Libertarianismus

Libertarianismus je skupina politických ideologií, které vnímají osobní svobodu a autonomii jako svou ústřední hodnotu.[1][2] Libertariánské směry sdílí skepsi k autoritám a státní moci, liší se ovšem ve svých názorech na adekvátní ekonomický systém. Pro klasifikaci různých libertariánských směrů ve vztahu k vlastnictví a kapitálu je proto používáno levo-pravé nebo socialisticko-kapitalistické rozlišování.[3]

Pojem libertarianismus byl v Anglii uprostřed 19. století vykládán jako filosofické chápání osobní svobody.[4] Koncem 19. století se vykrystalizoval libertarianismus jako antiautoritářský, antistátní levicový směr vycházející z anarchistického výkladu socialismu.[5][6] Takzvaný sociální anarchismus sdružoval libertariánské marxisty respektive komunisty a libertariánské socialisty.[7] Ti usilovali resp. usilují o překonání kapitalismu a soukromého vlastnictví výrobních prostředků, které shledávají jako překážku k dosažení svobody, ve prospěch společného vlastnictví a samosprávy pracujících.[8] Anarchista Daniel Guérin se označoval jako „libertariánský socialista“ částečně proto, aby se zbavil negativní konotace anarchismu, a také proto, aby zdůraznil vazbu libertarianismu na socialistickou tradici. Také marxisté z řad nové levice jako Edward Palmer Thompson se označovali jako libertariáni, aby se tak odlišili od autoritářského, státního socialismu prosazovaného marxisty-leninisty.[7]

V polovině 20. století byl některými autory pojem libertarianismus rozšířen o některé pravicové směry jako anarchokapitalismus nebo minarchismus,[6] které na rozdíl od levicového libertarianismu prosazují tzv. laissez-faire kapitalismus a silný tlak na privatizaci a soukromé vlastnictví půdy, infrastruktury, výrobních prostředků a přírodních zdrojů.[9] Právě tyto pravicové směry se staly dominantní formou libertarianismu zejména ve Spojených státech,[8] kde je jako pojem používán příznivci volného trhu, přirozeného práva a redukce sociálního státu.[10][11]

Dělení

Levicový libertarianismus

Podrobnější informace naleznete v článku Levicový libertarianismus.

Mezi levicově libertariánské (též libertariánsky socialistické) se řadí různé směry anarchismu jako jsou anarchokolektivismus, anarchokomunismus, mutualismus, libertariánský marxismus a syndikalismus.[12] Asi nejznámějším představitelem libertariánské levice je lingvista a politický aktivista Noam Chomsky.

Pravicový libertarianismus

Mezi pravicově libertariánské (též libertariánsky kapitalistické) se řadí pokračovatelé klasického liberalismu (označující se zkrátka jako libertariáni či klasičtí liberálové, ekonomičtí liberálové nebo neoliberálové),[13] minarchisté a anarchokapitalisté. Liší se v konkrétních přístupech k problematice státu a vlastnictví. Některé přístupy lze vzájemně kombinovat.

Libertariáni (klasický liberalismus)

Ve 20. století se někteří liberální teoretičtí ekonomové a političtí filosofové přihlásili k původnímu odkazu klasického liberalismu, který byl, co do významu pojmu, v terminologickém vývoji nahrazen obsahem sociálního liberalismu. Mezi tyto autory patřili Milton Friedman, Ludwig von Mises a Friedrich August von Hayek. Ti své teorie založili na ekonomické i společenské prospěšnosti klasického liberalismu zastávajícího volné tržní hospodářství, slabý stát a politickou svobodu. Prakticky se pro jimi prosazované směry vžilo označení klasický liberalismus, ekonomický liberalismus, neoliberalismus nebo někdy jen libertarianismus.[13] V České republice je klasický liberalismus nebo (pravicový) libertarianismus zastoupen například stranou Svobodní nebo studentskou organizací Students for Liberty CZ.

