Let TAP Air Portugal 425

Let TAP Air Portugal 425
Nehoda
Datum	19. listopadu 1977
Hlavní příčina	Přejetí dráhy způsobené chybou pilota
Místo	poblíž Letiště Madeira
Let	425
Počátek letu	Letiště Brusel
Mezipřistání	Letiště Lisabon-Portela
Cíl letu	Letiště Madeira
Letoun
Model	Boeing 727-282 Advanced
Dopravce	TAP Air Portugal
Registrace	20972/1096
Následky
Na palubě osob	164
Cestující	156
Posádka	6
Zraněných	33
Mrtvých	131
Přeživších	33
Letoun	zničen

Let TAP 425 byl pravidelný let z Bruselu v Belgii na letiště Santa Catarina (neformálně známé jako letiště Funchal nebo Madeira Airport; nyní mezinárodní letiště Cristiana Ronalda), Portugalsko, s pravidelným mezipřistáním v Lisabonu. Dne 19. listopadu 1977 Boeing 727 provozující tuto linku přejel letištní dráhu, zřítil se na nedalekou pláž a explodoval, přičemž zahynulo 131 ze 164 osob na palubě. Tato nehoda zůstává jedinou smrtelnou nehodou společnosti TAP v její historii.^[1][2]

Letadlo a posádka

Letounem letu TP-425 byl Boeing 727-282 Advanced registrace CS-TBR pojmenovaný po portugalském průkopníkovi letectví Sacadurovi Cabralovi. Jeho výrobní číslo výrobce bylo 20972/1096 a byl dodán pro leteckou společnost TAP 21. ledna 1975. Byl poháněn třemi proudovými motory Pratt & Whitney JT8D-17, z nichž každý měl maximální tah 16 000 liber. Letoun absolvoval 21. září 1977 kontrolu B a v době nehody měl nalétáno 6 154 letových hodin v 5204 cyklech.^{[3]:s.37–38}

Posádku tvořili kapitán João Lontrão, první důstojník Miguel Guimarães Leal, letový inženýr Gualdino Pinto a pět letušek. Na palubě bylo 156 cestujících.^[3]:s.8,34

Nehoda

Dne 19. listopadu letadlo uskutečnilo let TP-420 z Lisabonu do Bruselu v Belgii a poté TP-425 z Bruselu do Funchalu s mezipřistáním v Lisabonu. Let 420 a první úsek letu 425 byly dokončeny bez hlášení jakýchkoli problémů. V Lisabonu posádka obdržela zprávu o počasí ve Funchalu. Podle předpovědi se na trase očekávalo nepříznivé počasí s možností výskytu bouřkové oblačnosti a přívalových dešťů, které však pravděpodobně neovlivní let.^[3]:s.3

V 19:50 opustil let 425 bránu a v 19:55 odstartoval z dráhy 03 lisabonského letiště.^[3]:s.4

V době nehody byla dráha tehdejšího mezinárodního letiště Santa Catarina dlouhá 1600 m (5250 stop), což velmi ztěžovalo přistání.

Ve 21:05, při přiblížení k Madeiře, požádala posádka letu 425 o povolení klesat. Dispečer povolil klesat do letové hladiny 50 (5 tisíc stop nebo 1524 metrů) při tlaku 1013,2 mbar. Ve 21:05:50 posádka ohlásila zahájení klesání na hladinu 50 směrem k Porto Santo a obdržela instrukce přepnout na frekvenci 118,1 MHz pro komunikaci s přibližovací službou letiště ve Funchalu. Ve 21:17 posádka kontaktovala řízení letového provozu ve Funchalu a ohlásila dosažení letové hladiny 50 a předpokládané dosažení radiomajáku MAD za 5 minut. V reakci na to řídící vydal povolení klesat do výšky 3 500 stop na QNH 1013 a oznámil, že přistání bude na dráhu 06. Poté řídící předal zprávu o počasí: vítr na dráze 06 klid, vítr Rosario 14 uzlů / 220 stupňů, teplota 19 °C, dohlednost 4–5 kilometrů. Posádka potvrdila přijetí. Podle zprávy METAR 20:50 na letišti Funchal foukal vítr o rychlosti 6 uzlů, směr 200 stupňů, dohlednost 5 kilometrů, oblačnost 7/8, dešťové přeháňky, letištní tlak (QFE) pro dránu 24: 1006 mbar, pro dráhu 06: 1008 mbar, teplota 19 °C, rosný bod 18 °C.^[3]:s.4

Ve 21:23:13 posádka ohlásila průlet majáku MAD ve výšce 1700 stop a kurzu 215, přičemž neměla vizuální kontakt se zemí. Při držení kurzu 200 a klesání z výšky 980 stop ve 21:26:33 ohlásil let TP-425, že nemá vizuální kontakt s přistávací drahou a přistání se nezdařilo.^[3]:s.5

Po dvou neúspěšných pokusech o přistání se posádka rozhodla provést poslední pokus, než se bude muset rozhodnout odklonit letadlo na letiště letiště Gran Canaria na Kanárských ostrovech.^[3]

