Lev Jašin
| Lev Jašin | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Lev Jašin (1965) | ||||||||||||||||
| Osobní informace | ||||||||||||||||
| Celé jméno | Lev Ivanovič Jašin | |||||||||||||||
| Datum narození | 22. října 1929 | |||||||||||||||
| Místo narození | Moskva,  Sovětský svaz | |||||||||||||||
| Datum úmrtí | 20. března 1990 (ve věku 60 let) | |||||||||||||||
| Místo úmrtí | Moskva | |||||||||||||||
| Výška | 1,89 m | |||||||||||||||
| Přezdívka | Černý pavouk, Černý panter | |||||||||||||||
| Klubové informace | ||||||||||||||||
| Konec hráčské kariéry | ||||||||||||||||
| Číslo dresu | 1 | |||||||||||||||
| Pozice | brankář | |||||||||||||||
| Profesionální kluby | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| Reprezentace | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| Úspěchy | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | ||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||||||||
Lev Ivanovič Jašin (rusky Лев Ива́нович Я́шин, 22. října 1929 Moskva, SSSR – 20. března 1990 Moskva, SSSR) byl sovětský fotbalový brankář ruského původu. Celá jeho kariéra je spojena s klubem Dynamo Moskva. Od roku 1954 hrál i v národním týmu SSSR, se kterým se zúčastnil čtyř světových šampionátů. Přezdívalo se mu v Evropě „černý panter“ a v Jižní Americe „černý pavouk“.[1] V roce 1963 získal jako první brankář v historii Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.[2] V roce 2000 byl zvolen nejlepším fotbalovým brankářem 20. století.[3] V roce 2020 byl jmenován do týmu snů ankety Zlatý míč (Ballon d'Or Dream Team), největší fotbalové jedenáctky všech dob. [4]
Život
Dětství
Jašinův otec pracoval jako brusič v továrně na letadla v Tušinu na okraji Moskvy. Matka zemřela na tuberkulózu ještě než šel Lev Jašin do školy. Dětství strávil na ulici, kde místní děti hrály fotbal, hokej a zkoušely další sporty. Otec se znovu oženil a v roce 1939 se narodil Jašinův nevlastní bratr Boris. Během války byla otcova továrna evakuována do Uljanovska, kam se přestěhovala celá rodina. Lev Jašin tam pracoval jako zámečnický učeň a za svou práci dostal v 16 letech své první vyznamenání.[5]
Aktivní fotbalová kariéra
Po návratu do Moskvy se v továrně Rudý říjen vyučil zámečníkem a současně hrál fotbal za tovární tým. Se svou vysokou postavou byl trenérem vybrán pro post brankáře. V roce 1948 nastoupil na základní vojenskou službu a svými výkony v armádním fotbalovém družstvu upoutal pozornost trenérů slavného klubu Dynamo Moskva. V březnu 1950 byl zařazen do sestavy Dynama na předsezónní soustředění jako náhradník, v červenci sehrál svůj první ligový zápas. Na další příležitosti musel čekat a proto se v roce 1951 zkoušel uplatnit v hokejovém mužstvu. Nakonec se rozhodl soustředit se jen na fotbal. Od léta 1953 se Jašin stal brankářskou jedničkou Dynama a jeho branku hájil až do svých čtyřiceti let.[5] Stal se známým svým tehdy neobvyklým stylem: míče odrážel rukama i nohama, často vybíhal z branky až za hranici pokutového území, zapojoval se do hry jako další obránce. Legendární byly jeho souboje, kdy zůstal sám proti postupujícímu útočníkovi. V roce 1954 poprvé nastoupil za národní tým SSSR jako první brankář proti Švédsku. V roce 1956 pomohl získat Sovětskému svazu zlatou medaili na olympijských hrách v Melbourne. Za svůj výkon získal Řád rudého praporu práce SSSR a v nově vytvořené anketě Zlatý míč deníku France football se umístil na pátém místě. V roce 1963 Lev Jašin tuto anketu pro nejlepšího fotbalistu Evropy vyhrál.
V roce 1964 byl zvolen do předsednictva Fotbalové federace SSSR. Několikrát chtěl hráčskou kariéru ukončit, přibývaly zdravotní problémy a zranění, ale vždy nechal se přesvědčit, že je pro tým nepostradatelný. Poslední zápas za Dynamo odehrál v srpnu 1970 proti CSKA Moskva.
