Linhart mladší Štampach ze Štampachu
| Linhart Štampach ze Štampachu | |
|---|---|
| Úmrtí | 1634 |
| Choť | Eva Sekerková ze Sedčic |
| Děti | Alžběta Štampachová ze Štampachu Jindřich Bedřich Štampach ze Štampachu[1] Adam Štampach ze Štampachu[1] Vilém Štampach ze Štampachu[1] Engelhart Vilém Štampach ze Štampachu[1] Bedřich Štampach ze Štampachu[1] |
| Rodiče | Linhart Štampach ze Štampachu[2] |
| Rod | Štampachové ze Štampachu |
| Příbuzní | Jan Rejchart Štampach ze Štampachu[2], Mikuláš Štampach ze Štampachu[3], Volf Štampach ze Štampachu[3], Barbora Štampachová ze Štampachu[2], Matyáš Štampach ze Štampachu[2] a Jan Jindřich Štampach ze Štampachu[2] (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Linhart mladší Štampach ze Štampachu († 1634) byl český šlechtic z rytířského rodu Štampachů ze Štampachu. Po svém otci zdědil ahníkovské panství na Chomutovsku, ale za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 přišel o majetek a musel odejít do exilu. Zemřel v bitvě u Nördlingenu, ve které bojoval ve švédském vojsku.
Život
Linhart byl synem stejnojmenného otce Linharta staršího Štampacha ze Štampachu († 1608) a jedné z jeho manželek, kterými byly Žofie Šmuhařová z Rochova a Kateřina z Šertvic.[4] Po otcově smrti zdědil se svými bratry ahníkovské panství, které do roku 1609 drželi společně v nedílu. Po rozdělení majetku mu připadl zámek v Ahníkově, kde nechal postavit palácové křídlo ve stylu saské či nizozemské renesance.[5]
Oženil se s Evou Sekerkovou ze Sedčic, se kterou měl dceru Alžbětu.[5] Podle Michaely Balášové se jim narodil jediný syn Jindřich Bedřich,[5] ale Marie Ryantová uvádí další syny Adama, Viléma, Engelharta Viléma a Bedřicha, kteří podobně jako otec emigrovali nebo jim byl zkonfiskován majetek.[4]
V době českého stavovského povstání zastával úřad inspektora Žateckého kraje, podílel se na obraně krušnohorské hranice před vojsky saského kurfiřta Jana Jiřího a v hodnosti fendrycha se zúčastnil tažení Oldřicha Kinského do Rakous. Za to byl během pobělohorských konfiskací odsouzen ke ztrátě majetku, přičemž třetina odhadní ceny mu měla být vyplacena zpět. K tomu pravděpodobně nikdy nedošlo, protože ještě v roce 1677 se peněz, nejspíše opět marně, domáhal manžel Linhartovy dcery Alžběty.[5]
V roce 1623 se Linhart s rodinou odešel do exilu a odstěhoval se do Annabergu a později žil v Marienbergu. Jako zchudlý šlechtic vstoupil v hodnosti generál-kvartýrmistra do švédské armády, v jejíž službách roku 1634 padl v bitvě u Nördlingenu. Syn Jindřich Bedřich zemřel v boji několik měsíců po svém otci.[5]
Reference
- ↑ a b c d e Marie Ryantová: Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. In: Studie o rukopisech. 2014.
- ↑ a b c d e Marie Ryantová: Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. In: Studie o rukopisech. 2014.
- ↑ a b Marie Ryantová: Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. In: Studie o rukopisech. 2014.
- ↑ a b RYANTOVÁ, Marie. Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. Studie o rukopisech. 2014, roč. 44, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0585-5691.
- ↑ a b c d e BALÁŠOVÁ, Michaela. Funkční a prostorové uspořádání renesančního zámku v Ahníkově. In: RAK, Petr. Comotovia 2007. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 550 let udělení znaku města Chomutova (1457–2007). Chomutov: Statutární město Chomutov, 2008. ISBN 978-80-86971-97-1. S. 88–90.