Letní olympijské hry 1936
| XI. letní olympijské hry | |
|---|---|
 | |
| Místo konání | Berlín,  Německo |
| Počet zemí | 49 |
| Počet sportovců | 3 963 |
| Soutěže | 129 ve 19 sportech |
| Zahájení | 1. srpna 1936 |
| Zakončení | 16. srpna 1936 |
| Slib za sportovce | Rudolf Ismayr |
| Slib za rozhodčí | - |
| Pochodeň | Fritz Schilgen |
| Stadion | Olympijský stadion |
← LOH 1932 LOH 1948 → | |
XI. letní olympijské hry 1936 se konaly v německém Berlíně od 1. srpna do 16. srpna 1936. Většina soutěží se konala na říšském sportovišti s olympijským stadionem v centru. Zúčastnilo se 3 963 sportovců ze 49 zemí, což byl nový rekord v historii olympijských her.
Nejúspěšnějším sportovcem her byl americký atlet Jesse Owens, který získal čtyři zlaté medaile. Tři zlaté a jednu stříbrnou medaili získal gymnasta Konrad Frey, jenž se stal nejúspěšnějším německým atletem. Hry byly negativně poznamenané nacistickou propagandou.
Kandidátská města
Už chystaná VI. olympiáda v roce 1916, jež se nakonec z důvodu vypuknutí první světové války nekonala, se měla pořádat v Berlíně. Po skončení války bylo ale Německo vyloučeno z olympijského společenství jako „oficiální válečný zločinec“. Tento zákaz byl odvolán až roku 1925. Od té doby se začal Německý olympijský výbor zabývat myšlenkou pořádání her v Berlíně. Theodor Lewald, předseda Německého olympijského výboru, ve svém dopise primátorovi Berlína Gustavu Bößovi z 25. února 1925 navrhoval znovu navrhnout Berlín jako pořadatelské město.
Na konci května 1930 se v Berlíně konal IX. olympijský kongres na němž byla představena kandidatura říšského hlavního města. Říšský ministr vnitra Joseph Wirth ve svém úvodním projevu ve velkém sálu Humboldtovy univerzity představil tento plán, aniž by blíže uvedl konkrétní sportoviště či potenciální rok konání her. Podání konkrétní žádosti pro hry v roce 1936 bylo ohlášeno až při večerním banketu v berlínské Červené radnici. Krom kandidatury Berlína byla ohlášena i kandidatura Alexandrie, Barcelony, Budapešti, Buenos Aires, Dublinu, Frankfurtu nad Mohanem, Helsinek, Kolína nad Rýnem, Lausanne, Norimberku, Ria de Janeira a Říma. O rok později, na 30. zasedání MOV v Barceloně byly ponechány přihlášky jen čtyř měst. Později byly ještě staženy kandidatury Budapešti a Říma, nakonec se tedy rozhodovalo mezi Barcelonou a Berlínem.
Zajímavosti her
Poprvé byla zorganizována olympijská štafeta s ohněm z řecké Olympie.[1] O pořádání her v Berlíně rozhodl MOV v roce 1931, tedy 2 roky před nástupem nacistů k moci. Pro překonání předchozích her v Los Angeles 1932 postavili Němci stadion se 100 000 kapacitou, 6 tělocvičen a mnoho dalších cvičišť.
Jako jedni z prvních na hrách Němci použili kamerový systém a rádiovou síť, která dosahovala 41 zemí. Dále bylo použito mnoho v té době velmi technologicky vyspělých prostředků. Tyto olympijské hry byly první, které poskytovaly živé televizní přenosy. Ty ovšem nebyly kvalitní a často se v nich vyskytovaly chyby.
Olympia
Leni Riefenstahlová dostala za úkol od dr. Carla Diema, generálního sekretáře mezinárodního olympijského výboru natočit dokumentární film o těchto hrách s názvem Olympia. Vzhledem k již dřívější spolupráci s německou propagandou Leni tuto nabídku přijala. Byly natočeny 2 díly tohoto filmu, první s názvem Olympia 1. Teil — Fest der Völker (Festival národů) a druhý Olympia 2. Teil — Fest der Schönheit (Festival krásy). Byl to historicky první dokumentární film o olympijských hrách.
