Lev Rochlin

Lev Jakovlevič Rochlin
(c) Duma.gov.ru, CC BY 4.0
Narození	6. června 1947 Aralsk
Úmrtí	3. července 1998 (ve věku 51 let) Klokovo
Místo pohřbení	Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Vojenská kariéra
Hodnost	generálplukovník
Doba služby	1965 - 1998
Války	Sovětská válka v Afghánistánu První válka o Náhorní Karabach První čečenská válka
Vyznamenání	Řád rudého praporu Řád rudé hvězdy Řád za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR 3. třídy medaile Za zásluhy ve vojenské službě 1. třídy Jubilejní medaile 50. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina Medaile 50. výročí Ozbrojených sil SSSR medaile 60. výročí Ozbrojených sil SSSR medaile 70. výročí Ozbrojených sil SSSR Odznak válečníka-internacionalisty Řád rudého praporu medaile Válečnikovi-internacionalistovi od vděčného afghánského národa
multimediální obsah na Commons

Lev Jakovlevič Rochlin (rusky Лев Яковлевич Рохлин; 6. června 1947 Aralsk – 3. července 1998 Klokovo) byl ruský generálplukovník a politik.

Rochlin se účastnil války v Afghánistánu, kde byl dvakrát zraněn.^[1] Rochlin velel 860. samostatnému motostřeleckému pluku.^[2] V dubnu 1983 byl však velení zbaven za přílišnou opatrnost, když dal své jednotce rozkaz k ústupu, aby minimalizoval ztráty, při obklíčení jednotky mudžahedíny.^[3] Po té byl jmenován zástupcem velitele 191. pluku. Osvědčil se v lednu 1984, když mudžahedínské síly obklíčily vojenské velitelství. Velitel 191. pluku odletěl vrtulníkem a nechal pluk samotný bez velení, což ho později přivedlo před soud.^[4] Rochlin se ujal pluku a odrazil mudžahedínský útok.^[5]

Byl kritikem Borise Jelcina a čečenské války. Ačkoliv se sám války účastnil, odmítl veškerá nabízená vyznamenání a označil konflikt za neštěstí pro Ruskou federaci.^[6] V prosinci 1995 byl zvolen poslancem Státní dumy Ruské federace.^[7] V roce 1997 se stal nejhlasitějším kritikem Jelcinova prezidentství. Rochlin se setkal s několika generály a při nadměrném požití alkoholu prohlásil, že provede vojenský převrat. Tyto informace se dostaly k tajné službě, která do konce života Rochlina sledovala. Podle některých historiků Rochlin převrat neplánoval a šlo pouze jen o fráze. Tomu by nasvědčovala i okolnost, kdy bylo Rochlinovi nabídnuto ze strany oligarchy Gusinského, že zaplatí atentát na Jelcina a podpoří dosazení Rochlina do vlády. Toto Rochlin odmítl.

Podle druhé strany Rochlin aktivně puč plánoval a objížděl různé významné osobnosti, aby ho podpořily. Opoziční politik a důstojník Viktor Alksnis později tvrdil, že mu Rochlin o převratu řekl a přemlouval ho, aby puč podpořil.^[8]

V červenci 1998 byl Rochlin nalezen s prostřelenou hlavou ve svém rodinném domě. Za vraždu byla odsouzena jeho manželka, která se k vraždě přiznala.^[9] Mnozí této verzi nevěřili.^[6] Několik dní po pohřbu vystoupil na televizním kanálu NTV Rochlinův zeť Sergej Abakumov s verzí, že Rochlinova manželka Tamara byla k doznání donucena a bylo jí vyhrožováno.^[10] Později Rochlinova žena tvrdila, že Rochlina zabili maskovaní muži. Přiznání bylo údajně z důvodu strachu o život svůj a jejích dětí.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lev Rochlin na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Jakovlevič Rochlin na Wikimedia Commons