Liběna Rochová

prof. Liběna Rochová
Narození	21. září 1951 (72 let) Brno Československo Československo
Povolání	textilní výtvarnice, módní návrhářka a učitelka
Ocenění	Czech Grand Design - Síň slávy (2021)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Liběna Rochová, nebo také Liběna Rochová-Svobodová (* 21. září 1951 Brno) je česká profesorka oděvního designu a významná módní návrhářka. Vede Ateliér designu oděvu a obuvi na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a vychovala řadu módních návrhářů, kteří se prosadili doma i v zahraničí.

Život

Rodina

Narodila se v Brně do vzdělané, kulturní a kultivované rodiny. Její dědeček byl brigádní generál in memoriam Ing. Bohuslav Závada, kterého popravilo gestapo.^[1] Liběnčina maminka Radoslava Prášilová byla herečkou, ale protože v 50. letech odmítla dál účinkovat v budovatelských hrách, zůstala doma jako žena v domácnosti. Její otec byl vědec (energetik), který ale krátce po narození Liběny vystoupil z komunistické strany a vrátil „rudou knížku“. Kvůli tomu byl zbaven profesury na vysoké škole, jeho rodina byla sledována a otevírány jim byly dopisy. Tajně publikoval vědecké články do zahraničí, odkud také dostával mnoho pracovních nabídek. Protože ale nechtěl komplikovat život svým dětem, emigroval do Rakouska v 80. letech, až když byli dospělí. Jezdila za ním celá jeho rodina a do Čech se vrátil až po sametové revoluci, kdy mu byla nabídnuta habilitace. Na slyšení si připravil všechny své materiály na téma energetické úspory a ručně psané tabulky. Jeho oponenti se ho během slyšení posměšně zeptali, zdali jsou v době počítačů jeho tabulky k něčemu dobré. Na to jim odpověděl, že kdyby nebyly, neuveřejnili by je aktuálně ve švýcarském a německém časopise, a následně v aule omdlel a zemřel.^[2][3] Své příjmení Rochová má po svém prvním manželovi.

Vzdělání a profese

V sedmi letech prodělala těžký zánět mozkových blan, kdy upadla i do kómatu. Kvůli tomu jí hrozila nejrůznější fyzická či mentální postižení, a proto jí lékaři nedávali moc velké naděje. To se sice nestalo, ale v hlavě má dodnes obraz, jak leží v postýlce a shlíží na sebe z rohu nemocničního pokoje.^[2] Už odmala se chtěla pohybovat ve výtvarném umění, například jako malířka. Po základní škole chtěla začít studovat divadelní kostým, ale uliční výbor jí v roce 1967 kvůli otci nepodepsal povolení. Proto navštěvovala Vesnu,^[4] kde se mladé dívky učily péči o domácnost. O rok později, když bylo v Československu politické uvolnění, už výbor povolení podepsal, ale ateliér divadelního kostýmu tehdy nebyl otevřen. Proto začala studovat oděvní ateliér na textilní průmyslové škole v Brně.^[5] Po skončení školy v roce 1972 nebyla přijata na obor Oděvní návrhář na UMPRUM, protože se nechtěla přihlásit do svazu mládeže a také kvůli kádrovému posudku.^[3] Začala pracovat pro ÚLUV,^[6] kde ji vedoucí naučila šití a tvorbu střihů a umožnila jí dělat módní přehlídky. Aby byla brána jako profesionál, musela být členem Svazu výtvarných umělců. Pro přijetí podstoupila zkoušky, které napodruhé udělala a v roce 1984 se stala členkou Asociace profesionálních výtvarných oděvníků při Svazu výtvarných umělců^[7] a od téhož roku používá značku LR.^[8]

