Liběchovka

Liběchovka
Liběchovka nedaleko obce Tupadly
Liběchovka nedaleko obce Tupadly
Základní informace
Délka toku24,1 km
Plocha povodí157,1 km²
Průměrný průtok0,77 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-12-03-0200
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Liberecký kraj - Nový Berštejn, Nedamov, Rozprechtice, Vrabcov, Deštná, Zakšín, Bukovec; Středočeský kraj - Medonosy, Osinaličky, Chudolazy, Tupadly, Želízy, Liběchov)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liběchovka (německy: Libochner Bach) je říčka, či spíše potok na rozhraní Středočeského, Ústeckého a Libereckého kraje. Jedná se o pravostranný přítok Labe. Téměř celý jeho tok (78 %) leží v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a je mokřadní oblastí mezinárodního významu.

Průběh toku

Liběchovka (dříve nazývaná též Desná, Deštná a Liběchovský potok) pramení v Dokeské pahorkatině na katastru obce Vrchovany severovýchodně od města Dubá v nadmořské výšce přibližně 272 metrů (dle jiných údajů 280 m).[1] Hlavní směr toku je na jih. Tok není regulován; vytváří četné meandry a rozsáhlé mokřady. Od pramene až téměř k ústí teče potok Liběchovka výrazným, místy až 500 metrů širokým a 90 m hlubokým skalnatým údolím z pískovců. Části údolí tvoří hranice okresů Mělník a Litoměřice, tedy Středočeského a Ústeckého kraje. Téměř celým údolím (od Liběchova po Deštnou) prochází silnice I/9, spojující Prahu, Mělník, Českou Lípu a Rumburk. Větší část toku se nachází na území CHKO Kokořínsko.

V údolí Liběchovky leží kromě města Dubá též obce a osady Deštná, Zakšín, Bukovec, Medonosy, Chudolazy, Tupadly, Želízy a při ústí potoka do Labe též město Liběchov (městem od 23. ledna 2007), po němž dostal potok své současné jméno. Ve všech obcích a osadách v údolí se dodnes zachovala řada hodnotných hrázděných a roubených lidových staveb.

Jediným větším přítokem je Zakšínský potok (Květnice). Po trase napájí v Nedamově u Dubé Černý rybník, kde byl vybudován kemp a koupaliště. V Liběchově (Boží Vodě) stojí od roku 1934 líhně (chovající hlavně pstruha).[2][3]

Přítoky

  • zleva – Křenovský potok, Želízská svodnice,
  • zprava – Zakšínský potok,

Geologie

Povodí je z geologického hlediska částí České křídové tabule a je součástí většího geomorfologického okrsku Polomených hor. Sedimentární pokryv je svrchnokřídového stáří. Zastoupeny jsou horniny spodního, středního a svrchního turonu, coniaku a místně tabuli pronikají vulkanity třetihorního stáří. Podrobné informace ohledně geologické stavby povodí Liběchovky lze najít v Malakovský [4].Údolní síť je výsledkem dlouhodobého rozpadu kvádrových pískovců, který probíhá podle hlavních tektonických linií. Nejdůležitější směr tektonických linií je jizerský, čili směr sever-jih.

Liběchovka v Rozprechticích

Klima

Podle klimatického členění náleží povodí do oblasti mírně teplé (MT) a vyznačuje se dlouhým teplým, mírně suchým létem a krátkou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky [5].Dlouhodobý roční úhrn srážek na povodí vypočtený polygonovou metodou je 588 mm.Průměrná denní teplota podle nejbližší klimatické stanice Doksy dosahuje 7.23 °C.

Liběchovka pod ledem v obci Tupadly

Chráněná území

V roce 1984 byla Liběchovka chráněnou rybí oblastí, pstruhovou vodou s čistotou I. třídy.[1]

Na horním toku mezi městem Dubá a místní částí Deštná byla roku 1996 vyhlášena přírodní rezervace Mokřady horní Liběchovky; úsek potoka mezi obcemi Chudolazy a Želízy je od roku 2001 osou přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky. Obě rezervace jsou součástí území Mokřady Liběchovky a Pšovky, začleněného do seznamu mezinárodně významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů mezinárodního významu.

Mlýny

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Odkazy

Reference

  1. a b VLČEK, Vladimír. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. Kapitola L, s. 154. 
  2. HEDVÍKOVÁ, Alena. Foto: Pro čerstvou rybu opět do Liběchova. Líhně se ujali mělničtí rybáři. Mělnický deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2022-09-06 [cit. 2023-11-24]. Dostupné online. 
  3. NOVOTNÁ, Mgr Daniela. Kokořínsko. Praha 1: Olympia a.s., 2004. ISBN 80-7033-843-1. Kapitola Všeobecná část . Vodstvo, s. 12. 
  4. MALAKOVSKÝ, M. Geologie České křídové pánve a jejího podloží. [s.l.]: ČSAV, 1974. S. 262. 
  5. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Studia Geographica, 1971. S. 73. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Tupadly, Liběchovka.jpg
Autor: Honza Groh (Jagro), Licence: CC BY-SA 3.0
Potok Liběchovka u mostu, Tupadly, Středočeský kraj
Liběchovka, Tupadly.jpg
Autor: Honza Groh (Jagro), Licence: CC BY-SA 3.0
Liběchovka nedaleko Tupadlů, Tupadly, Středočeský kraj
Liběchovka Rozprechtice.jpg
Potok Liběchovka na Kokořínsku, obec Rozprechtice u Dubé