2008-05-24]. (Bill Moyers Journal). Dostupné online. 
  17. ↑ Excerpt: A travel day like any other — until some passengers left their seats [online]. 2004-07-23 [cit. 2008-05-23]. (The Seattle Times). Dostupné online. 
  18. ↑ Inside the failed Air Force scramble to prevent the Sept. 11 attacks [online]. MSNBC, 2004-06-28 [cit. 2008-05-23]. Dostupné online. 
  19. ↑ WOOLLEY, Scott. Video Prophet. Forbes. 2007-04-23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16.  Archivováno 16. 12. 2008 na Wayback Machine.
  20. ↑ SISK, Richard, El-Faizy, Monique. First Victim Died A Hero On Flt. 11 Ex-Israeli commando tried to halt unfolding hijacking. Daily News. 2004-07-24. Dostupné online [cit. 2008-05-23]. [nedostupný zdroj]
  21. ↑ EGGEN, Dan. Airports Screened Nine of Sept. 11 Hijackers, Officials Say; Kin of Victims Call for Inquiry into Revelation. The Washington Post. 2002-03-02. 
  22. ↑ a b SULLIVAN, Laura. 9/11 victim calmly describes hijack on haunting tape. The Baltimore Sun. 2004-01-28. Dostupné online [cit. 2008-05-22].  Archivováno 4. 6. 2011 na Wayback Machine.
  23. ↑ United States District Court for the Eastern District of Virginia. USA v. Zacarias Moussaoui - Trial Testimony by David Raskin [online]. United States Department of Justice, 2006-03-07 [cit. 2008-05-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b 9/11 recordings chronicle confusion, delay [online]. CNN, 2004-06-17 [cit. 2008-05-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ ELLISON, Michael. 'We have planes. Stay quiet' - Then silence. The Guardian. 2001-10-17. Dostupné online [cit. 2008-05-26]. 
  26. ↑ NEADS/NORAD byl o letu 11 informovýn v 8:37, devět minut před nárazem. K reakci na vzniklou situaci tak měl NORAD devět minut. V případě letu United Airlines 175 byl NORAD informován v 9:03, přesně v čas nárazu do jižní věže. O únosu letu American Airlines 77 byl tři minuty před jeho nárazem do Pentagonu. O letu United Airlines 93 byl NORAD informován v 10:07, čtyři minuty po jeho zřícení v Pensylvánii. Zdroj: Kean, Thomas H.; Hamilton, Lee H. Without Precedent. [s.l.]: Alfred A. Knopf Kapitola The Story in the Sky, s. 263. 
  27. ↑ NIST NCSTAR1-5: Reconstruction of the Fires in the World Trade Center Towers [PDF]. National Institute of Standards and Technology, October 2005 [cit. 2008-05-25]. Dostupné online. 
  28. ↑ LAGOS, Marisa, Walsh, Diana. S.F. firefighters, others honor peers who died on 9/11. San Francisco Chronicle. 2006-09-11. Dostupné online [cit. 2008-05-23]. 
  29. ↑ American Airlines Flight 11 - Victims [online]. CNN [cit. 2008-06-06]. Dostupné online. 
  30. ↑ ROSS, William. Memorandum: World Trade Center Disaster [PDF]. Port Authority of New York and New Jersey / The Memory Hole, 2002-03-06 [cit. 2008-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-16. 
  31. ↑ World Trade Center Task Force Interview - Lieutenant William Walsh [PDF]. 2002-01-11 [cit. 2008-05-28]. (The New York Times). Dostupné online. 
  32. ↑ a b DWYER, Jim, Lipton, Eric et al. 102 Minutes: Last Words at the Trade Center; Fighting to Live as the Towers Die. The New York Times. 2002-05-26. Dostupné online [cit. 2008-05-23]. 
  33. ↑ Heroism and Horror [online]. National Commission on Terrorist Attacks upon the United States, 2004 [cit. 2007-08-18]. Dostupné online. 
  34. ↑ EDNACINTRON. Meet Edna Cintron. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  35. ↑ CAUCHON, Dennis; MOORE, Martha T. Elevators were disaster within disaster. USA Today. 2002-09-04. Dostupné online [cit. 2008-05-23]. 
  36. ↑ "Zero Hour". Producers: Colette Beaudry and Michael Cascio. Inside 9/11. National Geographic Channel. 2005-09-23.
  37. ↑ CARTER, Bill. CBS to Broadcast Videotape Shot Inside Towers During Trade Center Attack. The New York Times. 2002-02-06. Dostupné online [cit. 2008-05-23]. 
  38. ↑ GLANZ, James. A Rare View of 9/11, Overlooked. The New York Times. 2003-09-07. Dostupné online [cit. 2008-05-23]. 
  39. ↑ Staehle, Wolfgang. Rare Scenes from 9/11 [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-14. 
  40. ↑ a b CNN Breaking News Terrorist Attack on United States [online]. CNN, 2001-09-11 [cit. 2008-05-23]. Dostupné online. 