Pro tvorbu tohoto filmu založila Riefenstahlová společnost, ve které byla společně se svým bratrem společnicí. Finance obstaralo mimo jiné i německé ministerstvo propagandy. Ve filmu bylo použito velké množství revolučních filmových prvků a technik, které se později staly běžnými, jako například kamera na vozíku pohybující se po kolejnicích, podvodní kamera nebo nečekané kompozice a střihy a zpomalené záběry. Dílo je i přes politický kontext velmi kladně hodnoceno a objevuje se v mnoha prestižních top filmových listech, jako například „All-Time 100 Movies“.[2]
Politické aspekty
Adolf Hitler viděl tyto olympijské hry jako velkou příležitost k propagaci nacistického Německa. Dle stranických novin NSDAP Völkischer Beobachter měl být původně zakázán start na hrách všem Židům a černochům. Když ovšem ostatní země pohrozily proti tomuto tahu bojkotem, Hitler ustoupil a povolil start všem etnikům a rasám.
Ve výsledku se Německo celkově snažilo prezentovat se jako mírumilovná země a podpořit tak svou myšlenku nacionalismu po celém světě. Důkazem toho například je, že z olympijské vesnice a dalších turisticky frekventovaných míst byly po dobu her odstraněny veškeré antisemitské nápisy typu „Židům vstup zakázán“. V době her byli také za účelem „vyčištění“ města všichni Romové žijící v Berlíně zatčeni a převezeni do „speciálního tábora“, Berlin-Marzahnského koncentračního tábora.
Šéf olympijského výboru USA Avery Brundage byl hlavním zastáncem konání her právě v Německu zastávaje názor, že "politika nemá ve sportu žádné místo".
Opakované vítězství černého atleta Jesseho Owense nad bílými bylo hořkou pilulkou pro nacistické pořadatele. Ti navíc museli s nelibostí sledovat, jak si Owens svým přátelským přístupem získal srdce obyčejných Němců. Rozporuplné reakce na jeho výkony byly zaznamenány také v německém pohraničí Československa, kam už postupně pronikala nacistická ideologie. Tehdy desetiletý Max von der Grün, žijící v příhraniční obci Pavlův Studenec, ve svých vzpomínkách uvádí, jak si spolu s ostatními kluky černého Američana zamilovali.
| „ | „Kdyby to slyšel učitel, tak by nám ty hry zakázal. Stejně nám ale zůstali dlužni odpověď, proč černoch, příslušník údajně »nižší« rasy, mohl dosahovat takových sportovních úspěchů.“[3][4] | “ |
Antisemitismus
Žádní němečtí Romové a Židé nemohli po nařízení Německého olympijského výboru startovat na olympijských hrách. Kvůli tomuto tahu nemohli Německo reprezentovat sportovci jako čtyřnásobný držitel světového rekordu a desetinásobný mistr Německa ve vrhu koulí Lilli Henoch či atletka Gretel Bergmannová, která asi měsíc předtím stanovila světový rekord ve skoku vysokém (160 cm).
Dva američtí židovští sprinteři (jediní židé v americkém týmu) Sam Stoller a Marty Glickman byli odvoláni ze závodu štafety na 4 × 100 metrů. To vedlo k debatám, že Brundage nechtěl Hitlera urazit výhrou olympijské medaile židy.
