Hominidé

Hominidé
Orangutan
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída	savci (Mammalia)
Nadřád	placentálové (Placentalia)
Řád	primáti (Primates)
Podřád	Haplorhini
Infrařád	opice (Simiiformes)
Oddělení	úzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleď	hominoidi (Hominoidea)
Čeleď	hominidé (Hominidae) Gray, 1825
rody
orangutan (Pongo) gorila (Gorilla) šimpanz (Pan) člověk (Homo)
Sesterská skupina
gibonovití (Hylobatidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hominidé^[1] (Hominidae) je čeleď primátů z nadčeledi hominoidi (Hominoidea). Někdy se uvádí český název čeledi Hominidae jako „lidem podobní“ nebo „lidoopi“. Podle českého názvosloví „člověkovití“.^[zdroj⁠?]

Je třeba odlišovat:

• Hominoidi (Hominoidea) – skupina spojující gibony a hominidy.
• Hominidé (Hominidae) – skupina spojující orangutany, gorily, šimpanze a lidi.

Společné znaky

Hominidé jsou středně velcí až velcí savci s výrazným pohlavním dimorfismem u orangutanů a goril a méně zřetelným u šimpanzů a lidí. Živí se plody, listy, pozemní vegetací a často i živočišnou stravou. Jsou schopni se adaptovat k životu v různých typech ekosystémů. Jsou typičtí poměrně řídkou srstí. Všechny druhy používají alespoň částečnou bipedii a brachiaci. Většina zástupců čeledi Hominidae umí velmi dobře manipulovat s nástroji a často je i vyrábět. Mnozí hominidé mají analytické schopnosti, umí napodobovat a uvědomují si vlastní osobnost. Zvládají zrcadlový test sebeuvědomění. Rozpoznávají směr pohledu ostatních.^[2]

Kosti obličejové části lebky jsou poměrně široké a robustní, spodní čelist je hluboká. Chrup je nespecializovaný, zejména krátké a velké třenové zuby a archaicky utvářené stoličky. Řezáky jsou široké, ale zároveň poměrně vysoké. Mozkovna je v poměru k rozměrům celé lebky relativně velká. Také mozek je poměrně velký, s rozsáhlým zbrázděním mozkové kůry. Pyramidové dráhy jsou rozvinuté. Základním smyslovým orgánem je zrak, zatímco sluch má význam zejména v komunikaci.

Postkraniální kostra je dobře přizpůsobená pohybu v částečně nebo zcela vzpřímeném postoji i závěsu na předních končetinách. Dlouhé kosti končetin jsou široké, s velkými hlavicemi. Výrazně je rozvinuto svalstvo zad a pánve, stejně jako mimické svaly. Ruka je schopná silného úchopu i jemné manipulace.

Všichni hominidé jsou si navzájem velmi podobní složením krve i geneticky. Orangutani, gorily i šimpanzi mají 48 chromozómů, zatímco lidé jen 46. Tento rozdíl však mohl vzniknout běžnou chromozomální mutací, takže neznamená výraznou genetickou odlišnost. Je ovšem zásadní pro nemožnost křížení lidí s kterýmkoliv jiným rodem, byť ze stejné čeledě. Orangutani, gorily i šimpanzi jsou vnímaví ke specifickým lidským nemocem, proti kterým jsou jiní primáti odolní.

Ontogeneze je dlouhá, a první početí přichází za normálních okolností až několik let po dosažení pohlavní zralosti. Typickým znakem je dlouhé sociální dozrávání. Důležitá je úloha učení, a to jak při zapojování se do sociální struktury, tak při poznávání prostředí, typu potravy, predátorů i při lokomoci. V tomto procesu hrají u všech hominidů zásadní úlohu samice – matky. Samci pečují o mláďata méně často.

Chování i komunikace jsou vysoce rozvinuté. Důležitou roli ve složité sociální struktuře hraje kontaktní chování (objímání, doteky, uchopování rukou) a neverbální komunikace symbolizovaným chováním, jako jsou hrozby, usmiřování, rituály při setkávání a podobně. Princip dominance bývá uplatňován značně složitým způsobem. Významnou roli mají postkonfliktní mechanismy, jako je usmiřování a utěšování. V chování všech druhů je možno pozorovat alespoň elementy emocí, které souvisí i s rozvinutou mimikou.

