Lioré et Olivier LeO 20

LeO.20
Lioré et Olivier LeO.20 BN3 (S363)
Lioré et Olivier LeO.20 BN3 (S363)
Určenínoční bombardér
PůvodFrancie
VýrobceLioré et Olivier
První let1926
Zařazeno1927
Vyřazeno1940
Charaktervyřazen
UživatelFrancie
Brazílie
Rumunsko
Výroba1926 - 1932
Vyrobeno kusůvíce než 320[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jediný protiponorkový a protilodní LeO.208 BN4 s motory Gnome & Rhône 14Kdrs Mistral Major o výkonu 566 kW

Lioré et Olivier LeO.20 byl francouzský třímístný noční dvouplošný bombardér vyráběný společností Lioré et Olivier před 2. světovou válkou.

Vývoj a popis

Letoun LeO.20.01 byl pokračováním vývoje prototypu letounu s označením LeO.122. Ten zvítězil v roce 1926 ve výběrovém řízení francouzského ministerstva války na nový noční bombardér a výrobce následně obdržel objednávku na prvních 50 letounů LeO.20 BN3. První z nich byly dodány na konci roku 1926 a letové testy probíhaly ve Villacoublay v roce 1927. Do konce prosince 1932 bylo francouzským ozbrojeným silám dodáno posledních 311 letounů.[2]

Letoun byl klasickým vzpěrovým dvouplošníkem, který byl poháněn dvojicí devítiválcových motorů Gnome-Rhône 9Ady s dvoulistými dřevěnými vrtulemi.

Pět letounů bylo později upraveno pro výcvik výsadkářů demontáží střelišť a pumovnice, instalací pěti sedaček podél trupu a zesílením podlahy. Tyto letouny dostaly označení LeO.201.

Operační historie

Letouny LeO.20 tvořily po celých 10 předválečných let páteř francouzského nočního bombardovacího letectva. Staly se postupně výzbrojí 12 Escadrill ze stavu leteckých pluků č. 21 a 22 dislokované v Nancy a Chartres. S posledními dodávkami byly ustaveny další letecké pluky č. 12 v Remeši a č. 34 v Le Bourget. Pluky byly později převedeny na bombardovací skupiny Groupe de Bombardement. Mimo bombardovacích jednotek letoun sloužil v značných počtech u letecké školy pro piloty vícemotorových letadel v Etampes.[2]

Letoun i po průběžných modernizacích rychle zastarával a byl i poměrně pomalý. Přesto na počátku 2. světové války bylo ještě 92 strojů v letuschopném stavu, přičemž většina z nich sloužila u leteckých škol nebo k vlekání cvičných terčů, a to jak ve vlastní Francii, tak i v severní Africe. Dalších 23 strojů bylo uloženo ve skladech.[2]

Varianty

LeO.20

Dvoumotorový noční bombardér poháněný motory Gnome-Rhône 9Ady.

LeO.201

Přeznačené letouny LeO.20 pro určené pro výcvik výsadkářů.

Specifikace (LeO.20)

Technické údaje pocházejí z publikace „Biplanes, Triplanes, and Seaplanes“.[1]

Lioré et Olivier LeO.20

Technické údaje

  • Rozpětí: 22,25 m
  • Délka: 13,81 m
  • Výška: 4,26 m
  • Nosná plocha: 105 m²
  • Plošné zatížení: 52 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 2 725 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 5 460 kg
  • Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Gnome-Rhône 9Ady
  • Výkon pohonné jednotky: 420 k (313 kW)

Výkony

  • Maximální rychlost 198 km/h (u země)
  • Cestovní rychlost 175 km/h
  • Dostup 5760 m
  • Dolet 1000 km
  • Čas výstupu do výšky 3000 m 14 min

Výzbroj

  • 5× kulomet Lewis ráže 7,7 mm (zdvojený na nose a hřbetě letounu, jednoduchý na břiše letounu)
  • až 1 000 kg bomb

Uživatelé

Lioré et Olivier LeO 20 BN3

Brazílie Brazílie

Francie Francie

Rumunsko Rumunsko

  • Rumunské královské letectvo – získalo 7 strojů LeO 20.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lioré et Olivier LeO 20 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Sharpe, 2000. str. 243.
  2. ↑ a b c Donald, 1999, str. 566.

Literatura

  • DONALD, David. Encyklopedie letadel světa. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 1999. 930 s. ISBN 80-7181-230-7. Kapitola Lioré-et-Olivier 20, s. 566. 
  • SHARPE, Michael. Biplanes, Triplanes, and Seaplanes. Londýn: Friedman/Fairfax Books, 2000. ISBN 1-58663-300-7. (anglicky) 
  • BALOUS, Miroslav. Lioré et Olivier LeO.20 BN3. Letectví a kosmonautika. Březen 2015, čís. 3, s. 54 a 55. ISSN 0024-1156. 

Související články

  • Lioré et Olivier LeO 206

Externí odkazy

Média použitá na této stránce