Několik židovských sportovců z různých zemí, jako například Jihoafričan Sid Kiel nebo Američani Milton Green a Norman Cahners, se individuálně rozhodlo hry bojkotovat. Totéž učinil český sportovec židovského původu Oskar Hekš. Také sportovkyně Judith Haspelová (roz. Judith Deutsch), izraelská plavkyně narozená v Rakousku, rakouská rekordmanka ve volném stylu (1935), spolu s Ruth Langerovou a Lucií Goldnerovou odmítly reprezentovat Rakousko. Vznesly protest: „Odmítám se účastnit soutěže v zemi, která tak nestydatě pronásleduje můj lid.“[5]
Počet medailí podle údajů mezinárodního olympijského výboru
| Pořadí | Země | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkem |
| 1 | Německo (GER) | 33 | 26 | 30 | 89 |
| 2 |  Spojené státy americké (USA) | 24 | 20 | 12 | 56 |
| 3 |  Maďarsko (HUN) | 10 | 1 | 5 | 16 |
| 4 |  Itálie (ITA) | 8 | 9 | 5 | 22 |
| 5 |  Finsko (FIN) | 7 | 6 | 6 | 19 |
| 5 |  Francie (FRA) | 7 | 6 | 6 | 19 |
| 7 |  Švédsko (SWE) | 6 | 5 | 9 | 20 |
| 8 |  Japonsko (JPN) | 6 | 4 | 8 | 18 |
| 9 |  Nizozemsko (NED) | 6 | 4 | 7 | 17 |
| 10 |  Velká Británie (GBR) | 4 | 7 | 3 | 14 |
| 11 |  Rakousko (AUT) | 4 | 6 | 3 | 13 |
| 12 |  Československo (TCH) | 3 | 5 | 0 | 8 |
| 13 |  Argentina (ARG) | 2 | 2 | 3 | 7 |
| 13 |  Estonsko (EST) | 2 | 2 | 3 | 7 |
| 15 |  Egypt (EGY) | 2 | 1 | 2 | 5 |
| 16 |  Švýcarsko (SUI) | 1 | 9 | 5 | 15 |
| 17 |  Kanada (CAN) | 1 | 3 | 5 | 9 |
| 18 |  Norsko (NOR) | 1 | 3 | 2 | 6 |
| 19 |  Turecko (TUR) | 1 | 0 | 1 | 2 |
| 20 |  Indie (IND) | 1 | 0 | 0 | 1 |
| 20 |  Nový Zéland (NZL) | 1 | 0 | 0 | 1 |
| 22 |  Polsko (POL) | 0 | 3 | 3 | 6 |
| 23 |  Dánsko (DEN) | 0 | 2 | 3 | 5 |
| 24 |  Lotyšsko (LAT) | 0 | 1 | 1 | 2 |
| 25 |  Rumunsko (ROU) | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 25 |  Jihoafrická unie (RSA) | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 25 |  Jugoslávie (YUG) | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 28 |  Mexiko (MEX) | 0 | 0 | 3 | 3 |
| 29 |  Belgie (BEL) | 0 | 0 | 2 | 2 |
| 30 |  Austrálie (AUS) | 0 | 0 | 1 | 1 |
| 30 |  Filipíny (PHI) | 0 | 0 | 1 | 1 |
| 30 |  Portugalsko (POR) | 0 | 0 | 1 | 1 |
| Celkem | 130 | 128 | 130 | 388 | |
|---|---|---|---|---|---|
Československo na LOH 1936
Českoslovenští sportovci na těchto olympijských hrách získali celkem 3 zlaté, 5 stříbrných medailí. O ty zlaté se zasloužilo družstvo v rychlostní kanoistice v disciplíně C2 na 10 000 metrů a C2 na 1 000 metrů. Třetí zlatou medaili přidal sportovní gymnasta Alois Hudec v disciplíně kruhy.
Dodatečně (po odvolání) získalo Československo bronzovou medaili v jezdectví;[6] v prosinci 1936 informoval tisk, že po protestu polského mužstva (které původně nebylo klasifikováno) byl výsledek československého odvolání zrušen a Československo se opět posunulo na čtvrté místo.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Růst sportovního a olympijského hnutí, s. 110.
- ↑ Time [online]. 2005. Dostupné online.
- ↑ GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. S. 229.
- ↑ Spisovatel Max von der Grün vzpomíná na Tachovsko a Letní olympijské hry roku 1936, ToSiPiš.cz, 1. 8. 2016
- ↑ "Diving into troubled waters", Paul Kalina, The Age, 24. listopadu 2005, datum přístupu 1. ledna 2011
- ↑ Dodatečná bronzová jezdcům na Olympiadě. S. 2. Polední list [online]. 1936-08-21 [cit. 2020-12-10]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Dozvuky Olympijských her v Berlíně. S. 8. Polední list [online]. 1936-12-05 [cit. 2020-12-10]. S. 8. Dostupné online.
Literatura
- HILTON, Christopher. Hitlerova olympiáda: Olympijské hry 1936 v Berlíně. Praha: Práh, 2008. ISBN 978-80-7252-212-5.
- RIPPON, Anton. Hitlerova olympiáda: Historie nacistických her roku 1936. Překlad Jaroslav Hrbek. 1. vyd. Praha: BB/art, 2008. 246 s. ISBN 978-80-7381-315-4.
