Linearita derivace
V diferenciálním počtu se derivace libovolné lineární kombinace funkcí rovná stejné lineární kombinaci derivací funkcí;[1] Tato vlastnost je známa jako linearita derivace, pravidlo linearity[2] nebo princip superpozice pro derivaci.[3] Linearita je stěžejní vlastností derivace, která zahrnuje dvě jednodušší pravidla pro derivaci, součtové pravidlo pro derivaci (derivace součtu dvou funkcí se rovná součtu derivací) a derivace násobku funkce (derivace konstantního násobku funkce se rovná násobku derivace stejnou konstantou).[4][5] Můžeme tedy říct, že derivování je lineární zobrazení, z čehož vyplývá, že i diferenciální operátor je lineární zobrazení.[6]
Tvrzení a odvození
Nechť f a g jsou funkce, a α a β konstanty. Nyní uvažujme:
Pomocí součtového pravidla pro derivaci dostáváme:
Použitím pravidla pro derivaci násobku funkce dostaneme:
odtud
Vynecháním závorek a použitím alternativní notace pro zápis derivace dostáváme tvar:
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Linearity of differentiation na anglické Wikipedii.
- ↑ BLANK, Brian E.; KRANTZ, Steven George. Calculus: Single Variable, Volume 1. [s.l.]: Springer, 2006. Dostupné online. ISBN 9781931914598..
- ↑ STRANG, Gilbert. Calculus, Volume 1. [s.l.]: SIAM, 1991. Dostupné online. ISBN 9780961408824..
- ↑ STROYAN, K. D. Calculus Using Mathematica. [s.l.]: Academic Press, 2014. Dostupné online. ISBN 9781483267975..
- ↑ ESTEP, Donald. Practical Analysis in One Variable. [s.l.]: Springer, 2002. (Undergraduate Texts v Mathematics). Dostupné online. ISBN 9780387954844..
- ↑ ZORN, Paul. Understanding Real Analysis. [s.l.]: CRC Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9781439894323..
- ↑ GOCKENBACH, Mark S. Finite-Dimensional Linear Algebra. [s.l.]: CRC Press, 2011. (Diskrétní Mathematics a Jeho Aplikace). Dostupné online. ISBN 9781439815649..