Lichtenstein-Castelcornové

Lichtenstein-Castelcornové / Lichtenštejn-Kastelkornové / Liechtenstein-Kastelkorn
Země	České království; Moravské markrabství; Rakouské císařství
Tituly	ministeriálové; biskupové; arcibiskupové; hrabata;
Zakladatel	Jiří I. Lichtenstein-Castelcorno
Rok založení	15. století
Konec vlády	1761 (poté Podstatští-Lichtenštejnové)
Větve rodu	Podstatští-Lichtenštejnové;
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moravský šlechtický rod Lichtenstein-Castelcorno (německy Li(e)chtenstein-Kastelkorn, česky někdy též Lichtenštejn-Kastelkornové) pocházel původně z Jižního Tyrolska. Jeho rodným sídlem byl hrad Lichtenstein v Leifers (u Bolzana), který pravděpodobně ve 12. století postavili biskupové tridentští jako opěrný bod.^[1]

S knížecím rodem Lichtenštejnů, nazývajícím se po hradu v Dolních Rakousích, jakož i se štýrským ministeriálským rodem z Lichtenštejnu, z něhož pocházel středověký básník Oldřich z Lichtenštejna, má patrně společné jen jméno.

Tyrolské období

Lichtenštejnové byli původně ministeriálové tridentských biskupů a hrabat tyrolských. Z tohoto jihotyrolského rodu pocházeli dva tridentští biskupové, Jiří I. (biskupem v letech 1390 - 1419) a Oldřich IV. (biskupem v letech 1493-1505. Mezi dalšími členy rodu pak byli také arcibiskup salcburský a dva biskupové olomoučtí).

Již v roce 1472 se rod objevuje v tyrolské šlechtické matrice.^[2]

Jednou ze tří větví rodu byla linie zemského hejtmana Viléma z Lichtenštejna, který se svou manželkou, rozenou von Stötten, měl mj. syna Baltazara († 1478) a dceru Voršilu (provd. hraběnku Fuggerovou, † 1473).^[3]

Pavel z Lichtenštejna, svobodný pán z Kastelkornu (asi 1460 - 1513)

Vilémův syn Baltazar († 1478) byl ve službách biskupa tridentského a tyrolského arcivévody Zikmunda (1475-1490) a se svou manželkou Dorotou Fuchs von Fuchsberg měl syna Pavla, narozeného kolem roku 1460.

Pavlova žena byla Barbara ze Schrofenštejna, s níž měl jednoho syna. Roku 1482 vstoupil Pavel také do služeb arcivévody Zikmunda a v roce 1489 se stal jeho hofmistrem. V této funkci pokračoval i za Maximiliána I., jehož důvěru nezklamal a brzy byl pověřen finančními záležitostmi. Přitom pochopil nutnost zabránit příliš velké zadluženosti rakouských dědičných zemí. Roku 1499 dostal lénem Castelcorno u Rovereta a roku 1502 přídomek Kastelkorn spolu se zámkem a panstvím Schenna v jižním Tyrolsku, z něhož vybudoval rodinné sídlo a roku 1505 dostal do zástavy hejtmanství Rattenberg am Inn. Ve stejném roce byl vyznamenán Řádem zlatého rouna a roku 1506 byl císařem pasován na rytíře. Kvůli císařským výdajům však došlo ke sporům a Pavel byl zbaven odpovědnosti za finance. Zemřel v roce 1513 v Augsburgu, kam přijel na jednání s Fuggery; pochován byl v Bolzanu.

Salcbursko-moravská linie

Potomci Jana Jakuba z Lichtensteinu-Castelcorna († před r. 1604):

Kryštof Pavel hrabě z Lichtensteinu-Castelcorna († 1648) byl císařský komoří a správce dědičné země Alsaska. V roce 1623 mu na Moravě patřil hrad a panství Pernštejn a později také panství Bludov. Roku 1623 se oženil s první ženou Esterou Sejdlicovou ze Šenfeldu, jako druhou ženu v roce 1636 si vzal Maximilianu hraběnku ze Salm-Neuburku (1608 - 8. prosince 1663^[4]).^[5]
Jan Kryštof z Lichtensteinu-Castelcorna byl v letech 1624-43 biskupem v Chiemsee.
Konstantin z Lichtensteinu-Castelcorna byl v letech 1612-35 kanovníkem v Salcburku.
Filip Rudolf z Lichtensteinu-Castelcorna byl ženatý s Klárou Vintlerovou z Runkelsteinu. Jako císařský generál se v říjnu 1622 zmocnil Kladského hrabství, kde se stal zemským hejtmanem, a kde mu byly v roce 1625 zabaveny statky Kunzendorf, Heinzendorf, Altlomnitz, Gabersdorf a svobodný statek v Rothwaltersdorfu. V roce 1634 vyměnil statek Glatzer za panství Krumbach ve Švábsku.
- Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna (1624-95) byl olomouckým biskupem v letech 1664-1695 .
- Maximilián z Lichtensteinu-Castelcorna,^[6] dědic statků v Alsasku; dostal v roce 1640 moravský inkolát a 1663 hraběcí titul. Byl ženatý s Cecílií z Bemmbergu a Hochenburgu (1621-1665). Jejich syny byli Kryštof Filip a Max Adam.^[7]
  - Maxmilián Adam z Lichtensteinu-Castelcorna byl kanovníkem v Olomouci a Salcburku a proboštem brněnské kapituly. Zemřel v roce 1709.^[8]
  - František Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, ženatý s Kateřinou Karolinou z Pavlovic, byl císařským tajným radou. Rozmnožil rodinný majetek o Velký dvůr u Pohořelic. Zemřel v roce 1706. Měl dvanáct dětí, mezi nimi synové Filip Pavel, Jakub Arnošt (Ernst), Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Poručnictví jeho dětí a správu majetku převzal jeho bratr Max Adam.
    - Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna (1690-1747), nejstarší syn Františka Karla, byl biskupem v Seckau, biskupem v Olomouci a arcibiskupem v Salcburku.
    - Maxmilián Rudolf z Lichtensteinu-Castelcorna, prostřední bratr Jakuba Arnošta, dostal roku 1724 Malenovice s Tečovicemi, Lhotku, Louku, Bohuslavice a Lhotu. Zemřel 1739; majetek zdědili bratři Jakub Arnošt a Tomáš Josef. V roce 1740 Tomáš Josef přenechal svůj podíl bratrovi Jakubu Arnoštovi.
    - Marie Terezie, dcera Františka Karla z Lichtensteinu-Castelcorna a Kateřiny Florentiny Karoliny Pavlovské z Pavlovic, se provdala za Františka Valeriána hraběte Podstatského z Prusinovic (1678 - 1741).^[9]
  - Kryštof Filip hrabě z Lichtensteinu-Castelcorna byl ženatý s Barborou Slavatovou hraběnkou z Chlumu a Košumberka.^[7]
    - Jejich syn byl František Antonín, jejich vnukem byli také František Antonín a Jan.^[7]
      - Po smrti posledního mužského člena Slavatů v roce 1712 zdědil František Antonín z Lichtensteinu-Castelcorna část jejich panství, mezi nimi Telč. František Antonín († 1761) byl poslední člen této rodinné větve. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn.

Majetky na Moravě

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liechtenstein-Kastelkorn na německé Wikipedii.

