Li Šan-čchang
| Li Šan-čchang | |
|---|---|
 Li Šan-čchang | |
| hlavní rádce zleva v ústředním sekretariátu | |
| Ve funkci: 1368 – 1371 | |
| Panovník | Chung-wu |
| Předchůdce | – (funkce zřízena) |
| Nástupce | Sü Ta |
| Narození | 1314 Ting-jüan, An-chuej |
| Úmrtí | 1390 |
| Národnost | Chan |
| Země | říše Jüan, říše Sung, říše Ming |
| Děti | Li Qi |
| Příbuzní | Chu Wej-jung |
| Profese | politik |
| Náboženství | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Li Šan-čchang (čínsky pchin-jinem Lǐ Shànzhǎng,, znaky 李善長; 1314–1390) byl čínský politik sloužící Chung-wuovi, zakladateli a prvnímu císaři říše Ming. Roku 1367 byl jmenován vévodou (kung, 公) z Chan. V letech 1368–1371 ve funkci hlavního rádce zleva vedl ústřední sekretariát a tím stál v čele civilní správy mingské Číny.
Jména
Chu Jen používal zdvořilostní jméno Žuo-s’ čínsky pchin-jinem Ruòsī, znaky 若思) a pseudonym I-an (čínsky pchin-jinem Yíān, znaky zjednodušené 颐庵, tradiční 頤菴).
Život
Li Šan-čchang se narodil roku 1314, pocházel z okresu Ting-jüan na východě provincie An-chuej. Patřil mezi místní džentry, studoval zejména filozofii legistů.[1] Roku 1354 vstoupil do služeb Ču Jüan-čanga.[2] Učil ho historii, povzbuzoval k následování příkladu Liou Panga, muže prostého původu, který sjednotil Čínu pod svou vládou. Jako schopný a energický administrátor se stal předním činitelem Čuovy civilní správy.[1] Prosazoval politiku umírněnosti, „získání srdcí lidí“ a spolupráce s džentry.[3]
Roku 1367 Ču třem nejbližším spolupracovníkům, Li Šan-čchangovi a generálům Sü Taovi a Čchang Jü-čchunovi udělil titul vévody.[2] Li se stal vévodou z Chan (Chan kuo-kung, 韓國公).[3] Začátkem roku 1368 Ču Jüan-čang vyhlásil říši Ming a sebe jejím císařem. Vzápětí jmenoval Li Šan-čchanga do čela ústředního sekretariátu ve funkci hlavního rádce zleva, čímž Li stanul na vrcholu mingské státní správy. Roku 1371, když Li postřehl nespokojenost císaře s jeho prací, s odvoláním na nemoc rezignoval.[4]
Roku 1390 byl obviněn se spolčení se svým příbuzným a nástupcem Chu Wej-jungem, popraveným před deseti lety, a také popraven i s celou rodinou a širokým okruhem příbuzných.[3]
Reference
- ↑ a b MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01212-7. S. 550. (anglicky)
- ↑ a b LANGLOIS, JR., John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 107. (anglicky)
- ↑ a b c ANDREW, Anita N; RAPP, John A. Autocracy and China’s Rebel Founding Emperors: Comparing Chairman Mao and Ming Taizu. Lanham: Rowman & Littlefield Publishers Inc., 2000. Dostupné online. ISBN 0-8476-9580-8. S. 161. (anglicky) [dále jen Andrew, Rapp].
- ↑ Andrew, Rapp, str. 148.
Média použitá na této stránce
李善长，明朝军事將領。