Lev III.

O byzantském císaři vládnoucím v letech 717-741 pojednává článek Leon III. Syrský.

Svatý Lev III.
96. papež
Lev III. přijímá pallium od sv. Petra (mozaika v Lateránském paláci (798)
Církev	římskokatolická
Zvolení	26. prosince 795
Uveden do úřadu	27. prosince 795 (konsekrace)
Pontifikát skončil	12. června 816
Předchůdce	Hadrián I.
Nástupce	Štěpán IV.
Osobní údaje
Datum narození	okolo roku 750
Místo narození	Řím, Ravennský exarchát, Byzantská říše
Datum úmrtí	12. června 816
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Povolání	katolický kněz, spisovatel a katolický biskup
Známý díky	korunovaci Karla Velikého (800)
Svatořečení
Kanonizace	1669 kanonizoval Klement X.
Svátek	12. června
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Seznam papežů nosících jméno Lev multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Lev III. (okolo 750 Řím – 12. června 816 tamtéž) byl papežem od 26. prosince 795 až do své smrti v roce 816.

Roku 800 korunoval během vánočních bohoslužeb v chrámu sv. Petra v Římě Karla Velikého císařem říše římské. Tak mohla Karlova franská říše po třech stoletích aspoň formálně navázat na západořímskou říši starověku, jakkoli se od ní fakticky lišila.

Lev III. se narodil v Římě jako syn římského občana Asupia a byl vychováván v papežském paláci, kde se stal se vestiáriem (správcem papežských rouch a klenotnice). Později byl jmenován kardinálem a 26. prosince 795 byl zvolen papežem a vysvěcen na biskupa. Volba se odehrála v den pohřbu jeho předchůdce Hadriána I. a svěcení o den později. Takový spěch nebyl obvyklý, ale o důvodech se historici neshodují. Možná to byla obava z vnějšího zásahu a ovlivnění volby.

Hned po svém uvedení do úřadu poslal Lev franckému králi Karlovi zdvořilý list, v němž mu oznamuje své zvolení. Karel odpověděl velmi uctivým listem, kde však přesto papeži připomíná jeho duchovní povinnosti, a doprovodil jej velkou částí kořisti, získané na výpravě proti Avarům. Toto bohatství Lvovi umožnilo velkorysou stavební činnost i podporu dobročinných institucí. Hlavně si však oba dali najevo, že se chtějí podporovat, možná také v důsledku krize byzantského císařství.

Na konci 8. století se stal obětí spiknutí vedeného jistým Paschalisem, synovcem předchozího papeže Hadriána I.^[1], který se ho pokusil zmrzačit, aby se papežského úřadu musel vzdát. Lev se zachránil v kostele sv. Silvestra a u vévody spoletského, odkud odešel ke dvoru Karla Velikého do Paderbornu. Zde ho zastihla obžaloba, kterou zaslali spiklenci králi Karlovi. Ten po vyšetření a vyslechnutí svědků poslal na podzim roku 799 papeže s doprovodem vojska zpět do Říma.

Karlovi legáti v Římě zahájili soud a konečný rozsudek o výši trestu ponechali Karlovi. Ten pak papeže zprostil všech obvinění, kdežto papež se veřejně očistil od všech žalob. Pro spiklence s Paschalisem odsouzené na smrt vyprosil Lev III. změnu trestu smrti ve vyhnanství do Frank. Za prokázané služby Lev III. korunoval na Vánoce roku 800 Karla Velikého jako Karla Augusta na císaře Římanů, čímž byla formálně obnovena Západořímská říše. Byzanc sice proti korunovaci protestovala, byla však v té době natolik oslabená, že jí nemohla zabránit. Karel bral navázání na slavnou tradici vážně a rozvinul hnutí tzv. karolínské renesance v umění, literatuře i v učenosti, charakteristicky spojené s péčí o soustavné vzdělávání, zpočátku hlavně kněžstva.

Roku 798 povýšil Lev Salcburské biskupství na arcibiskupství, roku 809 zprostředkoval spor dvou anglických vladařů a roku 810 odmítl zařadit do vyznání víry slovo filioque. Po smrti Karla Velikého (814) propuklo proti němu opět povstání. které přemohl a vůdce dal popravit.

• Ottův slovník naučný, heslo Lev III. Sv. 15, str. 958

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev III. na Wikimedia Commons
• Spisy na Documenta catholica (lat.)