Při třetím pokusu o přistání zvolil kapitán Lontrão dráhu 24. Ve 21:43:52 bylo hlášeno, že ve výšce 1800 stop letadlo letí rychlostí 205 uzlů. Ve 21:44:57 žádá posádka řídícího o potvrzení, zda jsou dráhová světla zapnutá na maximální intenzitu, což řídící potvrdil. Ve 21:45:02 posádka ohlásila průlet letištního majáku a oznámila, že dráha je v dohledu. Ve 21:46:48, při zatáčení doprava na kurz 250°, kapitán Lontrão vyzval k provedení kontrolního seznamu pro přistání.^[3]:s.5

Ve 21:47:21 z letištní věže ohlásili vítr na dráze 24 klid (bezvětří) a zeptali se, zda bude posádka pokračovat v přistání. Posádka odpověděla, že bude pokračovat. Řídící následně povolil letu 425 přistání. Z výšky 400 stop při rychlosti 150 uzlů začalo letadlo klesat. Letadlo dosedlo 2000 stop (610 m) za prahem v intenzivní přeháňce. Došlo k aquaplaningu a přes maximální intenzitu brždění a použití reverzu motorů se nepodařilo zastavit. Došlo k několika smykům, přejelo práh dráhy v rychlosti přibližně 43 uzlů (80 km/h) a zřítilo se ze 61 m vysokého svahu. Zde narazilo kamenného mostu, oddělila se zadní část, zatímco přední pokračovala přes most až na blízkou pláž, kde se vznítila.^[3]:s.6–7

Ze 164 lidí na palubě (156 cestujících a 8 členů posádky) zahynulo 131 osob (125 cestujících a 6 členů posádky),^[4] čímž se nehoda stala nejsmrtelnější leteckou nehodou v Portugalsku.^[5] Od roku 2021 se jedná o druhou nejsmrtelnější leteckou nehodu v Portugalsku po letu Independent Air 1851.^[6][7] Je to jediná smrtelná nehoda TAP Portugalska od začátku jeho letových operací v roce 1946.^[8]

Vyšetřování

Podle závěrů vyšetřování byla posádka k letu způsobilá. Zpráva uvádí, že letadlo bylo po opuštění dráhy až do nárazu do mostu v dobrém stavu. Zpráva dospěla k závěru, že posádka porušila postup přiblížení, letadlo přistálo ve vzdálenosti 2 060 stop (630 m) od začátku dráhy, což je o 1 060 stop (320 m) dále, než je obvyklé, a rychlost byla 148,2 uzlů (274,5 km/h; 170,5 mph), tj. o 19,2 uzlů (35,6 km/h; 22,1 mph) vyšší, než je doporučeno. Bylo také zjištěno, že na dráze byl nedostatečný počet světel, což ztěžovalo provedení přiblížení, a že stav dráhy (nerovný povrch vytvářející podmínky pro vznik kaluží a kontaminace nánosy gumy) se rovněž podílel na vzniku nehody.^[3]:s.29

Bezprostřední příčinou nehody byla nedostatečná decelerace po přistání, která vedla k nemožnosti zastavit na dráze. Na nedostatečné deceleraci se pravděpodobně podílely:

• velmi špatné počasí v době přistání;
• dobré podmínky pro vznik aquaplaningu;
• přistání rychlostí 19 uzlů nad předepsanou rychlostí pro přistání (Vref);
• přistání s dlouhou výdrží;
• prudké korekce směru po přistání.^[3]:s.30

Vyšetřování doporučilo letišti Funchal zvýšit úroveň meteorologických pozorování.^[3]:s.31[9]

Následky

Po nehodě přestala společnost TAP létat na Madeiru s letadly Boeing 727-200 a začala létat pouze s letadly 727-100, která byla o 20 stop (6,1 m) kratší a přepravovala o 60 cestujících méně.^[10]

Nehoda přiměla úředníky, aby prozkoumali možnosti prodloužení krátké přistávací dráhy. Vzhledem k výšce dráhy nad okolním terénem bylo prodloužení velmi obtížné a nákladné.^[10] V letech 1983 až 1986^[11] bylo vybudováno prodloužení o 200 metrů (660 stop) přidáním náspu na jihozápadním konci; o 14 let později^[12] byla dráha opět prodloužena, tentokrát na severozápadním konci pomocí obří železobetonové mostní konstrukce přemosťující pobřežní komunikací a místní přístav. Po prodloužení v roce 2000 měří vzletová a přistávací dráha dnešního mezinárodního letiště Cristiana Ronalda 2 781 metrů (9 124 stop) a je schopna odbavovat širokotrupá dopravní letadla, jako je Boeing 747 nebo Airbus A340.^[13][14]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku TAP Air Portugal Flight 425 na anglické Wikipedii.

Související články

• Let Air India Express 812
• Let Air France 358
• Let American Airlines 1420
• Let American Airlines 331
• Let Lion Air 583
• Let TAM Airlines 3054
• Let S7 Airlines 778
• Výlet na dráhu
• Seznam leteckých nehod a incidentů v civilním letectví

Externí odkazy

• Závěrečná zpráva o nehodě – DGAC (in Portuguese)
• Zpráva dokumentu (Archivováno 12. 1. 2015 na Wayback Machine., náhradník, )
• Fotografie CS-TBR před nehodou