Letecká základna Chacor

Letecká základna Ramat Chacor
בסיס חיל-האוויר חצור
Základní informace
Typ letištěvojenské
ProvozovatelIzraelské vojenské letectvo
Otevření1945
Nejbližší městoAšdod (14,6 km)
Kód letiště ICAOLLHS
Kód letiště IATAnení
Souřadnice
Nadmořská výška148 ft / 45 m
Vzletové a přistávací dráhy
  • 05/23 – asfalt, 2409×? m
  • 11R/29L – asfalt, 2451×? m
  • 11L/29R – asfalt, 2440×? m
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letecká základna Chacor (hebrejsky: בסיס חיל האוויר חצור, Bsis Chel ha-Avir Chacor; ICAO: LLHS), známá též jako Kanaf 4 (doslova „křídlo 4“), je vojenská letecká základna Izraelského vojenského letectva v centrálním Izraeli, poblíž kibucu Chacor, po němž je pojmenována.

Historie

Zdejší letiště bylo postaveno během období britské mandátní Palestiny v roce 1945 britským Královským letectvem (RAF) a neslo označení RAF Kastina po nedaleké palestinské vesnici stejného názvu.

V noci 25. února 1946 zaútočili členové Irgunu na základnu a zničili několik zaparkovaných transportních letounů Halifax. V takzvané „Noci letadel“ byly napadeny další dvě britské letecké základny, a to RAF Lydda (Ben Gurionovo mezinárodní letiště) a RAF Kfar Sirkin. Dohromady bylo zničeno 20 letounů Královského letectva a řada dalších poškozena. Po těchto útocích přesunulo britské letectvo některé své letouny do Egypta.

Britové základnu opustili 15. března 1948 a bezprostředně poté byla obsazena jednotkami Hagany.

Ráno 16. srpna 1966 na základnu dosedl irácký MiG-21 pilotovaný iráckým pilotem Munirem Redfou, který po dohodě s Mosadem zběhl do Izraele společně s nejmodernějším sovětským exportním letounem. V té době patřil letoun MiG-21 mezi nejmodernější arabskou leteckou techniku.[1]

Jednotky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hatzor Airbase na anglické Wikipedii.

  1. WEISS, Reuven. The Blue Bird Legend [online]. Ynetnews, 2007-05-29 [cit. 2010-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce