Libuše Jansová
| PhDr. Libuše Jansová, CSc. | |
|---|---|
| Rodné jméno | Libuše Jansová |
| Narození | 5. října 1904 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. ledna 1996 (ve věku 91 let) Praha  Česko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | archeoložka, spisovatelka literatury faktu, malířka a publicistka |
| Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy |
| Témata | laténská kultura, Keltové a doba železná |
| Partner(ka) | Ivan Borkovský |
| Rodiče | Václav Jansa otec |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Libuše Jansová (5. října 1904 v Praze[1] – 1. ledna 1996 v Praze) byla první česká žena-archeoložka,[2] specialistka na dobu laténskou.
Život
Narodila se v rodině akademického malíře Václava Jansy (1859–1913) a jeho manželky Marie, rozené Reinerové (1873-??). Měla mladší sestru Věru.[3] Vystudovala archeologii na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze, v roce 1928 získala titul PhDr. a stala se první českou archeoložkou.
Jejím dlouholetým partnerem byl archeolog Ivan Borkovský. Spolu s ním a otcem Václavem Jansou je pohřbena na Olšanských hřbitovech v Praze.[4]
Dílo
Odborná pracoviště
- 1924–1928 – pomocná vědecká síla v pravěkém oddělení Národního muzea
- 1929–1934 – Státní archeologický ústav (výzkumy Praha-Kunratice, Nový Hrádek u Kunratic v r. 1928–1929,[2] pohřebiště kultury s vypíchanou keramikou v Praze-Bubenči v r. 1931–1932)
Ve čtyřicátých letech odbornou činnost přerušila.
- 1950–1973 opět Státní archeologický ústav (později Archeologický ústav Akademie věd České republiky)
- 1962 – kandidát věd
- 1978–1990 – předsedkyně sekce prehistorie a klasické archeologie Společnosti přátel Národního musea
Zde se kvůli pověření vedením výzkumu na keltském oppidu Hrazany 1951–1963 a posléze na Závisti 1963–1973 specializovala na dobu laténskou, především výzkum oppid. Materiál z těchto výzkumů, zejména z hrazanského oppida, zpracovávala ještě řadu let v důchodu.
Výběr z publikací
- Laténská tuhová keramika v Čechách a na Moravě, Památky archeologické 46, 1955, 134–184
- Příspěvek k chronologii jihočeského pozdního halštatu, Památky archeologické 48, 1957, 425–462
- Hrazany, keltské oppidum na Sedlčansku, Praha 1965
- Kamenná hlava z keltského oppida nad Závistí, Archeologické rozhledy 18, 1966, 249–263
- Zur Münzprägung auf dem Oppidum Závist, Památky archeologické 65, 1974, 1–33
- O počátcích laténské fortifikace v Čechách, Praha 1983
- Hrazany – Das keltische Oppidum in Böhmen 1–3, Praha 1986, 1988, 1992
Reference
- ↑ Matrika narozených, sv. Tomáš 1894-1907, snímek 238
- ↑ a b Dr. A. Birnbaumová: Nový hrádek Václava IV. u Kunratic. Pestrý týden. 21. 12. 1929, s. 21. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Jansa Václav, 1859
- ↑ Adoptované hroby: Václav Jansa, Libuše Jansová, Ivan Borkovský. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2017-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Literatura
- SKLENÁŘ, Karel. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha: Libri, 2005. 728 s. ISBN 80-7277-253-8. S. 267–268.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“