Letov Š-28

Letov Š-28/Š-128
Letov Š-28.1, prototyp (1928)
Určení	průzkumný, pozorovací letoun
Původ	Československo
Výrobce	Letov
Šéfkonstruktér	Alois Šmolík
První let	červenec 1928
Zařazeno	1928
Charakter	vyřazen z provozu
Uživatel	Československo
Výroba	1928–1934
Vyrobeno kusů	20 (1 Š-28 + 19 Š-128)
Vyvinuto z typu	Š-16
Varianty	Š-28, Š-128, Š-128SM
Další vývoj	Š-228, Š-228E, Š-328
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letov Š-28 a Š-128 byly průzkumné a cvičné letouny, které vyráběla na přelomu 20. a 30. let 20. století československá Vojenská továrna na letadla Letov.^[1]

Vznik a vývoj

Vývoj těchto letadel začal již v roce 1928 návrhem průzkumného dvouplošníku Š-28. Konstrukce Aloise Šmolíka vycházela z prvního, celokovového letounu Letov Š-16 (1926), jako jeho zmenšená varianta. Ministerstvo národní obrany (MNO) si objednalo prototyp s dodací lhůtou do 31. prosince 1928. Stroj měl být osazen novým motorem Walter Castor I (1928) Akciové továrny automobilů Josef Walter a spol., ale vzhledem k opožděné dodávce tohoto motoru byl první prototyp Š-28.1 zalétán až v červenci 1929. Motor Walter Castor se však ukázal pro tuto konstrukci jako výkonově nedostačující, proto další stroje nebyly MNO objednány.^[2] Š-28 bylo první a jediné letadlo Letov poháněné tímto, jinak velmi úspěšným motorem Walter. Zkoušky ukázaly, že výkon motoru 176 kW (240 k) již v té době nestačil pro vojenský, bojový letoun.^[1] Čas výstupu 3 min. do 1000 m ještě vyhovoval, ale 41 min. a 37 vteřin do 5000 m bylo již armádou neakceptovatelné.^[3]

Prototyp Š-28 nedokázal na sebe upoutat pozornost zákazníků (MNO ani v zahraničí) a nešel tedy do výroby. Koncepce Š-28 byla v roce 1930 přepracována a zdokonalena. Tak vznikl poněkud robustnější Š-128, který byl osazen podstatně výkonnějším (330 kW/450 k) motorem Walter Jupiter VI (1929), což byla sublicence Gnome-Rhône Jupiter původního motoru Bristol Jupiter. Tento prototyp měl mnohem robustnější podvozek, bez původní průběžné osy a o něco kratší trup, protože byl silnější a těžší motor posunut poněkud blíže k těžišti letadla.^[4] Prototyp tohoto letounu poprvé vzlétl 27. ledna 1931.^[5] V tomto provedení (průzkumný a lehký bombardovací) bylo v letech 1932-33 vyrobeno 19 letounů, z nichž 16 bylo používáno československým letectvem.

V roce 1931 byl původní prototyp Š-128 osazen ještě výkonnějším motorem, Gnome-Rhône Mercure VII (licence Bristol Mercury) s kompresorem a reduktorem o výkonu 345 kW/515 k. Konstrukce letounu byla dále upravena a motor byl osazen první automaticky stavitelnou, dvoupolohovou kovovou vrtulí Letov,^[6] typu Hd 30. Vrtulové listy byly vykovány v zápustkách z duralu a vrtulový náboj byl z oceli Poldi Victrix.^[7] Letoun byl zanesen 12. září 1931 do civilního, leteckého rejstříku s imatrikulací OK-VOT (Š-128.1).^[8] Tovární pilot Jan Anderle byl od 14. září 1931^[9] vyslán s tímto letounem na předváděcí turné do pobaltských států a Finska (Riga, Tallinn, Helsinky, Utti), což bylo tradiční odbytiště letounů Letov.^[10] Výsledkem této akce byla objednávka čtyř letounů pro estonské vzdušné letectvo. Podmínkou však byly drobné konstrukční úpravy, proto byl tento letoun uváděn v tovární dokumentaci jako Š-128SM.^[1]