↑ Michael Fritz: Geschichte Tirol: Leifers Archivováno 23. 2. 2009 na Wayback Machine.
↑ Martha Schad: Die Frauen des Hauses Fugger von der Lilie (15.-17. Jahrhundert): Augsburg, Ortenburg, Trient (Mohr Suebeck, 1989, ISBN 3-16-545478-7, 9783165454789), str. 30 n.
↑ SCHAD, Martha. Die Frauen des Hauses Fugger von der Lilie (15.-17. Jahrhundert): Augsburg, Ortenburg, Trient. [s.l.]: Mohr Siebeck 318 s. Dostupné online. ISBN 9783165454789. (německy) Google-Books-ID: hm0dfG1mmvYC.
↑ Descendants of Margarete von Rappach (-1522) gen 1-6 of 8 gen^{[nedostupný zdroj]}
↑ V. Houdek: Moravské vývody erbovní (Brno 1917) str. 50 n. a Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. II. Band, 2. Abtheilung: Brünner Kreis^{[nedostupný zdroj]}. Selbstverlag des Verfassers, in Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung. Brünn 1837, str. 289.
↑ Houdek (op.cit. str. 51) a Gregor Wolný (op.cit. str. 289) nejmenují jeho otce.
↑ ^a ^b ^c V. Houdek: Moravské vývody erbovní (Brno 1917) str. 51.
↑ Tvrzení, že jeho dědici byli jeho synové Filipa Pavla, Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolf a Tomáše Josefa, je třeba odmítnout, neboť ti byli jeho synovci - jejich otcem byl jeho bratr František Karel - viz Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. III. Band: Znaimer Kreis Archivováno 26. 11. 2015 na Wayback Machine., Selbstverlag des Verfassers, in Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung. Brünn 1837, str. 172 a IV. Band: Hradischer Kreis. Brünn 1838, str. 284. Wolny popisuje v souvislostech historii vlastnictví alodních statků - panství [[Malenovice (Zlín)|]] se statkem Pohořelice ve IV. svazku str. 284 násl. důvěryhodně a detailně následovně:
• Dědicům (jmenovitě uvedeným), mezi nimi Kateřině Karolině hraběnce z Lichtenštejna rozené Pavlovské přenechal [[Malenovice (Zlín)|]] s Pohořelicemi dne 22. dubna 1792 se spoludědicem Františkem Karlem z Lichtenštejna-Kastelkornu kolem 80 tisíc rýnských zlatých.
• Po jeho smrti připadlo jmění mezi tři syny na Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolfa a Tomáše Josefa podle dohodnutého dědictví ze 13. ledna 1724 prostřednímu synovi Maxmiliánu Rudolfovi.
• Z Maxmiliána Rudolfa přešel majetek v souladu s dědickou dohodou na jednoho ze dvou bratrů a v budoucnu na salcburského arcibiskupa Jakuba Arnošta. Tato zděděná velká část vlastnictví přešla na synovce Karla Otu, hraběte ze Salm-Neuburgu.
Wolným jsou uváděni tři synové Jakub Arnošt, Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Podle jiného zdroje. (Zlin.cz - informační server - Majitelé malenovického hradu^{[nedostupný zdroj]}) byli čtyři synové: Philipp Paul, Jakob Ernst, Maximilian Rudolf a Thomas Josef.
↑ http://genealogy.euweb.cz/bohemia/podstat2.html

Literatura

AUSSERER, Carl. Die Herren von Schloss und Gericht Castelcorno im Lapertale (Vallagerina). Wien: Carl Gerold’s Sohn, 1911. (ger)
Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren; Stuttgart 1998; ISBN 3-520-32901-8
Inge Friedhuber: Paul von Lichtenstein. In: Neue Deutsche Biographie (NDB)- Band 14. Duncker & Humblot, Berlin 1985, S. 464 f.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Bd. 2, OSBN 3-486-52551-4, S. 446-447 (k Jakubu Arnoštovi a Karlovi II.)
Denkwürdige Männer aus und in der Grafschaft Glatz. In: Vierteljahrsschrift für Geschichte und Heimatskunde der Grafschaft Glatz, S. 231 (k Rudolfu Filipovi a Karlovi II.)
Erwin Gatz: Die Bischofe des Heiligen Römischen Reiches, Bd. 3, S. 275-277, ISVB 3-428-06763-0
KONEČNÝ, Michal; VAŠEK, Leoš. Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu a Morava v časech třicetileté války. In: KONEČNÝ, Michal. Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu a Morava v časech třicetileté války. Katalog výstavy konané od 4.6. do 3.10.2010 na Státním hradě Pernštejně. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2010. ISBN 978-80-86752-83-9. S. 7–35.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lichtenstein-Castelcornové na Wikimedia Commons
Geschichte Tirol: Burg Liechtenstein bei Leifers (http://geschichte-tirol.com/nurgenschlosser/suedtirol/1303-liechtenstein,hrmf)

