Lev XIII.

Jeho Svatost Lev XIII.
256. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	20. února 1878
Uveden do úřadu	3. března 1878 (korunovace)
Pontifikát skončil	20. července 1903
Předchůdce	Pius IX.
Nástupce	Pius X.
Heslo	„Lumen in coelo“ „Světlo na nebesích“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	31. prosince 1837 světitel Carlo Odescalchi
Biskupské svěcení	19. února 1843 světitel Luigi Lambruschini
Kardinálská kreace	19. prosince 1853 kreoval Pius IX.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	titulání arcibiskup v Tamiathis (1843–1846) apoštolský nuncius v Belgii (1843–1846) arcibiskup v Perugii (1846–1878) kardinál-kněz v baziliky San Crisogono (1853–1878) camerlengo (1877–1878)
Osobní údaje
Rodné jméno	Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci
Datum narození	2. března 1810
Místo narození	Carpineto Romano, Itálie Itálie
Datum úmrtí	20. července 1903 (ve věku 93 let)
Místo úmrtí	Apoštolský palác, Vatikán Vatikán
Místo pohřbení	Bazilika San Giovanni in Laterano, Řím
Příbuzní	Giuseppe Pecci a Giovanni Battista Pecci (sourozenci)
Podpis
Seznam papežů nosících jméno Lev multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

© Marie-Lan Nguyen / Wikimedia Commons, CC BY 2.5

Lev XIII., vlastním jménem Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci (2. března 1810 Carpineto Romano – 20. července 1903 Apoštolský palác) byl 256. papežem katolické církve (1878–1903). Provedl její rozsáhlou reorganizaci a vydal první z velkých sociálních encyklik, Rerum novarum. Během jeho pontifikátu prudce vzrostla mezinárodní politická prestiž papežství.

Byť byl zvolen v poměrně vysokém věku (68 let), jeho pontifikát se nakonec stal historicky (ověřeně) nejdelším po jeho předchůdci Piovi IX. (později byl překonán ještě Janem Pavlem II.). Vykonával úřad až do své smrti v 93 letech, čímž se stal nejstarším papežem všech dob (roku 2020 ho překonal Benedikt XVI., který v tom věku však už byl na odpočinku).

Životopis

Vincenzo Pecci se narodil ve vesnici Carpineto Romano, v horách jihovýchodně od Říma, jako šesté dítě v nižší šlechtické rodině. Studoval ve Viterbu (1818–1824), v římském semináři (1824–1832) a na akademii urozených kněží (1832–1837). V roce 1837 byl vysvěcený na kněze a byl přijat do řad papežských diplomatů.

Nejdříve působil jako papežský legát v Beneventu a Perugii, v roce 1843 jej Řehoř XVI. vyslal jako apoštolského nuncia do Bruselu. Zde podpořil místní biskupy proti vládě, načež byl v roce 1846 na žádost krále Leopolda I. odvolán. Tentýž rok se stal arcibiskupem v Perugii a Damiettě a o 7 let později obdržel kardinálský klobouk.

Jako biskup nechal přepracovat učební osnovy svého semináře, založil Akademii svatého Tomáše Akvinského a snažil se obnovit vztahy mezi katolickou církví a soudobou kulturou. V roce 1860 protestoval proti anexi Perugie Sardinským královstvím.

Pontifikát

20. února 1878 byl kardinál Pecci na konkláve, jehož se účastnilo 60 z celkového počtu 64 kardinálů, zvolen nástupcem papeže Pia IX. Konkláve trvalo pouhých 36 hodin a nového pontifika zvolilo již při třetím skrutiniu.

