Lino Ventura
| Lino Ventura | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura |
| Narození | 14. července 1919 Parma,  Itálie |
| Úmrtí | 22. října 1987 (ve věku 68 let) Saint-Cloud,  Francie |
| Místo pohřbení | Cimetière du Val-Saint-Germain |
| Aktivní roky | 1954–1987 |
| Choť | Odette Lecomte |
| Děti | Clelia Ventura |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lino Ventura, rodným jménem Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura (14. července 1919, Parma – 22. října 1987, Saint-Cloud), byl francouzsko-italský filmový herec a sportovec italského původu, mistr Evropy v zápase ve volném stylu pro rok 1950 ve střední váze, muž sveřepého vzezření a citlivé duše.
Život a kariéra
Mládí
Pocházel z italské Parmy, již od osmi let žil se svou rodinou v Paříži, jeho otec Giovanni Ventura krátce poté rodinu opustil, takže zůstal sám s matkou Luisou, rozenou Borrini. V únoru 1942 dostal povolávací rozkaz, aby sloužil v italské armádě u horských myslivců, avšak krátce po nástupu na vojnu dezertoval zpět do Francie a už se do armády nevrátil. Už od 10 let se živil všelijak, kromě toho se věnoval i sportu. Krátce poté co se stal mistrem Evropy (v zápasení ve volném stylu) mu soupeř nešťastně zlomil nohu a tak musel vrcholového sportu předčasně zanechat, nicméně do konce svého života dále intenzivně sportoval rekreačně.
Filmová kariéra
V roce 1954 se uchytil u filmu, jeho drsný a zároveň i velice přirozený civilní herecký projev byl velice přesvědčivý. Hned ve svém prvním filmu Nesahejte na prachy si zahrál s Jeanem Gabinem, se kterým se později velmi spřátelil.
Zpočátku hrál většinou jen samé drsné a tvrdé postavy, gangstery, zločince, policisty, lidi na okraji společnosti. Postupem doby se ale vypracoval i na vynikajícího charakterního herce. Kromě francouzských filmů také hrál (díky svému původu) i v celé řadě italských filmů. Přátelil se také s šansoniérem Jacquesem Brelem, se kterým natočil snímek Daleký západ.
Za ztvárnění postavy Jeana Valjeana ve snímku Ubožáci natočeném v roce 1982 byl nominován na Césara. Bránil se všem cenám a oceněním i poctám, odmítl převzít i vysoké francouzské státní vyznamenání – Řád čestné legie.
Během své kariéry natočil zhruba 70 filmů. I přes lákavé nabídky ale nikdy nevstoupil na divadelní jeviště, snad proto, že byl herec samouk.
Osobní život
Společně se svojí manželkou se velmi intenzivně věnoval charitativní činnosti. Jejich dcera Linda byla zdravotně postižená a proto se věnovali především postiženým dětem. Jeho žena Odette Lecomte v roce 1987 obdržela za svoji charitativní činnost Řád čestné legie.
Zemřel náhle v roce 1987 na infarkt. Je pohřben na hřbitově ve francouzské obci Le Val-Saint-Germain.
Filmografie (výběr)
- 1954: Nesahejte na prachy (Touchez pas au grisbi), režie Jacques Becker
- 1955: Když je v Paříži noc (Razzia sur la Chnouf), režie Henri Decoin
- 1956: Zákon ulic (La Loi des rues), režie Ralph Habib
- 1956: Zločin a trest (Crime et châtiment), režie Georges Lampin
- 1958: Maigret klade past (Maigret tend un piège), režie Jean Delannoy
- 1958: Milenci z Montparnassu (Montparnasse 19), režie Jacques Becker
- 1958: Výtah na popraviště (Ascenseur pour l'échafaud), režie Louis Malle
- 1958: Zdraví vás Gorila (Le Gorille vous salue bien), režie Bernard Borderie
- 1959: Šelma na svobodě (Le Fauve est lâché), režie Maurice Labro
- 1960: Velký risk (Classe tous risques), režie Claude Sautet
- 1962: Nevítaný dědic (Le Bateau d'Émile), režie Denys de La Patellière
- 1963: Povedení strejcové (Les Tontons flingueurs), režie Georges Lautner
- 1964: 100 000 dolarů na slunci (Cent mille dollars au soleil), režie Henri Verneuil
- 1964: Tajný policista (Les Barbouzes), režie Georges Lautner
- 1966: Druhý dech (Le Deuxieme souffle), režie Jean-Pierre Melville
- 1966: My se nehněváme (Ne nous fâchons pas), režie Georges Lautner
- 1967: Dobrodruzi (Les Aventuriers), režie Robert Enrico
- 1968: Dravec (Le Rapace), režie José Giovanni
- 1969: Armáda stínů (L'Armée des ombres), režie Jean-Pierre Melville
- 1969: Sicilský klan (Le Clan des Siciliens), režie Georges Lautner
- 1970: Poslední adresa (Dernier domicile connu), režie José Giovanni
- 1971: Rumový bulvár (Boulevard du Rhum), režie Robert Enrico
- 1972: Valachiho svědectví (The Valachi Papers), režie Terence Young
- 1973: Mlčenlivý (Le Silencieux), režie Claude Pinoteau
- 1973: Dotěrný chlap (L'Emmerdeur), režie Edouard Molinaro
- 1973: Nejpomatenější rozum (La Raison du plus fou), režie François Reichenbach
- 1973: Šťastný nový rok (La Bonne année), režie Claude Lelouch
- 1974: Facka (La Gifle), režie Claude Pinoteau
- 1975: Nelítostný souboj (Adieu poulet), režie Pierre Granier-Deferre
- 1975: Klec (La Cage), režie Pierre Granier-Deferre
- 1976: Ctihodné mrtvoly (Cadaveri eccellenti), režie Francesco Rosi
- 1978: Motýl na rameni (Un papillon sur l'épaule), režie Jacques Deray
- 1978: Dotek Medúzy (The Medusa Touch), režie Jack Gold
- 1979: Rozhněvaný muž (L'Homme en colère), režie Claude Pinoteau
- 1981: Svědek (Garde à vue), režie Claude Miller
- 1982: Probuď se špione (Espion, lève-toi), režie Yves Boisset
- 1982: Bídníci (Les Misérables), režie Robert Hossein
- 1983: Drsný chlapík (Le Ruffian), režie José Giovanni
- 1984: 100 dní v Palermu (Cento giorni a Palermo), režie Giuseppe Ferrara
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lino Ventura na Wikimedia Commons - Lino Ventura v Česko-Slovenské filmové databázi
- Lino Ventura na Kinoboxu.cz
- Lino Ventura v Internet Movie Database (anglicky)
- Lino Ventura v databázi AlloCiné (francouzsky)
Média použitá na této stránce
Italian actor Lino Ventura acting showing the David di Donatello Award won as best foreign actor in the film Happy New Year (La bonne année) by Claude Lelouch. The second award belongs to Françoise Fabian, best foreign actress in the same film. Taormina, 1974 (Photo by Angelo Deligio\Mondadori Portfolio by Getty Images)
.svg)