Liang Čchi-čchao

Liang Čchi-čchao
Narození	23. února 1873 Huicheng Subdistrict
Úmrtí	19. ledna 1929 (ve věku 55 let) Peking Union Medical College Hospital
Místo pohřbení	hrobka Lianga Čchi-čchaa
Alma mater	National Tsing Hua University
Povolání	překladatel, novinář, filozof, historik, spisovatel, politik, revolucionář, vychovatel, sociální aktivista a státník
Zaměstnavatel	Univerzita Čching-chua
Politická strana	Democratic Party
Nábož. vyznání	konfucianismus
Děti	Liang S'-čcheng Liang S'-jung Liang S'-čuang Liang S'-li Liang S'-ta Liang Ling-sien[1]
Rodiče	Liang Pao-jing
Příbuzní	Liang Cchung-ťie a Liang Caj-ping (vnoučata)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liang Čchi-čchao (čínsky pchin-jinem Liáng Qǐchāo, znaky zjednodušené 梁启超, tradiční 梁啟超; (23. února 1873 – 19. ledna 1929, Peking) byl čínský filozof, novinář, politik a spisovatel. Na konci 19. století patřil k hlavním teoretikům a aktivistům hnutí Sto dnů reforem, které po prohrané válce s Japonci (1894–1895) usilovalo o modernizaci a europeizaci Číny.^[2] Byl v tom silně ovlivněn svým učitelem Kchang Jou-wejem, který se snažil o novou interpretaci konfuciánství, aby nebránilo vývoji, inovacím a reformám. Když císař Kuang-sü hnutí, které zprvu inicioval, pod tlakem konzervativních sil zastavil, musel Liang uprchnout do Japonska, aby se vyhnul vězení. Zde dále hájil svůj program velmi účinnou exilovou novinářskou činností. Roku 1902 založil časopis Sin-min Čchung-pao (Časopis nového občana) a vedl ho až do roku 1907. Prosazoval v něm i zjednodušení psané čínštiny. Spisovatel Lin Jü-tchang označil Lianga za největší postavu čínské žurnalistiky v celé její historii. V Japonsku měl Liang velmi blízké vztahy s japonským premiérem Inukaiem Cujošim a byl mentorem vietnamského protikoloniálního aktivisty Phan Bội Châue. Propagoval reformy a prosazoval konstituční monarchii, oponoval přitom jinému exilovému lídrovi Sunjatsenovi, který byl republikánským revolucionářem. Do Číny se Liang vrátil po vzniku republiky roku 1912. Založil stranu Ťin-pu-tang (Strana pokroku), která znovu oponovala Sunjatsenovu Kuomintangu. Liang stál víceméně na straně prezidenta Jüan Š'-kchaje, ačkoli odmítal jeho pokusy uzmout si veškerou moc. Liang reprezentoval Čínu i na Pařížské mírové konferenci po první světové válce. Po roce 1920 byl profesorem na univerzitě Čching-chua a ředitelem Pekingské knihovny.^[3] Jeho nejznámějším literárním dílem je román Jin ping š’ wen t'i (Sebrané spisy Pijáka ledu).

Vliv

Měl určitý vliv na Pak Ung-sikovy názory.^[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liang Qichao na anglické Wikipedii.

Literatura

• SOK, Čon Čin; UŠKOV, A. M.; JAN, Chin-šun, 1963. Korea. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. Kapitola dvacátá čtvrtá „Filosofické a sociologické myšlení v Koreji a ve Vietnamu koncem XIX. a počátkem XX. století, s. 719–724.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Liang Čchi-čchao na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Liang Čchi-čchao