Letová paluba

Letová paluba letadlové lodi amerického námořnictva USS John C. Stennis za prudkého obratu během její zkušební plavby

Letová paluba je průběžná lodní paluba, která plní roli vzletové a přistávací dráhy letadel — v podstatě tedy plovoucí letiště. Na menších válečných lodích jejichž primární rolí není nesení letadel může být jako letová paluba označen prostor určený pro operace vrtulníků a dalších letadel schopných svislého přistání (kategorií VTOL/STOVL).

Vznik a vývoj

Podrobnější informace naleznete v článku Letadlová loď.
Postupná modernizace třídy Essex mezi lety 1944 a 1960

První experimenty s palubními letouny se děly na dočasných plošinách na palubách bitevních lodí a křižníků, a první specializované letadlové lodi měly někdy samostatné paluby pro vzlet i přistání. První mateřská letadlová loď s průběžnou letovou palubou po celé délce byla britská HMS Argus. Během dalšího vývoje námořního letectví byly letové paluby doplněny instalací katapultů zkracujících vzletovou dráhu letounů, a také záchytnými systémy, zkracujícími, zachycením háku na letadle, dráhu jeho doběhu po přistání.

Varianty

Úhlová paluba

Animovaná sekvence zobrazuje postupně: katapultový start stroje F/A-18 na přídi, přerušený pokus o přistání stroje S-3 na vyosené palubě, katapultový start stroje E-2C a úspěšné přistání stroje EA-6B. Právě možnost nezachycení přistávacího háku a tím nutnost pokračování v letu, která se občas u palubních přistávacích operací vyskytne, činí samostatný prostor pro přistání, který neomezuje možnost vzletů z přídě, výhodným z hlediska prostorového uspořádání paluby. Současně zvětšuje místo jež je na palubě možno vyhradit pro letadla připravená v pohotovosti.

Úhlová paluba vznikla jako inovace britské Royal Navy v 50. letech 20. století, a spočívá v přidání sekce letové paluby vychýlené v určitém úhlu od podélné osy trupu lodi. Toto uspořádání tak umožňuje provádění vzletových (za pomoci katapultů na přídi) a přistávacích operací (na vyosené dráze) současně.

Skokanský můstek

BAE Sea Harrier Indického námořnictva během vzletu z paluby INS Viraat.

Jako skokanský můstek (anglicky ski-jump) je označována další variace britského původu, spočívající v konci vzletové paluby v podobě vzhůru směřující rampy, čímž je usnadněn start lehčích letadel konvenčním rozjezdem i bez pomoci katapultu. Jejich přistání se pak může dít buď svisle, anebo jako na klasické letadlové lodi, za pomoci záchytného zařízení.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flight deck na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Cvnanim.gif
Autor: Anynobody, Licence: CC BY-SA 3.0
CVN angled flight deck animation illustrating advantages of offsetting the recovery area. It allows for aircraft recovery and launches at the same time without the risk of collision posed by such operations on an axial deck aircraft carrier. This is a new version of the animation, using textured planes and flight deck of USS Dwight D. Eisenhower (CVN-69). An F/A-18E on catapult 2 takes off, (note steam escaping as catapult releases) followed by a S-3 which bolters, followed by the launch of an E-2C on catapult 1. Finally an EA-6B catching the wire for a successful landing. Also on the flightdeck are another S-3, several F/A-18Es, and an SH-60.
US Navy 070904-N-5242D-150 A Sea Harrier takes off from the flight deck of Indian Navy aircraft carrier INS Viraat (R 22) during Malabar 2007.jpg
INDIAN OCEAN (Sept. 4, 2007) - A Sea Harrier takes off from the flight deck of Indian Navy aircraft carrier INS Viraat (R 22) during Malabar 2007. Malabar is a multilateral exercise that includes naval forces from India, Australia, Japan, Singapore, and the United States. It is designed to increase interoperability among the navies and to develop common procedures for maritime security operations. U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 2nd Class Dustin Q. Diaz (RELEASED)
Stennis RudderSwing3.JPG
USS John C. Stennis (CVN-74) doing a high speed turn during shakedown trial runs
Essex-class carrier modernisations 1944-1960.jpg

Seven aerial photographs showing the major different modernizations of the U.S. Navy Essex-class aircaft carriers (l-r):

  • USS Franklin (CV-13), a "short hull" type as delivered, 21 February 1944. Franklin, USS Bunker Hill (CV-17), USS Boxer (CV-21), USS Princeton (CV-37), USS Tarawa (CV-40), USS Valley Forge (CV-45) and USS Philippine Sea (CV-47) received no or little modernization.
  • USS Wasp (CV-18), after her SCB-27A conversion in late 1951: new hydraulic catapults, new island, removal of the deck guns, new bow. Modernized as such were USS Essex (CV-9), USS Yorktown (CV-10), USS Hornet (CV-12), USS Randolph (CV-15), Wasp, USS Bennington (CV-20), USS Kearsarge (CV-33) and USS Lake Champlain (CV-39). USS Oriskany (CV-34) was completed as such.
  • USS Hancock (CV-19) after her SCB-27C modernization, circa 1955: like SCB-27A but new steam catapults and relocation of the aft elevator to the deck edge. USS Intrepid (CV-11) and USS Ticonderoga (CV-14) also received SCB-27C.
  • USS Antietam (CV-36) after the installation of an experimental angled deck, circa 1954.
  • USS Bennington (CV-20) after SCB-125: enclosed hurricane bow, angled deck, starboard deckedge elevator. USS Essex (CV-9), USS Yorktown (CV-10), USS Hornet (CV-12), USS Randolph (CV-15), Wasp, USS Bennington (CV-20) and USS Kearsarge (CV-33) received SCB-125.
  • USS Hancock (CV-19) after SCB-125 in April 1957. The three SCB-27C ships were modernized as such an had the starboard deckedge elevator located further aft. The forward elevator was enlarged.
  • USS Oriskany (CV-34) received SCB-125A, here on 30 May 1974. Similar to SCB-27C/SCB-125, only the starboard deckedge elevator was located further forward, as with the SCB-27A/SCB-125 ships. USS Lexington (CV-16), USS Bon Homme Richard (CV-31) and USS Shangri-La (CV-38) received SCB-27C/SCB-125 in one refit but had the starboard elevator in the same position as Oriskany.