Se svou prací vyrazila do světa po sametové revoluci, když dostala pozvánku na světový veletrh módy v Düsseldorfu v roce 1991. Právě zde měla velký úspěch, což odstartovalo její světovou kariéru. Na veletrhu zaujala kolekcemi, kde zúročila své zkušenosti z ÚLUV a inspirovala se tradičními českými technikami, jako je modrotisk nebo práce s lýkem. Celá kolekce se prodala a následně se pravidelně veletrhu zúčastňovala. Jelikož se dostala do prestižní Galerie 6, každým rokem předkládala dvě modelové kolekce. Protože ji to ale nenaplňovalo a nechtěla se podílet na masové oděvní nadprodukci a konfekcích, zvolila si v roce 1995 cestu autorské zakázkové tvorby.^[9][7] V roce 1999 založila Studio LR pro konzultaci a realizaci oděvů na zakázku. Svou práci předvedla na výstavách a přehlídkách ve Vídni, Paříži, Lyonu, New Yorku, Düsseldorfu a Los Angeles. Dostala nabídku na vlastní obchod na newyorské 5. Avenue, ale nakonec si nabídku rozmyslela a také finanční skupina podporující Donnu Karan zacílila investice do něčeho jiného.^[2][10] V roce 2005 založila Studio LR-Gallery, které se zaměřovalo na rozvoj mladých designérů a který vedla do roku 2010. Od roku 2008 vede Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM^[11] v Praze a v roce 2018 získala titul profesor.^[12]

Dílo

Její tvorbu ovlivnily výrazné siluety oblečení japonských návrhářů z osmdesátých let a minimalismus z devadesátých let.^[13] Kromě vytváření kolekcí a solitérní tvorby pro zákaznice ve svém ateliéru na Malostranském nábřeží poblíž Kampy v Praze tvoří také fashion art. Jedná se o její projev, úplný odraz její kreativity a sochu v pohybu. I když jsou modely vytvořené z nevšedních materiálů, jsou oblékatelné.^[14] Pracuje s klasickými materiály, jako jsou různé druhy hedvábí, vlny, směsové materiály, ale také kov, sklo, plasty, dráty nebo papír. Typické pro její tvorbu jsou plastičnost objemu, výrazná struktura povrchu a vazba s prostorem.^[15] Její kolekce nezohledňují trendy dané sezóny.^[16]

Pro světovou výstavu Expo 2015 v Šanghaji vytvořila kolekci Memory, vyjadřující prolínání času, zachycení stopy a propojení současného puristického a velmi čistého oděvu s lidovým krojem a starou rukodělnou prací.^[8]

Při příležitosti 25. výročí vzniku Ústavního soudu a 100 let od vzniku Československa v roce 2018 byla oslovena, aby navrhla nové taláry ústavních soudců. Vycházela z barev české trikolory. Tento tmavě modrý talár s minimalistickým střihem a stojatým okrouhlým límcem zdobí červený prvek na hrudi a bílý okraj rukávů. Talár doplňuje slavnostní řetěz od Evy Eisler a pokrývka hlavy od Sofye Samarevy, bývalé žákyně Liběny Rochové z UMPRUM.^[17][18][19]

Společně s výtvarníkem Lukášem Musilem vytvořili kolekci Nadotek, která měla upozornit na nemoc motýlích křídel, výtěžek šel pro charitativní organizaci Debra Česká republika.^[20] Na Designbloku 21 vystavovala průřez svou tvorbou s názvem Dar, na kterém pracovala se svou dcerou, architektkou Magdalenou.^[21][22]

Její práci má ve sbírkách Museé de Tissus v Lyonu, Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Moravská galerie v Brně.^[23][15][24]

V roce 2021 navrhla nové taláry pro akademickou obec UMPRUM, které nahradily taláry od Zdeňky Bauerové, připomínající svým vzhledem malířské pláště. Nové taláry charakterizuje sošnost, důstojnost, velkorysost, noblesa, úcta k ceremoniím a zároveň funkčnost a jednoduchost. Široká ramena s hlubokými sklady a vysokým límcem od krku, jenž má zakrývat oblečení pod ním, vyjadřují důstojnost, velkorysost a noblesu. Barva je temně modrá, až na talár rektora, který je v barvě loga školy, a to královské modři, a na talár pedela, který je červený. Součástí taláru je i pokrývka hlavy, na jejímž designu a zhotovení se společně s Liběnou Rochovou podílela Sofya Samareva.^[25][26]

Ocenění

• 1992 – titul „Výtvarník sezóny” na veletrhu Styl Brno
• 1995 – cena Vynikající design, Design centrum ČR
• 2015 – ceny „Módní designér roku” a „Grand Designer”, Czech Grand Design
• 2022 – uvedení do síně slávy, Czech Grand Design

Odkazy

Reference