  41. ↑ WOODWARD, Bob, Balz, Dan. America's Chaotic Road to War. The Washington Post. 2002-01-27. Dostupné online [cit. 2008-05-26]. 
  42. ↑ GLABERSON, William. After the Attacks: United Flight 175; Second Plane to Strike World Trade Center Tower Took a Deliberate Path. The New York Times. 2001-09-13. Dostupné online [cit. 2008-05-23]. 
  43. ↑ HAMBURGER, Ronald, Baker, William et al. World Trade Center Building Performance Study. FEMA. New York, New York: Federal Emergency Management Agency, May 2002, roč. 403, s. 19. Dostupné online [PDF, cit. 2008-05-24]. 
  44. ↑ National Construction Safety Team. Final Report on the Collapse of the World Trade Center Towers. [s.l.]: United States Department of Commerce, September 2005. (National Institute of Standards and Technology). Dostupné online. Kapitola Executive Summary. 
  45. ↑ MILLER, Bill. Report Assesses Trade Center's Collapse. The Washington Post. 2001-05-01. Dostupné online [cit. 2008-06-12]. 
  46. ↑ WILLIAMS, Timothy. Report on Trade Center Collapses Emphasizes Damage to Fireproofing. The New York Times. 2005-04-05. Dostupné online [cit. 2008-06-12]. 
  47. ↑ Police back on day-to-day beat after 9/11 nightmare [online]. CNN, 2002-07-21 [cit. 2008-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-25. 
  48. ↑ Cantor rebuilds after 9/11 losses. BBC News. 2006-09-04. Dostupné online [cit. 2008-05-20]. 
  49. ↑ SACHS, Susan. After the Attacks: The Trade Center; Heart-Rending Discoveries as Digging Continues in Lower Manhattan. The New York Times. 2001-09-15. Dostupné online [cit. 2008-05-24]. 
  50. ↑ Gardiner, Sean, Rayman, Graham. Hijackers May Have Used Handcuffs [online]. 2001-09-15 [cit. 2008-05-24]. (AM New York). Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-27. 
  51. ↑ O'SHAUGHNESSY, Patrice. More Than Half Of Victims Id'd. Daily News. 2002-09-11. Dostupné online [cit. 2008-05-24]. 
  52. ↑ BRUBAKER, Bill. Remains of Three 9/11 Victims Identified. The Washington Post. 2006-11-02. Dostupné online [cit. 2008-05-24]. 
  53. ↑ HOLUSHA, John. 3 Trade Center Victims Identified by DNA. The New York Times. 2006-11-02. Dostupné online [cit. 2008-05-24]. 
  54. ↑ GASKELL, Stephanie. 9/11 Plane Passenger Id'd. New York Post. 2007-04-11. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-27.  Archivováno 15. 9. 2008 na Wayback Machine.
  55. ↑ KELLEY, Tina. Officials Identify Remains of Two Hijackers Through DNA. The New York Times. 2003-03-01. Dostupné online [cit. 2008-05-24]. 
  56. ↑ STANDORA, Leo. ID Remains OF 2 WTC Hijackers. Daily News. 2003-03-01. Dostupné online [cit. 2008-05-24]. 
  57. ↑ Monograph on 9/11 and Terrorist Travel. [s.l.]: National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States Dostupné online. Kapitola Chronology, s. 40. 
  58. ↑ Hijackers Timeline [PDF]. Federal Bureau of Investigation / 911myths.com [cit. 2008-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-30. 
  59. ↑ Transcript of Bin Laden videotape [online]. National Public Radio, 2001-12-13 [cit. 2008-05-24]. Dostupné online. 
  60. ↑ 9-11 Commission Report - Notes [online]. National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States, 2004 [cit. 2008-05-24]. Dostupné online. 
  61. ↑ Logan Airport bears memory of its fateful role with silence [online]. 2002-09-12 [cit. 2007-04-18]. (Boston Globe). Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Mohamed Atta to ATC-2.ogg
Announcement by Mohamed Atta intended for the cabin, but broadcast to and recorded by Air Traffic Control - Second announcement at 8:33:59 a.m.
N334AA B767-223ER American MAN 08APR01 (6839074488).jpg
(c) Ken Fielding/https://www.flickr.com/photos/kenfielding, CC BY-SA 3.0
N334AA, the Boeing 767-200 that was hijacked in the September 11, 2001 attacks as American Airlines Flight 11, taxiing at Manchester (UK) Airport in April 2001, five months before the attacks.
Mohamed Atta to ATC-1.ogg
Announcement by Mohamed Atta intended for the cabin, but broadcast to and recorded by Air Traffic Control - First announcement at 8:24:38 a.m.
Landing gear aa11.jpg
Landing gear of Flight 11 found at West and Rector Street
AA11 path.svg
Flight path of American Airlines Flight 11 on September 11, 2001.