Anarchokapitalisté

Anarchokapitalisté odmítají jakýkoli stát, protože zastávají názor, že stát má tendenci neustále narůstat a svůj vliv na ekonomiku neustále rozšiřovat.[14] Stát je totiž monopolem, který má výhradní právo na jurisdikci, obranu a zdanění. Stát bude podle anarchokapitalistů mít vždy tendenci růst a zvětšovat daňové zatížení při současném snížení kvality služeb. Proto podle nich nikdy nemůže zajistit efektivní hospodaření tak jako trh. Mezi hlavní představitele patří Murray Rothbard.

Minarchisté

Minarchisté zastávají přesvědčení, že jediným úkolem vlády (státu) je chránit jednotlivce proti nátlaku a násilí. Stát má mít pouze tři instituce, a to policii, armádu a soudy. Oproti anarchistům tak neruší stát zcela, ale vytyčují mu minimální roli jakéhosi hlídače občany stanovených pravidel. Mezi autory zastávající toto pojetí patří Ayn Randová, Robert Nozick nebo George Reisman.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Libertarianism na anglické Wikipedii.

  1. ↑ VAN DER VOSSEN, Bas. Libertarianism. Příprava vydání Edward N. Zalta. Spring 2019. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University Dostupné online. 
  2. ↑ libertarianism | Definition, Doctrines, History, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ FRANCIS, Mark. Human Rights and Libertarians*. Australian Journal of Politics & History. 1983, roč. 29, čís. 3, s. 462–472. Dostupné online [cit. 2020-11-24]. ISSN 1467-8497. DOI 10.1111/j.1467-8497.1983.tb00212.x. (anglicky) 
  4. ↑ COLLINS, Henry George: Heslo Libertarianism. Obsaženo v „A new universal etymological technological, and pronouncing dictionary of the English language“. 1849.
  5. ↑ GAUS, Gerald F.; D'AGOSTINO, Fred. The Routledge Companion to Social and Political Philosophy. Spojené království: Routledge, 2012. Dostupné online. ISBN 9781136202025. Kapitola The Rise of Social Anarchism, s. 223, 227. 
  6. ↑ a b ROTHBARD, Murray. The Betrayal of the American Right. USA: Ludwig von Mises Institute, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1610165013. S. 83. 
  7. ↑ a b MARSHALL, Peter. Demanding the Impossible: A History of Anarchism. Oakland: PM Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9781604862706. S. 641. 
  8. ↑ a b CARLSON, Jennifer D. The Social History of Crime and Punishment in America: An Encyclopedia. USA: SAGE Publications, 2012. Dostupné online. ISBN 9781483305936. Kapitola Libertarianism, s. 1006. 
  9. ↑ HUSSAIN, Syed B. Encyclopedia of Capitalism, Volume 2.. USA: Facts On File, 2004. Dostupné online. ISBN 0816052247. S. 492. 
  10. ↑ What is Libertarianism? [online]. Institute for Humane Studies [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Natural Law: A Libertarianism.org Guide. www.libertarianism.org [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ CARSON, Kevin. What is Left-Libertarianism? [online]. Center for a Stateless Society [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b GAMBLE, Andrew. Economic Libertarianism. The Oxford Handbook of Political Ideologies [online]. 2013-08-15 [cit. 2020-11-24]. DOI: 10.1093/oxfordhb/9780199585977.013.0008. Dostupné online. DOI 10.1093/oxfordhb/9780199585977.001.0001/oxfordhb-9780199585977-e-008. (anglicky) 
  14. ↑ Pokračující růst státu v hospodářsky vyspělých zemích, Higgs, Robert: Politická ekonomie strachu, překlad z angličtiny: [[Josef Šíma (ekonom)|Josef Šíma]], Praha, 2006, společně Alfa Publishing, ISBN 80-86851-33-8, a Liberální institut, ISBN 80-86389-43-X.

Externí odkazy