Liběchov (zámek)

Zámek Liběchov
Zámek Liběchov od Litoměřické ulice
Základní informace
Sloh	barokní architektura
Poloha
Adresa	Liběchov, Česko Česko
Ulice	Litoměřická
Souřadnice	50°24′30″ s. š., 14°26′43″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	36338/2-1342 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Liběchov je barokní zámek z doby kolem roku 1730, později upravovaný, s parkem, v obci Liběchov. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[1]

Historie

Na místě středověké tvrze vznikl v 16. století vodní hrádek, který roku 1709 spolu s panstvím koupili Pachtové z Rájova. Barokní přestavbu v letech 1720-1730 vedl architekt František Maxmilian Kaňka, který zámek rozšířil o zahradní křídlo.

Kolem roku 1811 jej dále upravil nový majitel, textilní podnikatel, armádní dodavatel a mecenáš Jakub Veith (1758-1833) a jeho mladší syn Antonín Veith, kteří do Liběchova zvali významné učence a umělce. Například filozof Bernard Bolzano při zdejším pobytu napsal svůj spis Paradoxy nekonečna. Z německých umělců byli zváni malíř romantismu a Orientu Wilhelm Gail, který pro Veitha naskicoval projekt budovy Slavína v Tupadlech, nebo bavorský sochař, profesor Anton Schwanthaler, který vytvořil modely soch českých panovníků a hrdinů. Výzdobu interiérů obstaral malíř Josef Navrátil, který namaloval fresky nade dveřmi v patře. Kuriozitou byl orientální salón^[2]. Sochařskou výzdobou byl pověřen tehdy ještě kuchař Václav Levý, který našel inspirační zdroje v pískovcových skalách v okolí.

A. L. Veith však zámek kvůli svým dluhům v roce 1872 prodal Collaltům a odstěhoval se na nově zakoupené panství Černovice. Kníže Emanuel Collalto ale Liběchov (Liboc) v roce 1878 prodal saskému šlechtici Henningovi von Arnim. Vzhledem k tomu, že tehdy neplnoletý kníže Emanuel v té době studoval ve Vídni a Itálii, celá koupě probíhala za účasti jeho matky. Ta do zámecké kaple pořídila mešní vybavení, které po prodeji odvezla.^[3] Henning von Arnim Liběchov předal dceři, pruské hraběnce Marii Luise z Arnimu, která se provdala za německého hraběte Teodora von Lippe-Weissenfeld-Biesterfeld. Po první světové válce uvalilo ministerstvo zemědělství na panství hraběnky von Lippe-Weissenfeld-Biesterfeld vnucenou správu a správcem byl jmenován dosavadní nájemce František Homolka.^[4][5]

V letech 1967-1975 byl zpustlý zámek opraven pro expozici asijských kultur Náprstkova muzea, po roce 1990 byl restituován a roku 2002 silně postižen povodní.

Popis

Rozlehlá jedno- až dvoupatrová budova na nepravidelném půdorysu má na severu půlkruhové patrové průčelí a věžičku s bání. Po stranách mytologické sochy z dílny M. B. Brauna. Na jihozápadní straně směrem do parku je monumentální dvoupatrové křídlo od F. M. Kaňky s tříosým rizalitem. V parku jsou vedle soch z dílny M. B. Brauna cenné staré stromy.^[6] Park je veřejně přístupný, oprava zámku po povodni 2002 příliš nepokročila.

Jižně od zámku směrem k návsi se nachází hospodářský areál složený z pivovaru, mlýna,^[7] domu správce a dalších provozních staveb.

Galerie

• 

  Zahradní průčelí zámku

• 

  Hlavní vstup do zámku ze zahrady

• 

  Konírny

• 

  Zámecký špýchar

• 

  Severní průčelí zámku

Odkazy

Reference

Literatura

• BÍNOVÁ, Šárka, ŠTAJNOCHR, Vítězslav: Liběchov a jeho zámek, novodobá historie. Zámecké zahrady v Liběchově; Liběchov, 2018; 180 s. ISBN 978-80-7568-119-5
• Ottův slovník naučný, heslo Liběchov. Sv. 15, str. 1011
• E. Poche a kol., Umělecké památky Čech II. Praha 1980.

Související články

• Antonín Veith
• Liběchov
• Václav Levý

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Liběchov na Wikimedia Commons
• Popis na stránkách Turistika.cz