Libéma Open 2023 – ženská čtyřhra

Libéma Open 2023
VítězkyJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
FinalistkySlovensko Viktória Hrunčáková
Slovensko Tereza Mihalíková
Výsledek6–3, 6–3
Soutěže
mužská dvouhramužská čtyřhra
ženská dvouhraženská čtyřhra
2022 •Libéma Open• 2024 >

Ženská čtyřhra Libéma Open 2023 probíhala v první polovině června 2023. Do deblové soutěže rosmalenského tenisového turnaje hraného na trávě nastoupilo šestnáct dvojic. Obhájkyně titulu, Australanka Ellen Perezová se Slovinkou Tamarou Zidanšekovou,[1] nestartovaly společně. Zidanšeková do turnaje nezasáhla. Spoluhráčkou Perezové se stala Američanka Nicole Melicharová-Martinezová, s níž ve čtvrtfinále nestačila na Hrunčákovou s Mihalíkovou.

Vítězkami se staly třetí nasazené Japonky Šúko Aojamová s Enou Šibaharaovou, které ve finále zdolaly slovenské hráčky Viktórii Hrunčákovou a Terezu Mihalíkovou po dvousetovém průběhu 6–3 a 6–3. Obě šampionky si do žebříčku WTA připsaly 280 bodů. Společně získaly devátou trofej a první od clevelandského Tennis in the Land 2021. Aojamová vybojovala na okruhu WTA Tour osmnáctý deblový titul a pro Šibaharaovou to bylo deváté takové turnajové vítězství.[2][3]

Nasazení párů

Pavouk

Legenda
První kolo Čtvrtfinále Semifinále Finále
1 Belgie E Mertens
 Nizozemsko D Schuurs
66 
 USA A Krueger
 Nový Zéland E Routliffe
22  1 Belgie E Mertens
 Nizozemsko D Schuurs
 
 Gruzie O Kalašnikova
   A Sasnovič
66   Gruzie O Kalašnikova
   A Sasnovič
w/o 
WC Nizozemsko L Pattinama Kerkhove
 Nizozemsko B Schoofs
24    Gruzie O Kalašnikova
   A Sasnovič
56[4] 
4   V Kuděrmetova
   L Samsonova
6577[8]    Slovensko V Hrunčáková
 Slovensko T Mihalíková
74[10] 
WC Nizozemsko L Stevens
 Nizozemsko E Vedder
7765[10]  WC Nizozemsko L Stevens
 Nizozemsko E Vedder
72[7]
 Slovensko V Hrunčáková
 Slovensko T Mihalíková
76   Slovensko V Hrunčáková
 Slovensko T Mihalíková
56[10] 
 Japonsko M Kato
 Indonésie A Sutjiadi
52    Slovensko V Hrunčáková
 Slovensko T Mihalíková
33
 Nizozemsko R van der Hoek
 Česko R Voráčová
44   3 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
66
   J Alexandrova
 Čína Č-s Jang
66     J Alexandrova
 Čína Č-s Jang
764[8] 
 Česko M Kolodziejová
   A Panova
33  3 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
577[10] 
3 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
66   3 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
66
 Belgie G Minnen
 Belgie Y Wickmayer
66    Belgie G Minnen
 Belgie Y Wickmayer
43 
 Česko A Dețiuc
 Česko J Malečková
22   Belgie G Minnen
 Belgie Y Wickmayer
772[10]
 Belgie Y Bonaventure
 Belgie K Flipkens
32  2 USA N Melichar-Martinez
 Austrálie E Perez
636[8] 
2 USA N Melichar-Martinez
 Austrálie E Perez
66 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2023 Libéma Open – Women's doubles na anglické Wikipedii.

  1. Perez and Zidansek take women's doubles title. Libéma Open [online]. 2022-06-11 [cit. 2023-06-17]. Dostupné online. 
  2. Hrunčáková s Mihalíkovou prehrali vo finále štvorhry v Hertogenboschi. TERAZ.sk [online]. 2023-06-17 [cit. 2023-06-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. K prestížnemu titulu chýbal iba kúsok: Slovenské duo nestačilo na japonské súperky. Športky.sk [online]. 2023-06-17 [cit. 2023-06-17]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“