Letiště Podgorica
| Mezinárodní letiště Podgorica – Golubovci Међународни аеродром Подгорица - Гoлубoвци | |
|---|---|
 Terminál 1 po rekonstrukci | |
| Základní informace | |
| Stát |  Černá Hora |
| Nejbližší město | Podgorica (11 km) |
| Typ letiště | mezinárodní veřejné civilní / vojenské |
| Provozovatel | Aerodromi Crne Gore |
| Otevření | 1961 |
| Kód letiště ICAO | LYPG |
| Kód letiště IATA | TGD |
| Souřadnice | 42°21′34″ s. š., 19°15′7″ v. d. |
| Nadmořská výška | 141 ft / 43 m |
| Statistika (2010) | |
| Cestujících | 651 478 |
| Pohybů | 29 286 |
| Vzletové a přistávací dráhy | |
| |
| Odkazy | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mezinárodní letiště Podgorica – Golubovci (černohorsky Међународни аеродром Подгорица - Гoлубoвци, Međunarodni aerodrom Podgorica - Golubovci) je hlavní a největší mezinárodní letiště v Černé Hoře, nacházející se 12 km jižně od centra hlavního města Podgorice v obci Golubovci.
Mezinárodní ICAO kód letiště je LYPG, kód IATA je stále TGD, protože Podgorica byla v letech 1946–1992 pojmenována Titograd.
Je to jedno ze dvou letišť v oblasti Podgorici (druhé, Letiště Ćemovsko polje, přežilo bombardování za druhé světové války a nyní je centrálním letištěm parašutistických a kaskadérských společností v okolí).
Slogan tohoto letiště je Letiště Podgorica – srdce Černé Hory.
Historie
Letiště bylo postaveno v roce 1961 ve vesnici Golubovci, jižně od Podgorice v údolí Zeta. Původně sloužilo jako vojenské letiště pro jugoslávskou armádu, později zde byl zaveden i civilní provoz. Spolu s tivatským letištěm bylo ve vlastnictví Jat Airways, dokud obě letiště v roce 2003 neodkoupila Vláda Republiky Černá Hora. Letiště bylo častým terčem Bombardování NATO 1999, ovšem žádné velké škody neutrpělo.
V roce 2006, po vyhlášení nezávislosti, proběhla na letišti rozsáhlá rekonstrukce. Byla rozšířena celková plocha letiště, zrenovován systém pojezdových drah, zpevněna a rozšířena vzletová a přistávací dráha a modernizováno osvětlení letištní plochy a světelné navádění na letiště. Nově vznikl také VIP terminál. V roce 2008 proběhla stavba nového mezinárodního terminálu pro cestující. Rozpočet na rekonstrukci přesáhl 4 miliony EUR. V rámci této rekonstrukce byla rozšířena i stojánka, která je schopna pojmout 6 letadel místo předchozích 3 a plánuje se další rozšíření až na 8 letadel. Dalším bodem rekonstrukce bylo i přizpůsobení letiště k přijímání obřích dopravních i transportních letounů, jako jsou Iljušin Il-86, Airbus A380, Boeing 747 Jumbo Jet nebo Antonov An-225.
Vojenské využití
Podgorické mezinárodní letiště je sice veřejným letiště, ale sdílí vzletovou a přistávací dráhu s nedalekou leteckou základnou.
Součástí tohoto leteckého komplexu byla i ranvej 08/26, která se nachází u kopce Šipčanik. Ranvej je pouze 15 metrů široká a není uzpůsobena přijímat civilní letadla. Pod kopcem Šipčanik se nacházel podzemní úkryt pro vojenská letadla a další nejmodernější vybavení celé letecké základny. Proto se Šipčanik stával v roce 1999 častým terčem bombardování NATO a byl velmi poškozen. Nedávno tento podzemní úkryt zakoupila společnost Plantaže, která má kolem letiště své vinice, a udělala z něj sklad vína. Dráha 08/26 se v současnosti nevyužívá a není jasné, k jakým účelům bude používána.
Po osamostatnění Černé Hory vznikla nová Armáda Černé Hory, která vydala usnesení, že kvůli vysokým nákladům na údržbu nebude používat všechny vojenské letouny z letecké základny. Vzdušné síly ARČH v současnosti používají celkem 27 letounů. Všechny tyto letouny stále sídlí na Podgorické letecké základně. O osudu zbývajících nepoužívaných letounů není zatím rozhodnuto.
Charakter letiště
Podgorické mezinárodní letiště zajišťuje spojení jak s místními, tak i se zahraničními letišti. Má jednu vzletovou a přistávací dráhu, která nese označení 18/36 a její rozměry jsou 2500×45 metrů. Dráha je situována ve směru sever - jih. Vzhledem k Dinárským horám severně od Podgorice přijímá letiště letouny z jižní strany. Vzlety jsou povolené z obou stran, ale severní přistání se povoluje pouze za velmi dobré viditelnosti.
