Li Pcheng

Li Pcheng
Narození20. října 1928
Šanghaj
Úmrtí22. července 2019 (ve věku 90 let)
Peking
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Alma materMoskevský energetický institut (do 1954)
Povolánípolitik
OceněníPuškinova medaile (2007)
Řád Pákistánu
velkokříž Řádu peruánského slunce
velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy
Politická stranaKomunistická strana Číny (1945–2019)
ChoťZhu Lin (1958–2019)[1]
DětiLi Xiaopeng
Li Xiaolin
Li Xiaoyong
RodičeLi Shuoxun[2] a Zhao Juntao
PříbuzníČou En-laj (adoptivní rodič)
Li Tao (vnučka)
Funkcemístopředseda Státní rady Čínské lidové republiky (1983–1987)
člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1985–2002)
člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1987–2002)
premiér Čínské lidové republiky (1988–1998)
předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1998–2003)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Li Pcheng (čínsky pchin-jinem Lǐ Péng, znaky 李鹏; 20. října 1928 Čcheng-tu22. července 2019 Peking) byl čínský politik, premiér Čínské lidové republiky v letech 1987–1998. V 90. letech byl považován za druhého nejmocnějšího muže komunistické Číny, hned po prezidentovi Ťiang Ce-minovi. Jakožto hlavní strůjce tvrdého potlačení studentských demonstrací na Náměstí nebeského klidu (Tchien-an-men) v roce 1989 byl západními médii přezdíván „řezník z Pekingu“.[3]

Narodil se v provincii S'-čchuan, v rodině vojáka z povolání, popraveného Kuomintangem. V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Číny. Vystudoval hydroenergetiku na Akademii přírodních věd v Jen-anu a na Moskevském energetickém institutu. Poté pracoval dlouho v energetice, až v březnu 1981 vstoupil do vysoké politiky. V roce 1983 se stal místopředsedou vlády, v roce 1985 ministrem školství. V listopadu 1987 se stal členem stálého výboru politbyra ústředního výboru komunistické strany, což je nejužší stranické vedení a nejmocnější politický orgán Čínské lidové republiky. Ve stejném roce získal post premiéra. V čínském politickém systému není hierarchie zcela jasná, ale býval označován za muže č. 2. Na konci 80. let byl považován za bývalého dogmatika, který jen pod tlakem doby přijal myšlenku „střední cesty“, tedy kombinace uchování mocenského monopolu strany a ekonomické liberalizace. V roce 1989 čínské vedení čelilo vlně studentských protestů. Li Pcheng patřil k těm, kdo prosazovali jejich násilné potlačení. Již v květnu 1989 vyhlásil stanné právo. 4. června pak, v součinnosti s předsedou ústřední vojenské komise Teng Siao-pchingem, nechal proti demonstrantům zakročit armádu. Počet obětí zásahu je dodnes nejasný, hovoří se o stovkách až tisících. Tvrdý postup, který měl zřejmě zabránit podobnému vývoji jako v komunistických zemích východní Evropy té doby, nicméně Liovo mocenské postavení posílil a zdálo se, že je schopen zastavit liberalizační ekonomické reformy ve prospěch konzervativní komunistické ekonomické politiky. To se mu nakonec nepodařilo, prosadil však například stavbu gigantické vodní nádrže Tři soutěsky. Po ztrátě premiérského postu v roce 1998 se stal předsedou Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, de facto předsedou parlamentu (čínské parlament, tzv. všečínské shromáždění, se schází jen jednou ročně, v mezidobí ho nahrazuje stálý výbor tvořený 150 zástupci, který ve skutečnosti roli parlamentu plní). Li tento vlivný post držel do roku 2003.[4] V politbyru ztratil post v roce 2002.

Vyznamenání

Reference

  1. The Paper. 29. června 2014. Dostupné online. [cit. 2019-07-23]
  2. Immanuel C.Y. Hsü: The Rise of Modern China, Sixth Edition. Spojené státy americké. 2000. ISBN 978-0-19-512504-7.
  3. Zemřel čínský expremiér Li Pcheng přezdívaný řezník z Pekingu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  4. Zemřel čínský expremiér Li Pcheng. „Řezník z Pekingu“ poslal armádu na náměstí Nebeského klidu. ČT24 [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  5. MILOSEVIC URUCIO LI PENGU ORDEN VELIKE JUGOSLOVENSKE ZVEZDE. B92.net [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (sr-Latn-RS) 
  6. Указ Президента Российской Федерации от 31.10.2007 г. № 1440. Президент России [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Chinese Communist Party.svg
Flag of the Chinese Communist Party
Ord.Nishan-i-Pakistan.ribbon.gif
Order of Nishan-i-Pakistan - ribbon
PER Order of the Sun of Peru - Knight BAR.png
Order of the Sun of Peru - Knight
Order of the Republic (Tunisia) - ribbon bar.gif
Autor: McOleo, Licence: CC0
Ribbon bar of the Order of the Republic (Tunisia)
Ordre du Merite Camerounais (after 1972) 3 class ribbon.svg
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 4.0
Ribbon bar: Ordre du Mérite Camerounais. 3rd class (after 1972). Cameroon.
Ordre de l'Ouissam Alaouite Chevalier ribbon (Maroc).svg
Autor: Borodun, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: L'Ordre de l'Ouissam Alaouite (since 1956), Chevalier, Maroc.
Lipeng.jpg
Autor: World Economic Forum from Cologny, Switzerland. cropped by Shizhao, Licence: CC BY-SA 2.0
Li Peng
Medal Pushkin rib.png
Ribbon bar of medal of Pushkin
VEN Order of the Liberator - Knight BAR.png
Order of the Liberator - Knight
Order of the Yugoslavian Great Star Rib.png
Ribbon of Order of the Yugoslavian Great Star