Libri prohibiti

Libri prohibiti – knihovna samizdatové a exilové literatury
Libri Prohibiti – Library of Samizdat and Exile Literature
Sídlo knihovny
Sídlo knihovny
StátČeskoČesko Česko
PolohaSenovážné náměstí 994/2, Praha, 110 00, Česko
Souřadnice50°4′45″ s. š., 14°26′4″ v. d.
Založena22. října 1990
Knihovní fond
Velikost fondu40 500 knih
3400 titulů periodik[1]
Další informace
Rozpočet4 105 000 Kč (2016)
ŘeditelJiří Gruntorád
Webové stránkyhttp://libpro.cz/
Telefon224 225 971
SiglaABE197
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libri prohibiti je pražská knihovna československé exilové a samizdatové literatury. Sídlí na adrese Praha 1, Senovážné náměstí 2. Veřejnosti byla otevřena za přítomnosti Václava Havla dne 22. října 1990.[2]

Popis

Vznikla z potřeby soustředit dříve zakázanou produkci exilových a samizdatových vydavatelů.[1][3] Zahrnuje ale též knižní produkci domácí opozice. Knihovnu otevřel Jiří Gruntorád,[4] přičemž základem sbírek se stala jím vydávaná samizdatová edice Popelnice. Rozsáhlá sbírka knihovny zahrnuje v roce 2016 asi 40 500 knižních jednotek a okolo 3400 titulů periodik.[1][5] Je tak největší sbírkou zakázaných a exilových knih, dokumentů, časopisů a dalších materiálů v Česku.

Knihovna své fondy zpřístupňuje badatelům i široké veřejnosti a ve svých prostorách dále pořádá různé výstavy, přednášky, semináře a literární večery. V knihovně Libri prohibiti byla také vydána řada publikací. Jiří Gruntorád převzal roku 2002, za založení Libri prohibiti, ocenění Magnesia Litera za přínos české literatuře.[6]

Dvacáté výročí svého založení knihovna oslavila vydáním básnické sbírky vězeňské poezie Přadénko z drátů,[7] napsané na přelomu let 1949–1950 v jáchymovském uranovém pracovním táboře Rovnost politickými vězni z řad skautů.[8]

Její kolekce samizdatových periodik byla v roce 2013 zařazena do programu UNESCO Paměť světa.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c LIBRI PROHIBITI. Zpráva za rok 2016.. [s.l.]: [s.n.] 
  2. ↑ ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Libri prohibiti slaví patnácté výročí [online]. Rev. 2005-10-12 [cit. 2011-02-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Čtenář - TÉMA: Český literární samizdat: Unikátní knihovna Libri prohibiti - Středočeská vědecká knihovna v Kladně. svkkl.cz [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Jiří Gruntorád. Příběh muže, který vydával a sbíral samizdatovou a exilovou literaturu. Plus [online]. 2021-05-18 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Držitelem Ceny 1. června se letos stal Jiří Gruntorád [online]. ČRo Plzeň, rev. 2010-06-02 [cit. 2011-02-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ VÍTĚZOVÉ MAGNESIA LITERA 2002 [online]. [cit. 2011-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-26. 
  7. ↑ Přadénko z drátů. scriptum.cz [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ VOLKOVÁ, Kateřina. O přadénku z drátů. In: Přadénko z drátů. [s.l.]: Libri Prohibiti, 2010. ISBN 978-80-254-7945-2.
  9. ↑ Libri Prohibiti: Collection of periodicals of Czech and Slovak Samizdat in the years 1948-1989 | United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization. webarchive.unesco.org [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Libri prohibiti 02.JPG
Autor: Michal Louč, Licence: CC BY-SA 3.0
Sídlo knihovny Libri prohibiti na pražském Senovážném náměstí.