Nový papež, který přijal jméno Lev XIII., začal svůj pontifikát v době hlubokého konfliktu mezi Svatým stolcem a mladým italským státem, který v předešlé dekádě během risorgimenta postupně pohltil území tisíciletého Papežského státu. Po prolomení Porta Pia v roce 1870 se Pius IX. prohlásil „vatikánským vězněm“, neopouštěl Vatikán a sváděl diplomatický boj s nepřátelským a antiklerikálním Italským královstvím.^[1]

Hlavním cílem nového papeže bylo přizpůsobit římskokatolickou církev moderní době. Podporoval ve Vatikánu studium astronomie a přírodních věd a zpřístupnil část vatikánských archivů vědcům, bez ohledu na jejich náboženské vyznání. 15. května 1891 vydal první velkou sociální encykliku Rerum novarum, v níž popsal a částečně i definoval základy sociálního učení římskokatolické církve. V ní podpořil soukromé vlastnictví a práva dělníků na spravedlivou mzdu, důstojné pracovní podmínky a zakládání odborů. Tato encyklika mu vynesla přezdívku papež pracujících.

Lev XIII. provedl výraznou reorganizaci církevních struktur. Založil 248 nových diecézí a arcidiecézí, většinou mimoevropských (včetně 28 v USA), a dva patriarcháty (pro severní Afriku a pro Indii s Japonskem). Zavedl termín odloučení bratři pro křesťany nesjednocené s Římem. V roce 1893 zavedl svátek Svaté rodiny. Na konci svého pontifikátu vydal nové regule pro cenzuru a 17. září 1900 novelizoval Index zakázaných knih.

České země

Jednu svou encykliku, Quae ad nos, věnoval Lev XIII. přímo českým biskupům, které v ní vyzval k naléhavým opatřením proti postupující sekularizaci českého národa. Díky Lvu XIII. byla také založena česká kolej v Římě, nazvaná Bohemicum. Češi vyjádřili papeži opakovaně své díky, u příležitosti jeho životního i kněžského jubilea. Z iniciativy kardinála Schönborna uspořádali v roce 1888 pouť do Říma a přinesli papeži darem více než stovku nově zhotovených precios a parament, jež zhotovili čeští umělci a financovali čeští věřící. Cestovní liturgické soupravy byly určeny pro misionáře.^[2]

