Liborius von Frank

Liborius von Frank
Velitel 5. armády na srbské frontě
Ve funkci: 1. srpna 1914 – 26. prosince 1914
Předchůdce	nově zřízená funkce
Nástupce	Karl Tersztyánszky von Nádas
Generální inspektor pěchoty
Ve funkci: 16. dubna 1910 – 31. července 1914
Předchůdce	Ferdinand Fiedler
Nástupce	Vojtěch Benda
Velitel 7. armádního sboru v Temešváru
Ve funkci: 17. června 1908 – 16. dubna 1910
Předchůdce	Ludwig Schwitzer von Bayersheim
Nástupce	Anton Seefranz
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1908), polní podmaršál (1903), generálmajor (1898)
Narození	5. října 1848 Split
Úmrtí	26. února 1935 (ve věku 86 let) Štýrský Hradec
Místo pohřbení	Friedhof St. Leonhard
Profese	důstojník
Commons	Liborius von Frank
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liborius rytíř von Frank (5. října 1848 ve Splitu – 26. února 1935 ve Štýrském Hradci) byl rakousko-uherský generál pěchoty v první světové válce. Velel rakousko-uherské páté armádě v bitvě u Ceru, v níž bylo Rakousko-Uhersko Srby poraženo.

Pocházel z rodiny námořního důstojníka, nejprve nastoupil na kadetní školu v Rijece, poté vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako její absolvent vstoupil do armády v hodnosti poručíka (1869). Vystřídal službu u jednotek pěchoty na různých místech Rakouska-Uherska, jako nižší důstojník působil také u generálního štábu. Postupoval v hodnostech (nadporučík 1876, kapitán 1879, major 1887) a doplnil si vzdělání na Válečné škole (K.u.k Krieschule) ve Vídni a sám v letech 1883–1887 působil jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii. V roce 1890 byl povýšen na podplukovníka, byl velitelem praporu u 33. pěšího pluku v Aradu a souběžně byl znovu přidělen ke generálnímu štábu ve Vídni.^[1] V hodnosti plukovníka (1892) byl jmenován zástupcem sekčního šéfa na ministerstvu války.^[2] Později byl velitelem 71. pluku pěchoty v Trenčíně, v roce 1898 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 56. pěší brigády v Lublani. V roce 1903 byl povýšen na polní podmaršálka a stal se velitelem 1. pěší divize v Sarajevu. V armádě nakonec dosáhl hodnosti generála pěchoty (1908) a v letech 1908–1910 byl velitelem 7. armádního sboru v Temešváru. V roce 1908 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou^[3] a od roku 1910 byl jedním z generálních inspektorů armády,^[4] stal se také čestným majitelem pěšího pluku č. 61.^[5]

V srpnu 1914 byl jmenován velitelem 5. rakousko-uherské armády, jež měla zaútočit na Srbsko (podléhal polnímu podmaršálkovi Potiorkovi).^[6] Byl přidělen na pozice na dolním toku řeky Driny. Jeho armáda překročila Drinu 11. srpna 1914 a napadla první srbskou armádu. Velel vojenským operacím na Drině a Mačvě 16. srpnu. Nicméně, pod tlakem srbské armády byli Frankovi vojáci 23. srpna nucení ustoupit přes Drinu (bitva u Ceru). V listopadu 1914 Frankova armáda napadla Srbsko a 1. prosince vstoupila do Bělehradu. V bojích proti srbské armádě von Frank utrpěl těžkou porážku (i přes významnou převahu v počtu mužů a dělostřelectva) a 15. prosince se stáhl z Bělehradu. 27. prosince 1914 byl von Frank odvolán a na jeho místo byl jmenován generál Karl Tersztyánszky von Nádas. Formálně byl penzionován k datu 1. ledna 1915.^[7][8]

Během své služby obdržel několik vyznamenání, byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa, Řádu železné koruny I. třídy a rytířem Leopoldova řádu, dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile.^[9] Od zahraničních panovníků získal pruský Řád červené orlice II. třídy a portugalský Řád Kristův.^[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Liborius von Frank na Wikimedia Commons
• Životopis (rusky)
• Liborius von Frank životopis (německy) V: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 344
• Liborius von Frank na webu weltkriege