Lineární kód

Lineární kód je v teorii kódování typem blokového kódu používaným metodami pro detekci a opravu chyb. Lineární kódy umožňují realizaci efektivnějších algoritmů pro kódování a dekódování než jiné kódy.

Formální definice

Lineární kód délky n a stupně k je lineární podprostor dimenze k vektorového prostoru , kde je konečné těleso s q prvky. Je-li q = 2, respektive q = 3, daný kód se označuje jako binární kód, respektive ternární kód.

JINAK: Lineární kód je kód, kde lineární kombinace dvou nebo i více kódových slov je opět kódové slovo;

Vlastnosti

Jakožto lineární podprostor vektorového prostoru může být kód C zcela reprezentován lineárním obalem minimální množiny kódových slov – neboli báze daného vektorového prostoru. Kódová slova této báze bývají obvykle uspořádána do řádků matice G, označované jako generující matice kódu C. Matice G je ve standardním tvaru, platí-li G = (Ik | A), kde Ik je jednotková matice k × k a A je libovolná matice k × (n − k).

Matice , jejímž jádrem je C, se nazývá kontrolní matice kódu C. Má-li kód C generující matici G = (Ik | A), pak jeho kontrolní matice odpovídá H = (-At | In-k).

Z definice podprostoru také vyplývá, že minimální Hammingova vzdálenost d mezi libovolným kódovým slovem c0 a jinými kódovými slovy c ≠ c0 je konstantní. Jelikož je rozdíl dvou kódových slov c − c0 z kódu C opět kódovým slovem (tedy prvkem podprostoru C) a zároveň platí d(c, c0) = d(c − c0, 0), je možné vyvodit následující:

Obvyklé značení

Pro různé druhy kódů se obecně používá písmeno C. Lineární kód délky n, dimenze k (tzn. s k kódovými slovy v bázi, nebo také s k řádky generující matice) a s Hammingovou vzdáleností d se označuje jako kód [nkd] (nebo přesněji [nkd]q).

Příklady

Příklady některých lineárních kódů:

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Linear code na anglické Wikipedii.