Dílo

Encykliky

• Inscrutabili dei consilio (21. duben 1878)
• Quod Apostolici Muneris (28. prosinec 1878)
• Aeterni Patris (4. září 1879)
• Arcanum divinae (10. únor 1880)
• Grande Munus (30. září 1880)
• Sancta Dei Civitas (3. prosinec 1880)
• Diuturnum (29. červen 1881)
• Licet Multa (3. srpen 1881)
• Etsi nos (15. únor 1882)
• Auspicato concessum (17. srpen 1882)
• Cum Multa (8. prosinec 1882)
• Supremi Apostolatus Officio (1. září 1883)
• Nobilissima Gallorum Gens (8. duben 1884)
• Humanum genus (20. duben 1884)
• Superiore Anno (30. srpen 1884)
• Immortale Dei (1. listopad 1885)
• Spectata Fides (27. listopad 1885)
• Quod Auctoritate (22. prosinec 1885)
• Iampridem (6. leden 1886)
• Quod Multum (22. srpen 1886)
• Pergrata (14. září 1886)
• Vi è Ben Noto (20. září 1887)
• Officio sanctissimo (22. prosinec 1887)
• Quod Anniversarius (1. duben 1888)
• In Plurimis (5. květen 1888)
• Libertas praestantissimum (20. červen 1888) – o podstatě lidské svobody, jejím užívání podle vůle Boží a o jejím zneužívání liberalismem
• Saepe Nos (24. červen 1888)
• Paterna Caritas (25. červenec 1888)
• Quam Aerumnosa (10. prosinec 1888)
• Etsi cunctas (21. prosinec 1888)
• Exeunte Iam Anno (25. prosinec 1888)
• Magni Nobis (7. březen 1889)
• Quamquam Pluries (15. srpen 1889)
• Sapientiae Christianae (10. leden 1890)
• Dall'alto dell'Apostolico Seggio (15. říjen 1890)
• Catholicae Ecclesiae (20. listopad 1890)
• In Ipso (3. březen 1891)
• Rerum novarum (15. květen 1891)
• Pastoralis (25. červenec 1891)
• Pastoralis Officii (12. září 1891)
• Octobri Mense (22. září 1891)
• Au Milieu Des Sollicitudes (16. únor 1892)
• Quarto Abeunte Saeculo (16. červenec 1892)
• Magnae dei Matris (8. září 1892)
• Custodi di quella Fede (8. prosinec 1892)
• Inimica Vis (8. prosinec 1892)
• Ad extremas (24. červen 1893)
• Constanti Hungarorum (2. srpen 1893)
• Laetitiae Sanctae (8. září 1893)
• Non Mediocri (25. říjen 1893)
• Providentissimus Deus (18. listopad 1893)
• Caritatis (19. březen 1894)
• Inter Graves (1. květen 1894)
• Litteras a vobis (2. červenec 1894)
• Iucunda Semper Expectatione (8. září 1894)
• Christi Nomen (24. prosinec 1894)
• Longinqua (6. leden 1895)
• Permoti Nos (10. červenec 1895)
• Adiutricem (5. srpen 1895)
• Insignes (1. květen 1896)
• Satis Cognitum (29. červen 1896)
• Fidentem Piumque Animum (20. září 1896)
• Divinum illud munus (9. květen 1897)
• Militantis Ecclesiae (1. srpen 1897)
• Augustissimae Virginis Mariae (12. srpen 1897)
• Affari vos (8. prosinec 1897)
• Caritatis Studium (25. červenec 1898)
• Spesse Volte (5. srpen 1898)
• Quam Religiosa (16. srpen 1898)
• Diuturni Temporis (5. září 1898)
• Quum Diuturnum (25. prosinec 1898)
• Annum sacrum (25. květen 1899)
• Depuis le Jour (8. září 1899)
• Paternae (18. září 1899)
• Omnibus Compertum (21. červenec 1900)
• Tametsi Futura Prospicientibus (1. listopad 1900)
• Graves de Communi Re (18. leden 1901)
• Gravissimas (16. květen 1901)
• Reputantibus (20. srpen 1901)
• Urbanitatis Veteris (20. listopad 1901)
• In Amplissimo (15. duben 1902)
• Quod Votis (30. duben 1902)
• Mirae Caritatis (28. květen 1902)
• Quae ad nos (22. listopad 1902)
• Fin dal Principio (8. prosinec 1902)
• Dum multa (24. prosinec 1902)

Ostatní dokumenty

• Dopis Saepenumero considerantes kardinálům de Lucovi, Pitrovi a Hergenrötherovi z 18. srpna 1883 o nutnosti historických studií.
• Breve Vicariam potestatem z 1. 1. 1890 – kanonické ustanovení české koleje v Římě, Bohemica.

Odkazy

Reference

Literatura

• RENDINA, Claudio. Příběhy papežů. Dějiny a tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 628–634. 
• Horský Rudolf – Škrdle Tomáš (reds.), Almanach na oslavu biskupského jubilea Sv. Otce Lva XIII., Praha, Vlasť 1893.
• Lev XIII., Divinum illud munus, překlad a úvodní studie Ctirad Václav Pospíšil, Praha, Krystal OP 1998.
• Hromják, Ľuboslav: Leone XIII, il movimento slavo e le origini del Bohemicum, in: Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0, s. 13-28.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev XIII. na Wikimedia Commons
• Papež Lev XIII. jako nejdříve narozená osoba zachycená na filmovém pásu v roce 1896
• (anglicky) Lev XIII.
• (česky) Rerum novarum Archivováno 23. 1. 2009 na Wayback Machine.
• (česky) Libertas praestantissimum^{[nedostupný zdroj]}
• (česky) Immortale Dei^{[nedostupný zdroj]}