Lev Jašin se s aktivní kariérou oficiálně rozloučil 27. května 1971, kdy se na Leninově centrálním stadionu v Moskvě konal rozlučkový zápas za účasti mnoha hvězd světového fotbalu, mimo jiné Eusébia , Bobbyho Charltona, Gerda Müllera. Z československých hráčů se zúčastnili Ivo Viktor a Ladislav Kuna.
Po kariéře
Po skončení aktivní kariéry Jašin u fotbalu zůstal jako funkcionář. V letech 1971–1976 působil v Dynamu Moskva, v říjnu 1976 odešel pracovat do fotbalového oddělení Sportovního výboru SSSR jako zástupce vedoucího pro vzdělávací práci. V roce 1981 byl jmenován do funkce místopředsedy Fotbalové federace SSSR.
V roce 1984 utrpěl infarkt a mrtvici. V září téhož roku se u něj objevila gangréna na noze, která vedla k amputaci. Naučil se používat protézu a znovu se vrátil do aktivního života. [5]V roce 1985 mu bylo za zásluhy o rozvoj olympijského hnutí uděleno vyznamenání Mezinárodního olympijského výboru. V roce 1988 byl za zásluhy o rozvoj fotbalu vyznamenán Řádem za zásluhy FIFA. V roce 1989 se na počest Jašinových 60. narozenin konal slavnostní zápas, ve kterém hrálo mnoho slavných hráčů minulosti i současnosti. V březnu 1990 mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. O necelý týden později, 20. března, Lev Jašin zemřel ve věku 60 let. Příčinou smrti byla rakovina žaludku. Byl pohřben na Vagaňkovském hřbitově v Moskvě. Zůstala po něm manželka Valentina Timofejevna a dcery Irina a Elena.
V roce 2019 byl o této fotbalové legendě v Sovětském svazu natočen celovečerní film s názvem Lev Jašin. Brankář mých snů. ( Лев Яшин. Вратарь моей мечты).[6]
Statistiky
- 812 odehraných zápasů v kariéře
- 326 zápasů za A-tým Dynamo Moskva
- 270 čistých kont za A-tým Dynamo Moskva
- 151 zlikvidovaných penalt za A-tým Dynamo Moskva
- 78 zápasů za SSSR
- 12 zápasů na Mistrovství světa ve fotbale
- 2 zápasy za výběr světa FIFA (1963 proti Anglii, 1968 proti Brazílii)
Úspěchy
Domácí
- 1× vítěz mistrovství SSSR v Badmintonu a Raškovo turnaji pro nejlepšího fotbalistu roku 1955
- 5× vítěz, 5x 2. místo, 1x 3. místo v mistrovství SSSR ve fotbale
- 3× vítěz poháru SSSR ve fotbale
Reprezentační
- 1× vítěz Olympijských her
- 1× vítěz Mistrovství Evropy ve fotbale (1960)
- 1× stříbro z Mistrovství Evropy ve fotbale (1964)
Individuální
- 22 sezón v jednom klubu (1950–1970)
- Leninův řád (1967)
- Olympijská cena (1986)
- Medaile FIFA za zásluhy (1988)
- zlatá medaile Srp a kladivo, medaile Hrdina socialistické práce
- Nejlepší fotbalový brankář století (2000)
- člen UEFA Jubilee 52 Golden Players.[7][8]
Odkazy
Reference
- ↑ Lev Jašin. Český rozhlas [online]. Dostupné online.
- ↑ European Footballer of the Year (Ballon d'Or), RSSSF.com, cit. 25. 3. 2013 (anglicky)
- ↑ IFFHS HISTORY : THE WORLD’S BEST PLAYER OF THE CENTURY (1900-1999) - IFFHS [online]. 2022-09-13 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ballon d'Or Dream Team: Xavi alongside Messi and Cristiano. MARCA [online]. 2020-12-14 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c CHOBOTSKÝ, Pavel. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Lev Ivanovič Jašin, s. 181–184.
- ↑ Lev Jašin. Vratar mojej mečty (2019). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Golden Players take centre stage, UEFA.com, citováno 27. 11. 2013 (anglicky)
- ↑ The UEFA Jubilee 52 Golden Players, RSSSF.com (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Jašin na Wikimedia Commons - (rusky) Pohřebiště
- Lev Jašin v databázi Olympedia (anglicky)
- ČT o posledním zápase Lva Jašina
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
An icon that represents a bronze medal
Lev Yashin saving a shot by José Sanfilippo during the Argentina v URSS match at River Plate stadium of Buenos Aires.
Autor: Agência Brasil, Licence: CC BY 3.0 br
Opening the Russia House in Rio