Vývoj

V oligocénu, zhruba před 25–30 miliony let se od úzkonosých opic Starého světa oddělila nadčeleď Hominoidea. Následující geologické období – miocén – bylo zlatým věkem hominoidů. Došlo během něj k velkému rozvoji celé nadčeledi a ke vzniku mnoha různých vývojových větví. Zlomkovité paleontologické nálezy hominoidů však komplikují poznávání těchto procesů. Velká část rodů je známá pouze z torzovitě dochovaných koster, převážně jen z fragmentů lebek, čelistí, zubů a podobně. Mnohé důležité identifikační znaky na nich proto nelze pozorovat a porovnávat. Mnohdy je velmi obtížné přesně určit příbuzenské vztahy i jejich pozici v evoluci.^[3]

Zhruba před 18–20 miliony let došlo podle analýzy DNA k oddělení vlastních hominidů od gibonovitých (Hylobatidae).^[4] Přibližně ve stejné době (před 17–18 miliony let) se hominoidi rozšířili z Afriky i do Evropy a Asie, přičemž podle dosavadních nálezů nelze rozhodnout, zda se linie hominidů vytvořila již v Africe nebo až v Eurasii. Nejstarší dosud známí hominidé (Dryopithecus, Sivapithecus, Pierolapithecus) byli nalezeni v Evropě a v Asii. Zde se úspěšně adaptovali a obsadili volné ekologické i potravní niky. Došlo tak ke vzniku mnoha nových rodů a druhů.^[5]

V Africe jsou naopak nálezy hominidů v této době velmi vzácné a přibývá jich až v závěru miocénu. Dosud není jisté, zda zástupci nadčeledi Hominoidea v Africe na počátku středního miocénu téměř nebo zcela vyhynuli a byli později převrstveni hominidy z Eurasie,^[6] nebo zda hlavní vývojová linie směrem k dnešním lidoopům pokračovala nerušeně v Africe, avšak v oblastech, které neměly vhodné podmínky pro fosilizaci.^[7] Jednotlivé rody z Afriky, Evropy i Asie se spolu navíc mohly různým způsobem prolínat a v současnosti nelze určit, která z linií vymřela bez potomků a z které vzešli předci moderních hominidů. Lépe doložený je vývoj dnešního orangutana v jihovýchodní Asii (fosilní rody Sivapithecus, Lufengpithecus, Khoratpithecus) a člověka v Africe (Sahelanthropus, Orrorin, Ardipithecus, Australopithecus), zatímco fosilní předchůdci šimpanzů a goril jsou prakticky neznámí. Může to být způsobeno právě i tím, že šimpanzi a gorily žijí v prostředí, kde se fosilie dochovávají jen vzácně.

Do konce miocénu většina zástupců nadčeledi Hominoidea, včetně mnoha hominidů vyhynula. Vymírání úspěšné nadčeledi je dáváno do souvislosti s dalším vysušováním a ochlazováním klimatu a ústupem subtropického klimatického pásu blíž k rovníku. Spolu s lesními porosty se do výrazně zmenšených oblastí tropů a subtropů stahovali i hominidé. Opustili Evropu i rozsáhlé oblasti Asie a v současnosti obývající jen značně omezené regiony Asie a Afriky.^[8] Geografické i klimatické změny však na druhou stranu mohly ve východní Africe stimulovat rychlý rozvoj přizpůsobivějších forem, aby se tam v závěru miocénu objevili první bipední tvorové, směřující ke vzniku rodu Homo.^[8] V pliocénu se pak již všechny rody současných hominidů – orangutani, gorily, šimpanzi i lidé – vyvíjeli zcela samostatně.

Nedávné objevy v Evropě ale naznačují i něco jiného. Graecopithecus (srovnej Ouranopithecus) nalezený v Řecku a starý 7,2 miliónu let, by mohl být předkem rodu Homo.^[9] Další objev typicky lidských stop na Krétě (ostrov, který se oddělil od řecké pevniny před 5 miliony let)^[10] a datovaných na 5,7 miliónu let ukazuje na rané člověku podobné hominidy v Evropě.^[11] Jsou tedy starší, než lidské nálezy v Africe (starší hominidé mají opicím podobné stopy).

Rozšíření

Hominidé jsou jedinou čeledí, jejíž zástupci (lidé) jsou rozšíření po celém světě. Zbývající rody však žijí v úzce vymezených oblastech a některým hrozí i vymizení.

• Orangutani žijí ve vysokých deštných pralesích na ostrovech Borneo a Sumatra v jihovýchodní Asii.
• Gorily obývají africké pralesy od řeky Cross v jižní Nigérii až po ústí řeky Zaire. Na východě sahá areál jejich rozšíření přes Demokratickou republiku Kongo, hory Itombwe až k pohořím Kahuzi (s národním parkem Kahuzi-Biega) a Virunga. Izolovaná populace žije také v pralese Kayonza v severozápadní Ugandě.
• Šimpanzi jsou domovem v pralesích od státu Guinea-Bissau přes Republiku Kongo, Demokratickou republiku Kongo až po Ugandu a jižně až k jezeru Tanganika. Nejsou vázáni jen na deštné pralesy, ale pronikají i do lesnaté savany a do horských pralesů až do nadmořské výšky 3000 m nad mořem.