[1] Michael Fritz: Geschichte Tirol: Leifers Archivováno 23. 2. 2009 na Wayback Machine.

[2] Martha Schad: Die Frauen des Hauses Fugger von der Lilie (15.-17. Jahrhundert): Augsburg, Ortenburg, Trient (Mohr Suebeck, 1989, ISBN 3-16-545478-7, 9783165454789), str. 30 n.

[3] SCHAD, Martha. Die Frauen des Hauses Fugger von der Lilie (15.-17. Jahrhundert): Augsburg, Ortenburg, Trient. [s.l.]: Mohr Siebeck 318 s. Dostupné online. ISBN 9783165454789. (německy) Google-Books-ID: hm0dfG1mmvYC.

[4] Descendants of Margarete von Rappach (-1522) gen 1-6 of 8 gen^{[nedostupný zdroj]}

[5] V. Houdek: Moravské vývody erbovní (Brno 1917) str. 50 n. a Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. II. Band, 2. Abtheilung: Brünner Kreis^{[nedostupný zdroj]}. Selbstverlag des Verfassers, in Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung. Brünn 1837, str. 289.

[6] Houdek (op.cit. str. 51) a Gregor Wolný (op.cit. str. 289) nejmenují jeho otce.

[rfr1-7] V. Houdek: Moravské vývody erbovní (Brno 1917) str. 51.

[8] Tvrzení, že jeho dědici byli jeho synové Filipa Pavla, Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolf a Tomáše Josefa, je třeba odmítnout, neboť ti byli jeho synovci - jejich otcem byl jeho bratr František Karel - viz Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. III. Band: Znaimer Kreis Archivováno 26. 11. 2015 na Wayback Machine., Selbstverlag des Verfassers, in Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung. Brünn 1837, str. 172 a IV. Band: Hradischer Kreis. Brünn 1838, str. 284. Wolny popisuje v souvislostech historii vlastnictví alodních statků - panství [[Malenovice (Zlín)|]] se statkem Pohořelice ve IV. svazku str. 284 násl. důvěryhodně a detailně následovně:
• Dědicům (jmenovitě uvedeným), mezi nimi Kateřině Karolině hraběnce z Lichtenštejna rozené Pavlovské přenechal [[Malenovice (Zlín)|]] s Pohořelicemi dne 22. dubna 1792 se spoludědicem Františkem Karlem z Lichtenštejna-Kastelkornu kolem 80 tisíc rýnských zlatých.
• Po jeho smrti připadlo jmění mezi tři syny na Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolfa a Tomáše Josefa podle dohodnutého dědictví ze 13. ledna 1724 prostřednímu synovi Maxmiliánu Rudolfovi.
• Z Maxmiliána Rudolfa přešel majetek v souladu s dědickou dohodou na jednoho ze dvou bratrů a v budoucnu na salcburského arcibiskupa Jakuba Arnošta. Tato zděděná velká část vlastnictví přešla na synovce Karla Otu, hraběte ze Salm-Neuburgu.
Wolným jsou uváděni tři synové Jakub Arnošt, Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Podle jiného zdroje. (Zlin.cz - informační server - Majitelé malenovického hradu^{[nedostupný zdroj]}) byli čtyři synové: Philipp Paul, Jakob Ernst, Maximilian Rudolf a Thomas Josef.

[9] ttp://genealogy.euweb.cz/bohemia/podstat2.html

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Navigation

Navigace

Tématické portály