Lidská oběť
Lidská oběť je rituální obětování člověka bohu či bohům ukončením jeho života. Lidské oběti byly běžné v pravěkých a starověkých společnostech. V moderních civilizovaných společnostech se téměř nevyskytuje, zakazuje je většina náboženství i civilních zákonů, které je klasifikují jako vraždu.
Historie
Lovci a sběrači byli rovnostářští a nebylo zde prakticky obětí. Ve společnostech více rovnostářských bylo lidských obětí méně než v těch s většími sociálními rozdíly.[1] Později se začíná objevovat hierarchie společnosti a tu pomáhá udržovat zastrašování pomocí lidských obětí.[2] Obětování lidí se začalo praktikovat již v pravěku během doby bronzové[3] a ve starověku.[4] Je známo například u Keltů, Slovanů, Germánů, v starověkém Řecku (z četných odrazů v umění nejznámější je oběť Ífigeneie), v starověkém Římě, u Féničanů, v Severní Americe (Mississippská kultura), v Mezoamerice (např. Aztékové, Mayové), v Andách, v Africe, v Indii, v Číně a v mnoha jiných kulturách (raný Egypt, Mezopotámie či Babylónie).
Ve středověké Evropě se pod vlivem antisemitismu vytváří pojem rituální vraždy, kterou se Židé mstí křesťanům. Domnělé rituální vraždy bývají záminkou k pogromům, organizovaným až do 20. století.
Starý zákon
Lidské oběti sice znají určité vrstvy Starého zákona: Abrahám obětující svého syna Izáka, v tomto vyprávění ovšem nakonec k obětování nedošlo;[5] Jiftách a jeho dcera.[6] Obětování lidí Hospodinu resp. bohům, které uctívaly národy v sousedství Izraele, je však ve Starém zákoně přísně zakázáno.[7]
Nový zákon a legendy
Ukřižování Ježíše Krista, jeho učedníků a vyznavačů, popsané v evangeliích, martyrologiích a legendách, reprezentuje velkou skupinu křesťanů, obětovaných pro víru.
Novověk
S rostoucí vyspělostí společnosti a životní úrovně jedinců během novověku lidských obětí ubývá. Opačnými příklady rasově motivovaných lidských obětí byla domnělá židovská rituální vražda křesťanských dětí (například Anderl von Rinn, Matějček z Kadaně), a na opačné straně holokaust, nacistický systém hromadného vyvražďování obyvatelstva z rasových důvodů v době druhé světové války. Je to dosud trvající genocida národnostních menšin v některých státech světa (například Kurdů).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ľudská obeť na slovenské Wikipedii. (zčásti)
- ↑ RADFORD, Tim. Study shows human sacrifice was less likely in more equal societies. The Guardian [online]. Monday 4 April 2016 [cit. 2016-04-04]. Dostupné online. ISSN 0261-3077.
- ↑ http://www.osel.cz/8784-vyrostla-nase-civilizace-z-krve-lidskych-obeti.html - Vyrostla naše civilizace z krve lidských obětí?
- ↑ Milan Salaš, Lidské oběti na oltářích bohů doby bronzové v Cézavách u Blučiny, kat. výstavy, Moravské zemské muzeum v Brně, 2000]
- ↑ Anna Šenovská, Mumie z bažin na území Skandinávie - Bakalářská práce
- ↑ Gn 22 (Kral, ČEP)
- ↑ Sd 11, 29–40 (Kral, ČEP)
- ↑ Lv 18, 21 (Kral, ČEP), Lv 20, 2–5 (Kral, ČEP), Jer 32, 35 (Kral, ČEP)
Literatura
- Artur FENKNER: Bozi krvaví: Stručný historický přehled náboženských obětí lidských od nejstarších dob až na naše časy. Vydal Jan Jelínek, Praha 1906
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu lidská oběť na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Aztec ritual human sacrifice portrayed in the page 141 (folio 70r) of the Codex Magliabechiano..
Autor: grooverpedro, Licence: CC BY 2.0
Children of Llullaillaco in Salta province (Argentina).
James Cook, English navigator, witnessing human sacrifice in Taihiti (Otaheite) c. 1773. Engraving from an 1815 edition of Cook's 'Voyages'