Systematické změny

Ještě v 80. letech 20. století patřili do čeledi Hominidae pouze člověku podobní australopitéci a rod Homo sensu lato. Rozvoj psychologie a etologie začal výrazně narušovat výlučnost a jasnou definovatelnost čeledi Hominidae z hlediska schopností komunikace, analytického myšlení, uvědomění si vlastní osobnosti, používání nástrojů, sdílení potravy a mnoha dalších psychických a sociálních vlastností, které byly do té doby považovány za výhradně hominidní. Důležitým impulsem pro taxonomické změny byly molekulárně-genetické studie, které prokázaly, že rozdíly v genetickém vybavení jednotlivých lidoopů a lidí jsou téměř zanedbatelné.

To vedlo k zahrnutí gorily a šimpanze do podčeledi Homininae. Současné studie však vyvracejí blízkou příbuznost šimpanzů a gorily. Geneticky je gorila šimpanzům vzdálenější, než je šimpanz člověku. Zároveň byla do čeledi Hominidae včleněna také podčeleď orangutani (Ponginae), a to také z toho důvodu, že v některých znacích, například ve stavbě vnitřních orgánů, je orangutan člověku velmi podobný. Orangutan také běžně úspěšně prochází zrcadlovým testem, který byl u goril mnohdy neúspěšný.

Novější systematické členění nadčeledi Hominoidea, které lépe vyhovuje vývojovým vztahům, se dotklo i čeledi Hominidae a jejího rozdělení na podčeledi. S vypuštěním fosilních rodů vypadá následovně:

• čeleď hominidé
  • podčeleď orangutani
    • rod orangutan
  • podčeleď homidi
    • rod gorila
    • rod šimpanz
    • rod člověk

Třídění recentních hominidů

• čeleď hominidé (Hominidae) Gray, 1825
  • podčeleď orangutani (Ponginae) Elliot, 1912
    • rod orangutan (Pongo) Lacépède, 1799
      • druh orangutan bornejský (Pongo pygmaeus) Linnaeus, 1760 kriticky ohrožený druh
        • poddruh orangutan západní (Pongo pygmaeus pygmaeus) Linnaeus, 1760
        • poddruh orangutan jižní (Pongo pygmaeus wurmbii) Tiedemann, 1808
        • poddruh orangutan sabažský (Pongo pygmaeus morio) Owen, 1837
      • druh orangutan sumaterský (Pongo abelii) Lesson, 1827 kriticky ohrožený druh
      • druh orangutan tapanulijský^[12] či tapanulský^[13] (Pongo tapanuliensis)^[14] Nicola Davis, 2017 kriticky ohrožený druh
  • podčeleď homidi (Homininae) Goodman, 1975
    • tribus gorily (Gorilini)
      • rod gorila (Gorilla) Geoffroy, 1852
        • druh gorila obecná (Gorilla gorilla) Savage, 1847 kriticky ohrožený druh
          • poddruh gorila nigerijská (Gorilla gorilla dielhi) Matschie, 1904
          • poddruh gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla) Savage, 1847
        • druh gorila východní (Gorilla beringei) Matschie, 1903 ohrožený druh
          • poddruh gorila horská (Gorilla beringei beringei) Matschie, 1903
          • poddruh gorila východní nížinná (Gorilla beringei graueri) Matschie, 1914
    • tribus Hominini Gray, 1825^[15]
      • podtribus šimpanzi (Panina)
        • rod šimpanz (Pan) Oken, 1816
          • druh šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) Blumenbach, 1775 ohrožený druh
            • poddruh šimpanz čego (Pan troglodytes troglodytes) Blumenbach, 1775
            • poddruh šimpanz nigerijský (Pan troglodytes vellerosus) Gray, 1862
            • poddruh šimpanz severovýchodní) (Pan troglodytes schweinfurthii) Giglioli, 1872
            • poddruh šimpanz východní (Pan troglodytes marungensis) Noack, 1887
            • poddruh šimpanz hornoguinejský (Pan troglodyte verus) Schwarz, 1934
          • druh šimpanz bonobo (Pan paniscus) Schwarz, 1929 ohrožený druh
      • podtribus lidé (Hominina)
        • rod člověk (Homo) Linnaeus, 1758
          • druh člověk moudrý (Homo sapiens) Linnaeus, 1758

Odkazy

Reference

Literatura

• Václav Vančata: Primatologie, 2. díl. Catarrhina – opice a lidoopi, Univerzita Karlova, PedF, Praha 2003, ISBN 80-7290-127-3
• Václav Vančata: Paleoantropologie – přehled fylogeneze člověka a jeho předků, Masarykova universita v Brně, Brno 2003

Související články

• evoluce člověka
• ontogeneze člověka
• seznam vyhynulých hominoidů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hominidé na Wikimedia Commons