Lichtenštejnská vlajka

Vlajka Lichtenštejnska je tvořena listem o poměru stran 3:5 se dvěma vodorovnými pruhy, modrým a červeným. V horním rohu je umístěná žlutá knížecí koruna.^[1] Pokud se vlajka vyvěšuje svisle (poměr stran je určen na 3:10), je koruna otočena o 90°. Při svislém vyvěšení se používá obvyklé svislé zavěšení vlajky, dříve se užívalo i vyvěšení s obrácenými barvami, tzn. červená vlevo, modrá vpravo.^[2]

Symboliku barev vlajky vysvětlil roku 1937 tehdejší předseda vlády Josef Hoop: Modrá barva symbolizuje oblohu, červená červánky a zlatá na knížecí koruně přesvědčení, že lid země a panovnický dům tvoří jednotu.^[2]

• 
  Rozměry lichtenštejnské vlajky
• 
  Vzor svislého vyvěšení lichtenštejnské vlajky
  Poměr stran 3:10
• 
  Lichtenštejnska vlajka ve tvaru plamene
  Poměr stran: 4:5
• 
  Knížecí standarta
  Poměr stran: 3:5
• 
  Vlajka panovnického rodu
  Poměr stran: 3:5

23. ledna 1719 Karel VI., císař Svaté říše římské, povýšil Lichtenštejnsko na říšské knížectví. Z barev erbu Lichtenštejnú byly odvozeny i první vlajky tohoto útvaru, které byly tvořeny dvěma vodorovnými pruhy, žlutým a červeným. 6. srpna 1806 se František II., poslední říšský císař, vzdal (na nátlak Napoleona) titulu a západní část Říše byla přeměněna na Rýnský spolek. I poté byla suverénním státem v rámci konfederace užívána stejná vlajka (Konfederované státy rýnské neužívaly vlastní vlajku).^[2]

Po zániku spolku v roce 1813 se nezávislý stát Lichtenštejnsko stal členem Německého spolku a kromě žlutočervených vlajek se užívala i spolková vlajka, tvořená třemi vodorovnými pruhy: černým, červeným a žlutým.^[2]

Kolem roku 1852 byla zavedena, jako symbol knížectví, vlajka se dvěma svislými pruhy, červeným a modrým. Barvy byly odvozeny z tzv. livrejových barev. Variantou byla i vlajka s dvěma vodorovnými pruhy, modrým a červeným.^[2]

Vlajku s vodorovnými pruhy potvrdila (za národní) až ústava z roku 1921 (přesněji z 5. října).^[2]

• 
  Vlajka Lichtenštejnského knížectví (1719–1852)
  Poměr stran: 3:5
• 
  Vlajka Německého spolku (1813–1852)
  Poměr stran: 2:3
• 
  Vlajka Lichtenštejnského knížectví (1852–1921)
  Poměr stran: 3:5
• 
  Vlajka Lichtenštejnského knížectví (1921–1937)
  Poměr stran: 3:5

V roce 1936 se na letních olympijských hrách v Berlíně zjistilo, že Lichtenštejnsko a Haiti užívají stejnou vlajku. Z tohoto důvodu byla na lichtenštejnskou vlajku přidána 24. června 1937 do horního žerďového rohu zlatá knížecí koruna, a poměr stran byl stanoven na 3:5.^[3][2] V roce 1964 byla změněna i haitská vlajka, do středu byl umístěn bílý obdélník se státním znakem.^[4]

V průběhu let se měnila grafická podoba koruny na vlajce (nejsou obrázky), oficiální vzhled státní vlajky, a tím i knížecí koruny, byl zaveden až zákonem ze 14. června 1957.^[2]

• 
  Vlajka Lichtenštejnského knížectví (1957–1982)
  Poměr stran: 3:5

K poslední úpravě státních symbolů došlo zákonem „O znaku, barvách, pečeti a emblému Lichtenštejnského knížectví” z 30. června 1982. Zákon byl publikován 18. září 1982 ve Státním věstníku zákonů (Landesgesetzblatt) č. 58, kterým byl upraven odstín červené barvy a upřesněna kresba žluté (v zákoně uvedeno zlaté) knížecí koruny – přibylo svislé šrafování na dýnku hermelínové čapky. Poměr stran 3:5 byl zachován. V příloze zákona, platného dodnes, bylo závazné vyobrazení nejen oficiální vlajky, ale i vlajky vyvěšovaného na způsob korouhve (s poměrem stran 3:10) a vlajky ve tvaru plamene. Zároveň byly v příloze zobrazeny všechny varianty žlutočervených vlajek panovnického domu. Zákon také zavedl služební vlajku označovanou jako standarta vlády a státního parlamentu (státní vlajka) a vlajku knížecí, v zákoně uvedená jako standarta panovníka.^[2]

Pro služební potřeby byla roku 1982 zavedená standarta vlády a parlamentu (Landtag), která má dva vodorovné pruhy, modrý a červený, a uprostřed velký lichtenštejnský znak.

Lichtenštejnsko se člení na 11 obcí (Gemeinden). Všechny obce užívají oficiální vlajky o poměru stran 3:5 ale v praxi se užívají i vlajky o stejném poměru odvozené ze znaků obcí (nejsou k dispozici obrázky všech variant) a varianty vyvěšované vertikálně na způsob korouhví, většinou o poměru stran 1:4.^[2]

Oficiální

• 
  Balzers
  Poměr stran: 3:5
• 
  Eschen
  Poměr stran: 3:5
• 
  Gamprin
  Poměr stran: 3:5
• 
  Mauren
  Poměr stran: 3:5
• 
  Planken (ve zdroji horizontální pruhy)
  Poměr stran: 3:5
• 
  Ruggell
  Poměr stran: 3:5
• 
  Schaan
  Poměr stran: 3:5
• 
  Schellenberg
  Poměr stran: 3:5
• 
  Triesen (ve zdroji horizontální pruhy)
  Poměr stran: 3:5
• 
  Triesenberg
  Poměr stran: 3:5
• 
  Vaduz
  Poměr stran: 3:5

Varianty

Nejsou k dispozici obrázky všech variant.

• 
  Eschen (varianta)
  Poměr stran: 3:5
• 
  Triesen (varianta)
  Poměr stran: 3:5

Vertikální

Obce (kromě Plankenu a Schellenbergu) užívají i vertikální vlajky odvozené z variant, které mají (většinou) v horní části čtvercové pole se znakem, nejsou však obrázky.

• 
  Balzers
  Poměr stran: 1:4
• 
  Eschen
  Poměr stran: 1:4
• 
  Gamprin
  Poměr stran: 1:4
• 
  Mauren
  Poměr stran: 1:4
• 
  Planken
  Poměr stran: 1:4
• 
  Ruggell
  Poměr stran: 1:4
• 
  Schaan
  Poměr stran: 1:4
• 
  Schellenberg
  Poměr stran: 1:4
• 
  Triesen
  Poměr stran: 1:4
• 
  Triesenberg
  Poměr stran: 1:4
• 
  Vaduz
  Poměr stran: 1:4

• Státní znak Lichtenštejnska
• Lichtenštejnská hymna
• Dějiny Lichtenštejnska

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lichtenštejnská vlajka na Wikimedia Commons