Letouni

Letouni
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	letouni (Chiroptera) Blumenbach, 1779
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letouni (Chiroptera) jsou řád savců, u jehož příslušníků se přední končetiny vyvinuly v křídla.^[1] Na rozdíl od letuch a plachtících kuskusů jsou letouni schopni skutečného aktivního létání. Jsou jedinými savci na světě, kteří jsou schopni aktivního letu. Jsou rozšířeni na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Po hlodavcích jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem. Orientují se pomocí echolokace (ultrazvukové signály, které vysílají pomocí hlasového orgánu a jejichž odraz jsou schopni zachycovat sluchem). Na světě je známo přibližně 1000 druhů letounů.

Evoluce

Letouni jsou známí od spodního eocénu (stáří kolem 52 milionů let).^[2] Jejich sesterskou skupinou možná je vyhynulá čeleď Nyctitheriidae. Letouni se poměrně rychle vyvinuli do dnešní podoby. Jedním z nejstarších netopýrů je Australonycteris clarkae z Austrálie. Ze Severní Ameriky (Wyoming) je znám Icaronycteris index z čeledi Archaeonycteridae. Nejstarším známým kaloněm je Archaeopteropus transiens ze spodního oligocénu Itálie. Dosahoval rozpětí až 1 metr a měl poměrně dlouhý ocas.

Systematika

Tradiční systém hodnotil dva podřády letounů: kaloně (Megachiroptera), zahrnující pouze čeleď kaloňovití (Pteropodidae), a netopýry (Microchiroptera), kteří zahrnovali všechny ostatní čeledi.^[3] Kaloňovití se od všech zbývajících čeledí letounů liší tím, že nehibernují a orientují se pomocí zraku, a nikoli díky echolokaci – až na níže uvedené výjimky.^[4]

Třebaže má tento systém stále svá praktická opodstatnění, pravděpodobně není monofyletický. Současná systematika spíše operuje s podřády Yinpterochiroptera (kaloňotvaří, syn. Pteropodiformes) a Yangochiroptera (netopýrotvaří; syn. Vespertilioniformes), jejichž vnitřní taxonomie je uvedena níže:^[3][5][6]

řád Chiroptera – letouni

• podřád Yinpterochiroptera – kaloňotvaří
  • nadčeleď Pteropopodoidea – kaloni
    • čeleď Pteropodidae – kaloňovití
  • nadčeleď Rhinolophoidea – vrápencovci
    • čeleď Craseonycteridae – netopýrkovití
    • čeleď Hipposideridae – pavrápencovití
    • čeleď Megadermatidae – megadermovití
    • čeleď Rhinolophidae – vrápencovití
    • čeleď Rhinonycteridae^[7]
    • čeleď Rhinopomatidae – víkonosovití
• podřád Yangochiroptera – netopýrotvaří
  • nadčeleď Emballonuroidea – pochvorepovci
    • čeleď Emballonuridae – embalonurovití
    • čeleď Nycteridae – nykteridovití
  • nadčeleď Noctilionoidea – vampýrovci
    • čeleď Furipteridae – furipterovití
    • čeleď Mormoopidae – mormoopidovití
    • čeleď Mystacinidae – mystacinovití
    • čeleď Myzopodidae – myzopodovití
    • čeleď Noctilionidae – noktilionovití
    • čeleď Phyllostomidae – listonosovití
    • čeleď Thyropteridae – tyropterovití
  • nadčeleď Vespertilionoidea – netopýrovci
    • čeleď Cistugidae – žlázokřídlecovití
    • čeleď Miniopteridae – létavcovití
    • čeleď Molossidae – tadaridovití
    • čeleď Natalidae – natalovití
    • čeleď Vespertilionidae – netopýrovití

Monofyletismus všech těchto čeledí není zcela jistý, sporný je například v případě čeledi mormoopidovití.^[8]

Zajímavé jsou odlišnosti v echolokaci mezi těmito jednotlivými skupinami. Pro většinu čeledí je typické produkování echolokačních pulzů prostřednictvím hrtanu a jejich vysílání skrze otevřená ústa. Naopak především u příslušníků čeledí Megadermatidae, Nycteridae, Hipposideridae, Rhinolophidae a Phyllostomidae, kteří se vyznačují výraznými nosními listy, dochází k vysílání echolokačních pulzů skrze nosní dírky. Kaloňovití neecholokují, až na zástupce rodů Rousettus a Stenonycteris, u nichž jsou však echolokační pulzy vytvářeny zcela jiným způsobem než u zbylých letounů (pomocí jazyka), což svědčí pro nezávislý původ této adaptace.^[4]

Z hlediska vnější systematiky patří letouni do vývojové linie placentálních savců Laurasiatheria. Některé starší názory považovaly kaloně a netopýry za produkt konvergentní evoluce, s tím, že kaloni by byli blízce příbuzní primátům. Schopnost letu by se na základě tohoto pohledu vyvinula u savců ve dvou nezávislých případech. Molekulárně-fylogenetické analýzy však tento názor přesvědčivě vyvrátily a jednoznačně podporují monofyletismus celého řádu letounů.^[9]

Životní styl

Pokud nelétají, neshánějí potravu, pak zpravidla odpočívají, spí zavěšeni hlavou dolů. Potravou je jim hlavně hmyz, některé druhy se živí i ovocem, krví nebo šťávami květin. Své úkryty opouštějí zpravidla za soumraku.^[10]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu letouni na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo letoun ve Wikislovníku
• Taxon Chiroptera ve Wikidruzích
• http://savci.upol.cz/letouni.htm