Zvýšené požadavky na výkonnost letounů pro průzkumnou a pozorovací službu vojenského letectví vedly továrnu Letov k přetvoření letounu Š-128 s motorem Walter Jupiter na typ Š-228 s motorem Mercury VII. (nebo Mercury IV. z roku 1929). Byl to nejnovější článek ve vývojové řadě letounů Š-28, Š-128, Š-228, který vykazoval četné a podstatné konstrukční změny, provedené na základě nejnovějších zkušeností a laboratorních prací.^[11] Verze Š-128SM se stala základem pro následující typy Š-228 a Š-228E (1932),^[6] od nichž už nebylo daleko ke vzniku jednoho z nejúspěšnějších typu letňanské továrny, k průzkumnému a bombardovacímu Letovu Š-328, který byl poprvé zalétán v červenci 1933.

Tyto stroje Š-28 a Š-128 (s pokračováním na Š-228 a Š-328 přes Š-428 až k Š-528) jsou klasickou ukázkou toho, jak takový nadějný letoun postupně zraje v rukách odborníků. Vývoj Š-28 totiž pokračoval a měl úspěšný výstup ve stroji Letov Š-128, jehož si MNO roku 1931 objednalo 16 kusů (kromě toho byly čtyři stroje pod označením Š-228E prodány do Estonska), ale ani tentokrát nebylo MNO s výkonem úplně spokojeno. A tak nakonec 19. července 1933 vzlétl prototyp mnohem dokonalejší verze – Letov Š-328.1, vybavený skvělým motorem Bristol Pegasus II-M2, který vyráběla v licenci firma Walter v Jinonicích jako Walter Pegas II-M2.^[12]

Popis letounu

Letoun Š-128 byl dvoumístný jednomotorový vzpěrový dvouplošník s otevřenými prostory osádky, s kokpity v tandemovém uspořádání. Kostra trupu, svařená z ocelových trubek, byla potažena plátnem. V přední části byla kostra kryta hliníkovými plechy. Rovněž kovová kostra křídel byla potažena plátnem. Křídla byla rozepřena dvěma páry vzpěr, jednou svislou a jednou sestavou ve tvaru písmena N, navíc mezi křídly a trupem byly napínací dráty. Horní křídlo bylo neseno nad trupem krátkým baldachýnem z ocelových trubek. Pohonnou jednotku Š-28 a Š-128 tvořil motor Walter Castor I (sedmiválcový vzduchem chlazený hvězdicový) resp. Walter Jupiter VI (devítiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor) osazený dvoulistou nestavitelnou dřevěnou vrtulí. Pro spojení se zemí mohl být Š-128 v prostoru pozorovatele vybaven radiostanicí vz. 26, popřípadě vz. 26/34.^[2]

Konstrukční změny draku letounu Š-128 oproti Š-28 postihly konce křídel, které dostaly aerodynamicky vhodnější tvar a podvozek, jenž se rozdělil na dvě samostatné podvozkové nohy s podpěrami. Zároveň byl původně netlumený podvozek vybaven pryžovými tlumiči. Celkově byl letoun konstrukčně zesílen a vybaven dvojnásobným počtem příhrad trupu, přičemž poslední příhrada před prostorem střelce byla doplněna plátem ze zesíleného plechu a sloužila jako primitivní pancéřování především proti střepinám.^[5]

Použití

Prototyp letounu Š-28.1 byl předán československému letectvu jako výcvikový stroj. Vlastnosti stroje zřejmě nejlépe vystihla přezdívka "holub mírný", kterou si vysloužil v Letovu i mezi armádními letci. Nejprve sloužil u cvičné letky Leteckého pluku 1 v Praze do roku 1934 a potom tři roky u cvičné letky Leteckého pluku 2 v Olomouci. V roce 1937 letoun získala pobočka Masarykovy letecké ligy z Olomouce. Mechanici MLL letoun přestavěli jako dopravní letadlo pro pilota a čtyři cestující. S imatrikulací OK-LOH přidělenou 4. srpna 1937 sloužil k vyhlídkovým letům Hanáckému aeroklubu Olomouc^[13] až do havárie v srpnu 1938.^[1] Letoun byl vymazán z leteckého rejstříku 24. srpna 1938.^[14]

