Libuše (vysílačka)

Britská agenturní radiostanice Mark VI C a kufr Mark III (foto 1942)[1][2]
Britská agenturní radiostanice Mark VI C (NTM (foto 2023)
Komerční přijímač vyráběný americkou firmou Hallicrafters, typ Skyrider SX-24 Defiant (foto 2013)

Libuše byla rádiová vysílací stanice použitá během druhé světové války československým odbojem. V první polovině roku 1942 s ní převážně na Pardubicku operovala skupina Silver A.

Historie

Související informace naleznete také v článku Operace Silver A.

Do Protektorátu Čechy a Morava zařízení ze Spojeného království dopravil 29. prosince 1941 letoun, jenž spolu s ní přepravoval také příslušníky parašutistických skupin Anthropoid, Silver A a Silver B.[3] O vysílačku se starali členové skupiny Silver A, předně její radista Jiří Potůček.[4] První radiové spojení provedl 15. ledna 1942 ze svého úkrytu v kamenolomu HlubokáLežáků.[5] Potůček vysílal z podkroví objektu strojovny, který však byl malý, takže zde musel během vysílání ležet.[3] Následně se z důvodu, aby se předešlo prozrazení, vysílačka stěhovala postupně do rybářské výzkumné stanice v sádkách u Lázní Bohdaneč, dále zpět do Ležáků, tentokrát však do zdejšího Švandova mlýna. 18. 6. 1942 Josef Schejbal, vedoucí S-21-B, požádal horníka Antonína Němečka (* 1905, Bohdašín) o pomoc s převedením radisty Potůčka s vysílačkou z Rosic nad Labem na Bohdašín. Tento převoz byl úspěšný. Dne 28. 6. 1942 opět horník Antonín Němeček převedl radistu Potůčka a vysílačku převezl ze školy na Bohdašíně k hospodáři Antonínu Burdychovi na Končiny.

Provoz vysílačky Libuše

Stručný provoz radiostanice:[3]

  • 7. ledna 1942 – zvoleno stanoviště pro umístění vysílačky (lom Hluboká u Ležáků)
  • 9. ledna 1942 – zahájení vysílání (neúspěšné)
  • 15. ledna 1942 – zdárné spojení s Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) v Londýně
  • 30. března až 13. dubna 1942 – porucha vysílací stanice
  • 3. června až 16. června 1942 – porucha vysílací stanice
  • 10. června až 17. června 1942 – Libuše umístěna v ležáckém mlýně
  • 18. června 1942 – přesun vysílačky na Bohdašín
  • noc z 25. na 26. června 1942 – poslední odeslání depeše
  • 27. června 1942 – gestapo vydává příkaz ke zničení vysílačky
  • 28. června 1942 – přesun přístroje na Končiny
  • 30. června 1942 – bez vysílačky prchá její operátor Jiří Potůček

Popis radiostanice

Podle původních plánů měla být výsadková skupina vybavena dvěma stanicemi, a sice jednou přenosnou a druhou stacionární. Na přelomu měsíců října a listopadu roku 1941 ale došlo k přehodnocení dosavadních představ a výsadek do své výbavy získal kufříkovou stanici typu Mark VI C[1][2] a záložní komunikační přijímač Hallicrafters Skyrider (SX-17 nebo SX-24).[3][1] Když se v roce 2017 pořádala v Lázních Bohdaneč vzpomínková akce u příležitosti 75. výročí vysílání Libuše,[6] užili konstruktéři v replice vysílačky přijímač Hallicrafters Skyrider SX-24 Defiant.[7]

Stanici Mark VI C[1] vyvinuli britští konstruktéři na počátku druhé světové války. Vedle jednoduchého dvoustupňového vysílače obsahovala přijímač vybavený třemi elektronkami zapojenými coby zpětnovazební detektor a nízkofrekvenční zesilovač. Celá sestava se nacházela v kufru Mark III[1] o rozměrech 43 × 27,5 × 18 centimetrů a hmotnosti 15 kilogramů. Použitý záložní přijímač Hallicrafters Skyrider měl rozměry 53,5 × 24 × 28 centimetrů a hmotnost 25 kilogramů. Ve své době patřil ke špičkovým přístrojům mezi profesionálními přijímači.[3]

Výkon radiostanice

Za dobu svého provozu od ledna do června 1942 předala vysílačka úspěšně všech celkem 1098 telegramů.[3]