Je to moderní letiště se dvěma terminály (T1 – nový / odletový, T2 – starý / odletový a příletový), velkým parkovištěm a spoustou obchodů. Je zde 12 odbavovacích stolků, dětský koutek, restaurace, banky, konferenční sál, salónky leteckých společností, půjčovna aut a další obchody (Costa Coffee, Duty-free shop, CNB,...). Terminál T1 je architektonicky moderní budova ze skla a hliníku a obsluhuje většinu pravidelných letů, starý terminál T2 je využíván spíše pro společnosti s menší letovou frekvencí a je spojen s VIP terminálem.
V roce 2009 prošlo letištěm 601 712 cestujících, což znamená navýšení o zhruba 100 000 oproti předchozímu roku. V roce 2007 jej Mezinárodní rada letišť (ACI) ocenila jako nejlepší letiště pod 1 milion cestujících.
Letiště zpracovává vnitrostátní i mezinárodní lety. Jelikož jsou dvě hlavní černohorská letiště od sebe vzdálena pouze 80 km, padlo rozhodnutí o zrušení pravidelných vnitrostátních letů, které jsou nyní převedeny na lety charterové.
Díky vybudování mezinárodního letiště se Podgorica stala jedním z nejdůležitějších dopravních uzlů v oblasti.
Aerolinie a destinace
Letiště je obsluhováno následujícími aerolinkami a dopravci (aktualizováno 25. března 2024):[1][2]
Pravidelné linky
Cargo linky
| Letecká společnost | Destinace |
|---|---|
| DHL | Bergamo, Brusel-Zaventem, Frankfurt nad Mohanem, Kodaň-Kastrup, Londýn-Heathrow, Madrid |
Doprava na letiště
Podgorické letiště je přes krátkou objížďku přístupné z evropské silnice E65, která spojuje švédské Malmö a řeckou Chaniu. Cesta z centra města na letiště netrvá většinou déle než 15 minut, s výjimkou letních měsíců, kdy je na silnici hustší provoz (díky turistům mířícím k Jaderskému moři).
V současnosti je ve výstavbě nová čtyřproudová dálnice v rámci obchvatu města Golubovci, z níž má být výjezd i k letišti.
Díky výstavbě tunelu Sozina se cesta k letišti z Baru (největšího přístavu v Černé Hoře) zkrátila na 40 km. Letiště je tak blíže nejen obyvatelům Baru, ale i ostatním z jižního pobřeží státu.
Dopravu do města zapříčiňují kyvadlové a linkové autobusy nebo taxi služby.
Vážné nehody
- 25. ledna 2005 v noci na letišti přistávalo letadlo Fokker 100 společnosti Montenegro Airlines (let YU-AOM). Po přistání v zasněžených podmínkách se podvozek letounu na ranveji – 700 metrů před odbočením na pojezdovou dráhu – zlomil. Dva cestující, pilot a druhý pilot byli lehce zraněni. Aerolinie byly po incidentu žalovány cestujícími – jako jediná letecká společnost totiž provozovaly lety do Podgorice i v nočních hodinách; ostatní společnosti noční lety odvolaly kvůli nemodernímu vybavení letiště. V roce 2006 bylo letiště zmodernizováno.
- 11. září 1973 letoun SE 210 Caravelle společnosti Jat Airways (let YU-AHD) na pravidelné lince Skopje – Titograd (dnes Podgorica) narazil do hory Maganik v pohoří Babin Zub, severně od Podgorice. Všech 41 cestujících na palubě včetně členů posádky zahynulo.
Galerie
Letiště během Války v Kosovu
Fokker 100 Montenegro Airlines (vlevo) a Tupolev Tu-154 S7 Airlines (v pozadí) na podgorickém letišti
Vojenská základna Černohorského národního letectva blízko letiště ve vesnici Golubovci
Reference
- ↑ Lety z Podgorica (TGD) – FlightConnections. www.flightconnections.com [online]. 2024-03-25 [cit. 2024-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Seasonal flights from Podgorica Airport. Aerodromi Crne Gore [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-24. (anglicky)
- ↑ a b Air Montenegro NS24 Network Expansion. AeroRoutes [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Air Montenegro Adds Rome Service From Dec 2023. AeroRoutes [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LINK, Get; FACEBOOK; TWITTER. LOT Polish Airlines: Warsaw Radom - Podgorica [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Letiště Podgorica na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
A picture of all aircraft at Golubovci air base in Montenegro
Post-strike bomb damage assessment photograph of the Podgorica Airfield, Montenegro, used by Joint Staff Vice Director for Strategic Plans and Policy Maj. Gen. Charles F. Wald, U.S. Air Force, during a press briefing on NATO Operation Allied Force in the Pentagon on April 22, 1999.