V říjnu 1932 (4 letouny) a listopadu 1933 (12 letounů) byly ze strany MNO předloženy 2 objednávky na celkem 16 letounů Š-128. Tyto vojenské zakázky jsou označovány jako nouzová práce pro udržení zaměstnanosti ve Vojenské továrně na letadla.^[15] První sérii letadel Š-128 (výr. č. 2-5) převzala v listopadu 1933 cvičná letka Leteckého pluku 1. Druhá série letadel (výr. č. 6-17) předaná v prosinci 1934 sloužila u cvičné a 14. letky Leteckého pluku 2. V letech 1936-38 byly po haváriích odepsány ze stavu stroje výr. č. 15 (5.12.1935), 16 (3. 6.1937) a 11, ale ostatní stroje sloužily spolehlivě až do mobilizace. Potom většinou sloužily u Leteckého pluku 3 v Nitře a část byla uskladněna. Po zániku Česko-Slovenska zůstalo u již bývalé 15. a 64. letky 3. Leteckého pluku 4-5 letounů Š-128. Poslední Š-128 byl Slovenskem vyřazen v roce 1941. Luftwaffe po 15. březnu 1939 zabavila 10 Š-128, ale není příliš pravděpodobné, že byly v Luftwaffe využívány. Několik letounů z 10 zabavených bylo uváděno ve stavu ještě na počátku roku 1940.^[2]

Poslední dva vyrobené letouny Š-128 (výr. č. 18 a 19) si ponechala pro potřeby dalšího vývoje továrna Letov.^[5]

Varianty

• Š-28 - prototyp s motorem Walter Castor I, 1 letoun
• Š-128 - prototyp a sériové provedení s motorem Walter Jupiter VI s dřevěnou vrtulí, postaveno 19 letounů
• Š-128SM - přestavěný prototyp Š-128 s motorem GR Mercure VII s kovovou vrtulí, potom postaveny 4 letouny pro Estonsko (Š-228E). "Estonské" letouny byly vybaveny originálními motory GR Mercure VII, přestože továrna Walter měla od roku 1931 sublicenci k výrobě těchto motorů (Walter Merkur IRC), ale ta nedovolovala prodej do třetích zemí.

Uživatelé

• Československo Československo
  • Československé letectvo
  • Masarykova letecká liga
• Německá říše Německá říše
  • Luftwaffe
• Slovensko Slovensko
  • Slovenské vzdušné zbraně (15. pozorovací letka v Nitře), Slovenský letecký sbor (SLeS)

Specifikace

Data pro letouny Š-28/Š-128/Š-128SM podle^[1][2][5][6]

Technické údaje

Výkony

Výzbroj (Š-128)

• 1 pevný kulomet vz. 28 ráže 7,92 mm se 400 náboji
• 1 pohyblivý dvojkulomet vz. 30 ráže 7,92 mm se 420 náboji
• pumy o celkové hmotnosti 400 kg^[2]

Odkazy

Reference

Související články

• Vojenská továrna na letadla Letov
• Alois Šmolík
• Letov Š-328
• Letov Š-528
• A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha - Jinonice
• Walter Castor
• Walter Jupiter
• Letecké nehody vojenských strojů Československé republiky

Literatura

• NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Historie továrny Letov, s. 20–60. 
• RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Na obranu republiky (1934–1939), s. 117–172. 
• KAREŠ, M., KITVEL, T. Letov Š-228E a estonské vojenské letectvo, Plzeň, 2008
• FIDLER, J., SLUKA, V. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-38, Libri 2006. ISBN 80-7277-256-2.
• VRANÝ Jiří: Letov Š-328: Od Š-28 po Š-528. 1, Jakab, 71 s., ISBN 978-80-239-3930-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Letov Š-28 na Wikimedia Commons

• Letov Š-28 na valka.cz
• LETOV Š-28, Š-128, Š-228 na vinar.cz
• (anglicky) Letov Š.28 / Š.128 / Š.228 / Š.328 / Š.428 / Š.528 Archivováno 1. 9. 2016 na Wayback Machine. na all-aero.com
• (rusky) Letov S-28 a Letov S-128 na Уголок неба (airwar.ru)
• (slovensky) Stavy aeroplánov na Slovensku 1939 - 1945 Archivováno 26. 10. 2020 na Wayback Machine. na gonzoaviation.com
• Letov Š-328 Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine. na stránkách Slováckého leteckého muzea
• Walter Jinonice