MěsícRelace
[min]
Relace
[hod, min]
OdeslánoPřijatoDoba/1 telegramu
[min:sek]
Leden152025h 20'122024:00
Únor123420h 34'653712:10
Březen198833h 8'152918:20
Duben271045h 10'16410010:20
Květen313552h 15'13312312:24
Červen135122h 31'326913:38
Celkem11 938198h 58'55847011:60

Odkazy

Reference

  1. a b c d e RADIOSOUPRAVA LIBUŠE [online]. rotanazdar.cz [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  2. a b OL75SILVERA [online]. qrz.com, rev. 2017-06-09 [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. (anglicky a česky) 
  3. a b c d e f PLZÁK, Josef. Analýza agenturního rádiového spojení se stanicí Libuše [online]. Praha: Český radioklub, 2011 [cit. 2016-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-30. 
  4. RADOVANOVIČ, Dušan; SKALICKÝ, Jaroslav; VONDRKA, Adolf. Radiostanice Libuše: Spojení s Londýnem udržovali parašutisté za cenu životů [online]. Praha: Český rozhlas [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. 
  5. MAREK, Jindřich. Poslední depeše od Libuše [online]. Praha: Vojenský historický ústav Praha [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. 
  6. ROZTOČILOVÁ, Pavlína. Po 75 letech zavolá tajná vysílačka Libuše do Londýna. Deník [online]. 2017-03-30 [cit. 2017-04-01]. Dostupné online. 
  7. ČTK. Půda domu ukrývala antény, přes které se domlouval atentát na Heydricha. iDNES.cz [online]. 2015-01-09 [cit. 2017-04-01]. Dostupné online. 

Literatura

  • IVANOV, Miroslav; ŠOLC, Jiří. Bohdašín-Končiny 1942. Červený Kostelec: [s.n.], 1983. 52 s. (Rodným krajem). 

Související články

Média použitá na této stránce

Agenturni Radiostanice Mk. VI C a kufr MK. III.jpg
Agenturní radiostanice s krycím označením Libuše (parašutistický výsadek Silver A) nesla technicky správné označení Mk.VI subverze C a byla přepravována v kufru Mk.III. Radiostanice obsahovala i přijímač, ten byl nevyhovující a proto byla agenturní radiostanice dovybavena komerčním přijímačem vyráběným americkou firmou Hallicrafters, typ SX24Skyrider Defiant. (tento přijímač není na obrázku). Radiostanice Mk.VI byla vyvinuta ve Velké Británii v letech 1941 až 1942, vyráběla se ve verzích A až D a celkem bylo vyrobeno jen několik desítek kusů těchto radiostanic. Radiostanice pracovala v kmitočtovém pásmu 3 až 7 MHz pouze v telegrafním provozu CW(A1) s udávaným výkonem 20 až 25 W. Vnější plášť agenturní radiostanice tvořila dubová bedna (492 x 318 x 162 mm); čelní panel byl vyroben z Pertinaxu; šasi bylo zhotoveno z měděného a pozinkovaného plechu; nosníky a montážní tyčky, úhelníky a spojovací materiál byl z mosazi; zadní kryt s větracími otvory byl z vulkanfíbrové desky. Součástky byly amerického původu stejně jako ovládací prvky na čelním panelu.
Hallicrafters SX-24 Skyrider Defiant.jpg
Autor: Sam Stokes, Licence: CC BY-SA 2.0
Hallicrafters SX-24 Skyrider Defiant communications receiver.
Agenturni Radiostanice Mark VI C NM NTM.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC0
Agenturní radiostanice s krycím označením Libuše (parašutistický výsadek Silver A) nesla technicky správné označení Mk.VI subverze C. Radiostanice Mk.VI byla vyvinuta ve Velké Británii v letech 1941 až 1942, vyráběla se ve verzích A až D a celkem bylo vyrobeno jen několik desítek kusů těchto radiostanic. Radiostanice pracovala v kmitočtovém pásmu 3 až 7 MHz pouze v telegrafním provozu CW(A1) s udávaným výkonem 20 až 25 W. Vnější plášť agenturní radiostanice tvořila dubová bedna (492 x 318 x 162 mm); čelní panel byl vyroben z Pertinaxu; šasi bylo zhotoveno z měděného a pozinkovaného plechu; nosníky a montážní tyčky, úhelníky a spojovací materiál byl z mosazi; zadní kryt s větracími otvory byl z vulkanfíbrové desky. Součástky byly amerického původu stejně jako ovladací prvky na čelním panelu. Exponát radiostanice zachycený na fotografii byl zapůjčen z Národního technického muzea v Praze na Letné.