Lev Šestov

Lev Isaakovič Šestov
Rodné jméno	Иегуда Лейб Шварцман a Ієгуда Лейб Шварцман
Narození	31. lednajul. / 12. února 1866greg. Kyjev
Úmrtí	19. listopadu 1938 (ve věku 72 let) Paříž
Místo pohřbení	Cimetière de l'avenue Pierre-Grenier
Povolání	filozof, vysokoškolský učitel, spisovatel a literární historik
Alma mater	Lomonosovova univerzita Kyjevská univerzita
Témata	filozofie
Významná díla	Athens and Jerusalem
Děti	Natal‘ja L‘vovna Baranova-Šestova
Vlivy	Friedrich Nietzsche Søren Kierkegaard Fjodor Michajlovič Dostojevskij Lev Nikolajevič Tolstoj Michail Jurjevič Lermontov … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev Isakovič Šestov, rusky Лев Исаакович Шестов, vlastním jménem Jehuda Leib Schwarzmann (13. února 1866 Kyjev – 20. listopadu 1938 Paříž) byl ruský spisovatel a existencialistický filosof.

Život a dílo

Šestov se narodil v židovské kupecké rodině, studoval práva a matematiku v Moskvě, ale pro své revoluční názory a spory s učiteli musel studia dokončit v Kyjevě, disertační práci mu ovšem i tam odmítli. Roku 1898 se Šestov stal členem kroužku významných ruských intelektuálů, kam patřil také Nikolaj Berďajev, Dmitrij Sergejevič Merežkovskij a Vasilij Rozanov, a přispíval do jeho časopisu. V té době také publikoval svou první významnější práci o dobru u Tolstého a Nietzscheho – dvou autorů, kteří na něho měli velký vliv. Pokračoval prací o Dostojevském a Nietzschem („Filosofie tragédie“, 1903) a v dalších dílech o náboženství, racionalismu a vědě užíval Nietzscheho aforistický styl („Apoteóza vykořeněnosti“, 1905). Roku 1908 odjel do Freiburgu a roku 1910 do Švýcarska. Roku 1915 se vrátil do Moskvy a téhož roku jeho syn Sergej padl ve válce. V Moskvě se věnoval hlavně náboženství a teologii, takže po bolševické revoluci nemohl publikovat, směl však přednášet řeckou filosofii v Kyjevě.

Roku 1920 opustil Rusko a po dlouhých cestách zakotvil v Paříži, kde byl už známou osobou. Studoval velké teology – zejména Plótina a Pascala a seznámil se také s E. Husserlem, který ho později upozornil na dílo dánského filosofa Sørena Kierkegaarda. To byl pro Šestova objev a velká inspirace, která vyústila v práci „Kierkegaard a existenciální filosofie: hlas volajícího na poušti“ (1936). Šestov také přednášel na pařížské Sorbonně a přes zhoršující se zdraví napsal ještě jedno ze svých hlavních děl, „Athény a Jeruzalém“ – kritiku racionalismu a výzvu k obnovení náboženské filosofie.

Myšlení

Šestov byl myslitel hluboké a těžké životní zkušenosti, odpůrce všech racionalistických a idealistických zjednodušení. Šestov často píše o beznaději a zoufalství, jinde je však označuje jako „předposlední slova“. Filosofie je – říká Platón – příprava na smrt, což ovšem neznamená odmítnutí života. Měla by se však vrátit ke svým velkým tématům dobra, Boha a nesmrtelnosti. Jeho dílo je velmi nesystematické a nestojí na jedné myšlence. Silně ovlivnilo tak rozmanité postavy, jako byl Albert Camus, ruský teolog Sergej Bulgakov, anglický spisovatel D. H. Lawrence, mladý francouzský filosof Georges Bataille nebo rumunský filosof Emil Cioran.

Odkazy

Související články

• Existencialismus
• Nikolaj Berďajev

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Isaakovič Šestov na Wikimedia Commons
• (anglicky)
• Dílo L. Šestova rusky a anglicky
• Stránky The Lev Shestov Society (en)

Literatura

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Šestov
• Ottův slovník naučný, heslo Šestov. Sv. 28, str. 1100.
• Lev Šestov, Noc v Getsemanech: Pascalova filosofie. Olomouc: Refugium 2007
• Lev Šestov, Athény a Jeruzalém. Olomouc: Refugium 2006
• Lev Šestov, Apoteóza vykořeněnosti (pokus o nedogmatické myšlení). Praha: Herrmann 1995