- WALTERS, Guy. Berlínské hry: Olympijský sen ukradený Hitlerem. Překlad Jaroslav Hrbek. 1. vyd. Praha: BB/art, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7381-207-2.
Film
- Hitlerovi šampioni; režie: Jean-Christophe Rosé; historický dokument; Francie, 2016, 2x52 min
- Barva vítězství; režie Stephen Hopkins; životopisné drama; USA, 2016, 134 min
Související články
- Lidová olympiáda
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry 1936 na Wikimedia Commons - United States Holocaust Memorial Museum - Online Exhibition: Nazi Olympics: Berlin 1936 Archivováno 24. 4. 2008 na Wayback Machine.
- United States Holocaust Memorial Museum - Library Bibliography: 1936 Olympics Archivováno 13. 9. 2013 na Wayback Machine.
- Oficiální výsledky LOH 1936 na Olympedia[nedostupný zdroj] (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
.svg)
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
.svg)
Flag of Hungary, from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
.svg)
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Flag of the Kingdom of Sardinia (1851-1861) and of the Kingdom of Italy (1861-1946). Use: Civil flag and ensign. In a governmental or a military context, the crowned version (see Crowned version) was always used (as State flag and naval ensign).
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Flag of the Kingdom of Sardinia (1851-1861) and of the Kingdom of Italy (1861-1946). Use: Civil flag and ensign. In a governmental or a military context, the crowned version (see Crowned version) was always used (as State flag and naval ensign).
Finská vlajka
.svg)
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).
.svg)
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from 1928 to 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from 1928 to 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
_crowned.svg){kind=link}
.svg)
The civil ensign and flag of Belgium. It is identical to Image:Flag of Belgium.svg except that it has a 2:3 ratio, instead of 13:15.
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857–1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910). Color shades matching the RGB values officially reccomended here. (PMS values should be used for direct ink or textile; CMYK for 4-color offset printing on paper; this is an image for screen display, RGB should be used.)
.svg)
Autor: No machine-readable author provided. Hubicka~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5
Olympic Stadium in Berlin 1936 Author: Josef Jindřich Šechtl http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/dir/berlin_1936_35mm.html
Uploaded with approval of inheritors of the copyright.svg)
My own crown and own star, PD Union by Zscout
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Autor: Neznámý, Licence: CC BY-SA 4.0
1936 Summer Olympics badge
- sports.ha.com: 1936 Berlin Summer Olympics Sample Participant's Badge. Enameled bronze badge was submitted but not chosen as the design for the Berlin Games participant badge. Jarring juxtaposition of two very different symbols adorn the obverse. Brooch back. Diameter 45 mm.
- A circular badge featuring the text "1936 XI. Olympiade Berlin," along with a Nazi Germany eagle-and-swastika emblem (the sports federation's NSRL version of the national Reichsadler of the Third Reich), and Olympic rings (please note the interrupted middle ring).
- This emblem does not appear to have been officially adopted. The Olympic event was a massive propaganda spectacle aimed at foreign guests, but the Nazi regime was cautious about overexposing the swastika, which could provoke some, and instead used other non-political symbols and motifs like the Olympic rings and the Brandenburg Gate, or an eagle without a swastika.
.svg)
Všeslovanská vlajka shválena na všeslovanské konvenci v Praze v roku 1848
Autor:
- Bundesarchiv_Bild_183-G00630,_Sommerolympiade,_Siegerehrung_Weitsprung.jpg: Unknown
- derivative work: MachoCarioca
Luz Long, deutscher Leichtathlet, bei der Siegerehrung zum Weitsprung der Olympischen Spiele 1936 neben Jesse Owens
The German film maker Leni RIEFENSTAHL talking with the American olympic track champion Glenn MORRIS at Berlin's stadium before a photograph for the part FEST DER VOLKER (The celebration of the people) of her film THE GODS OF THE STADIUM. This film is a subject of controversy nowadays because of the Nazi context of that time.
.svg)
Flag of Mexico (1934-1968)
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).
.svg)
Canadian Red Ensign of 1921-1957 with the arms inside a white disc. This design was not official, but was used at least twice during the opening and closing ceremonies of the 1936 Olympic Games.