Lišaj svlačcový

Lišaj svlačcový
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	šestinozí (Hexapoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Podtřída	křídlatí (Pterygota);
Řád	motýli (Lepidoptera);
Podřád	Glossata;
Čeleď	lišajovití (Sphingidae);
Rod	Agrius;
Binomické jméno
	Agrius convolvuli; Linné, 1758
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lišaj svlačcový (Agrius convolvuli) je noční motýl z čeledi lišajovitých. Lze se s ním setkat i v České republice, kde je druhým největším lišajem po smrtihlavovi.^[1] Lišaj svlačcový je vynikající letec, schopný překonávat i mezikontinentální vzdálenosti.^[2]

Rozšíření

Stejně jako lišaj smrtihlav, i lišaj svlačcový je migrujícím druhem motýla. Celoročně se vyskytuje v tropickém a subtropickém pásmu jižní Evropy, Afriky, přední Asie a indoaustralské oblasti.^[2]

V ČR se vyskytují migrující jedinci, kteří se zde i rozmnožují. Intenzita výskytu je částečně vázaná na vhodné (dostatečně teplé) počasí na migrační trase, zejména pak v jižní Evropě.^[3]

Popis

Přestože jde o velkého motýla (délka předního křídla je 42–57 mm), může snadno uniknout pozornosti díky nenápadnému zbarvení. Přední křídla jsou šedá s rozmanitým zubatým vlnkováním a čárkováním černohnědé barvy, zadní křídla jsou hnědá s modrošedým nádechem a čtyřmi příčnými tmavými pruhy. Na šedé hlavě vynikají velké tmavé oči, tykadla jsou světlá, hruď je šedá s tmavou liniovou kresbou. Výrazněji zbarvený je pouze zadeček, jehož středem probíhá šedý pruh, po stranách jsou články střídavě černo-růžové. Samečci bývají menší a obecně pestřeji vybarvení. Zajímavým znakem lišaje svlačcového je sosák, který je i 9–10 cm dlouhý a umožňuje mu sát z trubkovitých květů.^[2]^[4]
Z našich lišajů je lišaji svlačcovému nejpodobnější lišaj šeříkový, který je ale celkově pestřejší (liší se tmavšími plochami na předních křídlech a hrudi) a obecně dorůstá menší velikosti.

Vajíčka jsou malá, zelená.

Housenky existují ve dvou barevných formách – častější jsou hnědé, vzácnější zelené. V rámci forem je zbarvení variabilní, vždy však jsou patrné šikmé světlé boční pruhy ve střední části těla a tmavohnědý podélný pruh na hřbetě. Tak jako jiní lišajové, i housenky lišaje svlačcového mají na posledním článku růžek, v tomto případě mírně zahnutý, žlutý až oranžový s černou špičkou. Před kuklením mohou být housenky až 12 cm dlouhé.^[2]

Kukla je žlutohnědá, cca 6 cm dlouhá. Jejím typickým znakem je obloukovitě odstávající pochva sosáku.^[4]

Bionomie

První generace motýlů přilétá do střední Evropy v květnu a červnu, vyhledává teplá stanoviště a množí se. Druhá generace se vyskytuje v srpnu a září a bývá hojnější než první, protože dochází k posilování domácí populace o další motýly, přilétající z jižních krajin. Motýli přes den odpočívají na plotech, kůlech a sloupech, přičemž se maskují svým nenápadným zbarvením. Aktivní jsou navečer a v první polovině noci, kdy vyhledávají trubkovitě kvetoucí rostliny (petúnie, tabák, nocenka)^[2] a sají nektar v letu svým extrémně dlouhým sosákem, přičemž dochází také k opylování.^[5] V noci naletují také na umělé zdroje světla, kde často hynou. Za letu vydávají slyšitelný bručivý zvuk, působený rychlým vířením křídel.^[4]

Housenky žijí od června do srpna a vyskytují se jednotlivě.^[5] Po vylíhnutí zpravidla nejprve zkonzumují vaječný obal, než přejdou na rostlinnou stravu. Hostitelskou rostlinou je nejčastěji svlačec rolní, případně také opletník plotní, s housenkami je tedy možné se setkat téměř kdekoli v zemědělské a zahradní krajině. Přes den se skrývají na zemi či mělce zahrabané v blízkosti živných rostlin, aktivní jsou zejména večer a v noci. Během života se housenky čtyřikrát svlékají. Před kuklením se zahrabávají hluboko do půdy, kde si vytvářejí podzemní dutinu, ve které se kuklí.^[4]

Kukla má potenciál přezimovat, vyžaduje k tomu však mírnou zimu – přežívá pouze krátkodobé poklesy teploty pod nulu.^[2]

Galerie

Detail hlavy a oka
Lišaj svlačcový sající za letu nektar z květu
Housenka – hnědá forma
(c) Jörg Hempel, CC BY-SA 3.0 de
Housenka – zelená forma
Kukla lišaje svlačcového s nápadnou pochvou sosáku

Odkazy

Reference

↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-06-21]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s.
↑ LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721.
↑ ^a ^b ^c ^d ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997.
↑ ^a ^b PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s.

Externí odkazy

Taxon Agrius convolvuli ve Wikidruzích
Obrázky, zvuky či videa k tématu lišaj svlačcový na Wikimedia Commons
Lišaj svlačcový na BioLibu
Lišaj svlačcový na Encyclopedia of Life (anglicky)

[BioLib-1] BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-06-21]. Dostupné online.

[Hrabak-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s.

[Lulak-3] LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721.

[našimotýli-4] ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997.

[Motyle-5] PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály