Libeňský lihovar
| Libeňský lihovar | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1872 |
| Zánik | 1973 |
| Další majitelé | František Xaver Brosche |
| Poloha | |
| Adresa | původní č.p. 209, Praha 8 - Libeň,  Česko |
| Souřadnice | 50°6′26,53″ s. š., 14°29′7,87″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Libeňský lihovar (Lihovar František X. Brosche Sohn) je zaniklý průmyslový areál v Praze, který se nacházel ve východní části Libně mezi ulicí Sokolovská a potokem Rokytka. Od bývalé Rakouské severozápadní dráhy k němu východním směrem vedla vlečka.
Historie
Roku 1872 přesídlila firma a. s. František Xaver Brosche ze Sanytrové ulice na Starém Městě do Libně na Vysočanskou silnici (Sokolovská). Lihovar známý po celém Rakousku-Uhersku své výrobky vyvážel do větší části Evropy. Specializoval se na výrobu vysoce kvalitního bezvodého lihu. Roku 1907 byl vyhodnocen jako největší lihovar ze sedmi „průmyslových lihovarů v komorním obvodu pražském“.[1]
V nově postavené rozsáhlé továrně s rafinerií a výrobou drasla současně vznikla i sladovna, jejíž slad sloužil zpočátku pouze pro potřeby lihovaru. Do čtyř vodních nádrží – rybníků v severní části areálu byla přiváděna voda z Rokytky, jejíž hladina po regulaci klesla (hladina vody v nádržích byla výše než hladina Rokytky). Při modernizaci přeměnili majitelé původních sedm kotlů na čtyři kotle s úsporným topením a spalováním kouře při využití Whittackerova patentu.
- Zánik
V 70. letech 20. století se provoz lihovaru postupně omezoval, až byl úplně zastaven. Objekty byly roku 1973 zbourány a rybníky zasypány. Na místě továrny stojí nová zástavba.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ NYDRLE, Antonín: Vývoj českého lihovarství, In: Chemické listy, I., 1907. S. 286. Dostupné online.
- ↑ Vycházka Libní - Okolo Rokytky. liben.evangnet.cz. [cit. 2017-10-11] pdf. Dostupné z WWW[nedostupný zdroj].
Literatura
- HEJTMÁNEK, Ladislav. Libeň: historický nástin. Praha: Nákladem obce libeňské, 1896. viii, 265 s., [21] l. obr. příl., [1] složený l. obr. příl. S. 148, 193, 241, 262. Dostupné online.
- JUNGMANN, Jan. Libeň - zmizelý svět. [Praha]: Muzeum hlavního města Prahy, ©2010. 191 s. ISBN 978-80-85394-79-5. S. 115, 119.
- MAHEL, Ivo. Zmizelá Praha; Nádraží a železniční tratě; 4. díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 2017. 192 s. ISBN 978-80-7432-763-6. S. 156–157.
- BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha; Továrny a tovární haly; 1. díl; Vysočany, Libeň, Karlín. 1. vyd. Praha: Paseka, 2011. 180 s. ISBN 978-80-7432-122-1. S. 120–121.
Související články
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Situační plán staré Libně, rok 1879, doplněný na počátku 20. století