Linné (kráter)
| Kráter Linné | |
|---|---|
 kráter Linné vyfotografovaný z Apolla 15 | |
| Souřadnice na Měsíci | |
| Selenografická šířka | 27,7° S |
| Selenografická délka | 11,8° V |
| Další údaje | |
| Typ kráteru | jednoduchý |
| Průměr kráteru | 2,2 km[1] |
| Hloubka | 0,6 km |
| Colongitudo | 348° |
| Eponym | Carl Linné |
Linné je malý a poměrně mladý kráter s pravidelným ostrým okrajem nacházející se v západní části Mare Serenitatis (Moře jasu) na přivrácené straně Měsíce. Má průměr pouze 2,2 km[1] (jiné zdroje uvádějí 2,4 km), je hluboký cca 600 m a jedná se o velmi zajímavý měsíční objekt, jeho okolí je tvořeno světlým vyvrženým materiálem.[2][3]
Popis
Kráter Linné objevil v 17. století italský astronom Giovanni Battista Riccioli.[4] V roce 1866 učinil německý selenograf Johann Friedrich Julius Schmidt překvapující zjištění, že Linné mění svůj vzhled. Namísto pravidelného kráteru s jistou hloubkou se mění ve světlou skvrnu. Další pozorovatelé jej také zaznamenali jako skvrnu, jiní viděli uprostřed mělkou prohlubeň a další zase jako kráter, u kterého se nedokázali shodnout na průměru. Vznikl spor, který trval několik desetiletí (v literatuře 2. poloviny 19. století se píše o podivných změnách a mizení tohoto kráteru [5]). Nicméně kráter o této velikosti ležel na samé hranici rozlišovací schopnosti tehdejších dalekohledů umístěných na Zemi (svou roli zde sehrávala např. pozemská atmosféra), proto docházelo k těmto jevům obecně označovaným jako měsíční přechodné jevy (anglicky Transient lunar phenomenon).[3][1]
Dříve se soudilo, že má tvar misky, ale data z americké sondy Lunar Reconnaissance Orbiter ukázala, že má tvar zploštělého obráceného kužele.[1] Okolí kráteru zaplňuje pokrývka vyvrženého materiálu z doby prvotního nárazu meteoritu. Tento materiál má vysoké albedo (je poměrně jasný), při pozorování dalekohledem během strmého slunečního osvětlení se jeví jako světlá skvrna.[3] Dalším kráterem, který je také obklopen světlým materiálem je např. Censorinus.
Okolní měsíční moře je poměrně ploché bez výraznějšího kráteru či zvrásnění. Výjimkou je mořský hřbet táhnoucí se západně od kráteru Linné. Jižně se nachází dvojice mořských hřbetů, kratší Dorsum Owen a delší Dorsum von Cotta. Nejbližším pojmenovaným kráterem je Banting ležící východo-jihovýchodně (o více než 4° selenografické délky dále, dříve nesl název Linné E).[2]
Název
Pojmenován je podle švédského botanika, lékaře a cestovatele Carla Linné.[6][2]
Satelitní krátery
V okolí se nachází několik dalších kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy.[6]
| Linné | Sel. šířka | Sel. délka | Průměr |
|---|---|---|---|
| A | 28.9° S | 14.4° V | 4 km |
| B | 30.5° S | 14.2° V | 5 km |
| D | 28.7° S | 17.1° V | 5 km |
| F | 32.3° S | 13.9° V | 5 km |
| G | 35.9° S | 13.3° V | 5 km |
| H | 33.7° S | 13.8° V | 3 km |
Následující krátery byly přejmenovány Mezinárodní astronomickou unií:
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d LINNE: SIMPLE LUNAR MARE CRATER GEOMETRY FROM LRO OBSERVATIONS, 42nd Lunar and Planetary Science Conference (2011) (anglicky)
- ↑ a b c d Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Linné, str. 72, č. mapového listu 23, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ a b c Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 205, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ THE LINNE' CRATER CONTROVERSEY, The Lunascan Project (anglicky)
- ↑ GABZDYL, Pavel. Průvodce po Měsíci. 1. vyd. Brno: Hvězdárna a planetárium Brno, 2022. 76 s. ISBN 978-80-85882-37-7. S. 8,10.
- ↑ a b Crater Linné on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
Literatura
- RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Linné na Wikimedia Commons - Crater Linné on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- LAC 42, mapa 1:1 000 000 (Lambertova projekce)
Média použitá na této stránce
Barnstorming Linné crater: Color coded shaded relief map of Linné crater (2.2 km diameter) created from an LROC NAC stereo topographic model. The colors represent elevations; cool colors are lowest and hot colors are highest.
Linné (2.2 km diameter) is a very young and beautifully preserved impact crater. LROC stereo images provide scientists with the third dimension - information critical for unraveling the physics involved in impact events. The LROC science team presented a first analysis of Linné crater topology at the Lunar and Planetary Science Conference last week.
The high resolution topographic model also provides the means to make synthetic views of the crater from any angle. By creating hundreds of such views and slightly changing the view point for each image a dramatic fly around movie appears on the screen!The characteristics of an extremely youthful small crater are illustrated in this Apollo 15 panoramic camera photograph of the crater Linné as viewed from the south. The 4-km-diameter crater is located in the western part of Mare Serenitatis. The rim of the crater slopes steeply up from the mare surface, and the rim crest is sharp and even. Boulders are abundant on and near the rim. Concentric dunelike features occupy the inner part of the ejecta blanket and, with increasing distance from the crater, give way to irregular arcuate clusters of satellitic craters. A more subtle radial pattern in the ejecta can be seen where the Sun's rays shine across it, to the north and south of the crater. The bright ejecta blanket and ray pattern displayed here are typical of very youthful craters of all sizes.-M.C.M. (Michael C. McEwen)
Learn what LRO has learned about Linne Crater in this video.