Liou Fu-tchung

Liou Fu-tchung
Narozeníasi 1321
Jieshou
Úmrtí1363 nebo 1367
Zeměříše Jüan, říše Sung
Povolánípolitik
Znám jakojeden z vůdců Bílého lotosu a povstalecké říše Sung v povstání rudých turbanů proti říši Jüan
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Liou Fu-tchung (čínsky pchin-jinem Liú Fútōng, znaky 劉福通; 1321?–1363 nebo 1367?) byl čínský náboženský vůdce, představitel sekty Bílého lotosu, jeden z vůdců severní větve povstání rudých turbanů, od roku 1355 do konce života první ministr povstalecké říše Sung.

Život

Liou Fu-tchung patřil k důležitým postavám severní větve Bílého lotosu, která připravovala povstání rudých turbanů v jižním Che-nanu a severním An-chueji. Svůj původ odvozoval od slavného sungského generála Liou Kuang-š’a (1089–1142).[1]

Po zatčení Chan Šan-tchunga v květnu 1351 převzal vedení hnutí a vedl vypuknuvší povstání.[2] Vzpoura zasáhla značné území, nezávisle povstaly i jižní rudé turbany v Che-peji a Ťiang-si.[3] V letech 1352–1355 vojska jüanské vlády vedená prvním ministrem Togtem rebely opakovaně rozprášila a téměř zničila. Po Togtově odvolání v lednu 1355 ale vzbouřenci nabrali novou sílu, v březnu 1355 vyhlásili na osvobozeném území říši Sung v čele s císařem Chan Lin-erem a prvním ministrem Tu Cun-taem. Liou Fu-tchung téhož roku Tua zavraždil a zaujal jeho místo.[1]

Byl schopným ideologem, což společně s postavou císaře, údajného potomka sungské dynastie přispělo k relativní soudržnosti hnutí a vážnosti sungské vlády. Ale byl slabým stratégem i administrátorem.[4] Sungské centrální úřady vedené Liou Fu-tchungem byly sice početné, ale jejich výkonnost zůstávala nízká.[5]

Pro jeho válečnou strategii byly typické nájezdy do hloubi nepřátelského území, které však nevedly k trvalým územním ziskům a navíc způsobovaly rozptýlení sil, kterých se následně nedostávalo v kritických momentech války.[5] První sérii nájezdů inicioval roku 1356, druhou po dobytí Pien-liangu (dnes Kchaj-feng) roku 1358. Sungské oddíly se probojovaly na západ do Šen-si, na severu vypálily jüanské letní hlavní město Šang-tu, na východě dospěly až k korejskému Pchjongjangu.[1] V důsledku rozptýlení sil se sungská vláda v Pien-liangu v září 1359 nebyla schopna ubránit útoku Čagan Temüra, její armáda byla rozbita a ona sama byla nucena ustoupit do An-fengu v severozápadním An-chueji. Poté už Liou Fu-tchung nebyl schopen aktivně zasahovat do dění v Číně.[6]

S císařem a malou skupinou stoupenců přežíval v An-fengu do roku 1363, kdy na ně zaútočila armáda Čang Š’-čchenga. Císaře Chan Lin-era zachránil zásah vojsk Ču Jüan-čanga, formálně se hlásícího k podřízenosti sungskému vládci.[7] Chan Lin-er byl poté fakticky Ču Jüan-čangovým zajatcem. Liou Fu-tchung zahynul buď v bojích roku 1363,[7] nebo se utopil současně s Chan Lin-erem ve vodách Jang-c’-ťiang začátkem roku 1367.[8]

Reference

  1. ↑ a b c GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0231038011. Heslo Han Lin-er, s. 486. (anglicky) [dále jen Goodrich]. 
  2. ↑ Goodrich, s. 485.
  3. ↑ ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford: Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, ISBN 9780804754965. S. 51. (anglicky) [dále jen Rowe]. 
  4. ↑ MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Mote]. ISBN 0521243327. S. 42. (anglicky)
  5. ↑ a b Goodrich, s. 488.
  6. ↑ Mote, str. 53.
  7. ↑ a b Mote, str. 51.
  8. ↑ Goodrich, s. 487.