Lev Gumiljov

Lev Gumiljov
Narození1. října 1912
Petrohrad
Úmrtí15. června 1992 (ve věku 79 let)
Petrohrad
Místo pohřbeníNikolský hřbitov
Alma materFakulta historie Petrohradské státní univerzity (1934–1935)
Petrohradská státní univerzita (do 1987)
Povoláníantropolog, geograf, historik, básník, překladatel, spisovatel, filozof a etnolog
ZaměstnavateléRussian Museum of Ethnography (od 1949)
Petrohradská státní univerzita
Ermitáž
Vyšší kurzy pro scenáristy a režiséry
Oceněnímedaile Za vítězství nad Německem
jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
jubilejní medaile 30 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
medaile Za dobytí Berlína
Řád Vlastenecké války 2. třídy
… více na Wikidatech
RodičeNikolaj Stěpanovič Gumiljov a Anna Andrejevna Achmatovová
Funkcesenior researcher (od 1949)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev Nikolajevič Gumiljov, rusky Лев Никола́евич Гумилёв, někdy přepisováno též jako Gumilev (18. záříjul./ 1. října 1912greg., Petrohrad – 15. června 1992, Petrohrad)[1] byl sovětský historik, antropolog a etnolog, který proslul svými kontroverzními názory na původ ruského etnika.[2]

Život

Byl synem básníků Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova a Anny Andrejevny Achmatovové.[1] Lev byl ve věku 33 let zatčen a uvězněn v sovětském pracovním táboře. Na svobodu se dostal, když se za války přihlásil do Rudé armády, ale roku 1949 byl znovu uvězněn a propuštěn byl až po XX. sjezdu KSSS roku 1956.[1] Achmatovová byla v té době uznávanou spisovatelkou a Lev jí vyčítal, že pro jeho osvobození neudělala dost. Achmatovová celou situaci popsala ve svém básnickém cyklu Requiem.

Po propuštění začal pracovat ve slavném petrohradském muzeu Ermitáž.[1] Silně zde byl ovlivněn archeologem Michajlem Artamonovem a jeho studiem zmizelého turkického národa Chazarů. I pro Gumiljova se Chazaři a Chazarská říše stali hlavním předmětem zájmu. Zúčastnil se několika studijních výprav do povodí Volhy a na severní Kavkaz. Vydal několik článků, kde spekuloval o lokaci zaniklého hlavního chazarského města Samandar či o příčinách zániku Chazarské říše. V 60. letech cítil potřebu si doplnit vzdělání a začal studovat na Leningradské univerzitě.[zdroj?] Doktorskou práci věnoval starým turkickým národům. Poté nastoupil do Geografického ústavu. Jeho teorie byly sovětskou etnologií a antropologií odmítány, ale v čase Gorbačovovy perestrojky se o nich začalo mnohem více mluvit. Populárními se staly po pádu SSSR, v době, kdy se v Rusku začalo dařit různým spekulativním, paravědeckým či konspiračním teoriím.[zdroj?]

V současnosti je hlavním centrem gumiljovovských studií Kazachstán.[zdroj?] Jeho prezident Nursultan Nazarbajev je velkým obdivovatelem Gumiljova,[zdroj?] nechal po něm v nově budovaném městě Astaně pojmenovat univerzitu (Евразийский Национальный университет имени Л. Н. Гумилёва).

Teorie

Otec Nikolaj Gumiljov, malý Lev, matka Anna Achmatovová

Podle Gumiljova u každé etnické skupiny lze definovat určitý stupeň „vášnivosti“ či „životní síly“, která určuje její aktivitu. Každá skupina také prochází několika předvídatelnými a zákonitými stádii této síly: zrod, rozvoj, vrchol, setrvačnost, úpadek, proměna v památník velké minulosti.

Současnou Evropu viděl Gumiljov ve vysokém stupni setrvačnosti, na prahu úpadku, či přesněji „na prahu obskurantizace“. Naopak arabskou kulturu vnímal jakožto jsoucí na vrcholu vášnivosti a předvídal její mocné výboje.

Rusové jsou podle něj „super-etnikum“ spřízněné geneticky s turkickými národy eurasijské stepi (nikoli tedy etnikum v jádru slovanské)[zdroj?], pro něž největší hrozbou je, že mu katolický západní vliv vezme jeho „stepní identitu“.[zdroj?] Také toto přesvědčení přivedlo Gumiljova k podpoře nacionálních hnutí Tatarů a Kazachů (odtud jeho vliv v Kazachstánu a kouzlo pro Nazarbajeva).[zdroj?]

V rámci svých teorií se Gumiljov věnoval také Židům. Ti podle něj tvořili odpradávna „mezinárodní, parazitickou městskou třídu“[zdroj?] a ovládli zvnějšku (ujařmili si) obchodními praktikami dávnou Chazarskou říši a východní Slovany.[zdroj?]

Většina antropologů Gumiljovovy teorie odmítla, navíc je řada z nich označila za antisemitské.[3][4][5][6]

České překlady

  • GUMILJOV, Lev Nikolajevič. Objevení země Chazarů. Překlad Ivan Savický, Eva Štolbová. Praha: Mladá Fronta, 1971. 176 s. (Kolumbus). 
  • GUMILJOV, Lev Nikolajevič. Hledání vymyšlené říše. Překlad Ivan Savický. Praha: Mladá Fronta, 1974. 399 s. (Kolumbus). 
  • GUMILJOV, Lev Nikolajevič. Od Rusi k Rusku. Překlad Zdeněk Justoň. Podlesí: Dauphin, 2011. ISBN 978-80-7272-399-7. 

Odkazy

Reference

Lev Gumiljov na známce Kazachstánu
  1. ↑ a b c d Новикова, О. Г.; Шишкин, И. С. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-16]. Heslo ГУМИЛЁВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-15. (rusky) 
  2. ↑ ŠMEJKAL, Jiří. Filosofie dějin Lva Gumiljova. Bakalářská práce FF UK [online]. Praha: 2016 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Rossman, Vadim, et al. Russian Intellectual Antisemitism in the Post Communist Era (Studies in Antisemitism Series). Univ. of Nebraska Press, 2005
  4. ↑ Klier, John. "The Myth of the Khazars and Intellectual Antisemitism in Russia, 1970s–1990s". The Slavonic and East European Review, Volume 83, Number 4, 1 October 2005, pp. 779-781(3).
  5. ↑ Yasmann, Victor. "Red Religion: An Ideology of Neo-Messianic Russian Fundamentalism" Demoktratizat: The Journal of Post-Soviet Democratization. Volume 1, No. 2. p. 26.
  6. ↑ Shnirelman, Victor A. "The Story of a Euphemism: The Khazars in Russian Nationalist Literature." The World of the Khazars: New Perspectives. Brill, 2007. p. 353-372

Externí odkazy

Média použitá na této stránce