Lipová (zámek)

Zámek Lipová
Zámek v roce 2015
Základní informace
Sloh	Baroko
Architekt	Girolamo Costa
Výstavba	1736–1756
Stavebník	Leopold Anton Salm-Reifferscheidt-Hainspach
Současný majitel	Via Tempora Nova, z. s.
Poloha
Adresa	Lipová 401, Lipová, Česko Česko
Souřadnice	51°0′47,54″ s. š., 14°21′31,6″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	25843/5-3809 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Via Tempora Nova
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barokní zámek v pohraniční obci Lipová na Děčínsku v Ústeckém kraji byl vystavěn ve 30. letech 18. století. Od té doby nebyl až na malé úpravy přestavován. Po letech chátrání je však výrazně poničený, barokní střechy a krovy jsou propadlé. Jeho majitelem je občanské sdružení Via Tempora Nova, které usiluje o jeho záchranu. Náklady na ni se budou pohybovat v řádu stovek milionů korun.

Zámek je chráněn jako kulturní památka^[1], je však zároveň veden v seznamu ohrožených nemovitých památek.^[2]

Historie

Starý lipovský zámek postavili pravděpodobně po roce 1566 Šlejnicové, postupem času však přestal vyhovovat. Výstavbu nového zámku nechal v roce 1736 nebo 1738 zahájit hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt (1699–1769), majitel panství Lipová a maršálek císařské rakouské armády, který se pod vedením prince Evžena Savojského účastnil válek s Osmanskou říší. Podoba stavby je pravděpodobně dílem architekta italského původu Girolama (Jeronýma) Costy. Původní tvář stavby nese jen stopy dílčích klasicistních úprav z přelomu 18. a 19. století.^[2]

Ze tří bezdětných synů starohraběte Josefa Václava Salm-Reifferscheidta vlastnil zámek Hainšpach s loveckým zámečkem Šternberk u Brtníků (německy Zeidler) a patronátními právy ke kostelům v Lobendavě, Krásnu, Mikulášovicích a Brtníkách prostřední syn František Josef (1817-1885)^[3]. Dříve než roku 1889 zemřel poslední syn Alois, přešel zámek prostřednictvím jeho dcery Johanky Josefíny Roziny (1827-1892), provdané za Osvalda I. Thun-Hohensteina (1817-1883) do vlastnictví Thun-Hohensteinů; zdědil jej jejich syn Josef Osvald II. Thun-Hohenstein. Od posledního majitele z tohoto rodu, Osvalda III., jej za první pozemkové reformy v roce 1924 získal pražský advokát JUDr. Josef Růžička, syn Apolla Růžičky (1856-13.1.1927), emeritního ředitele Živnobanky.^[4]

V roce 1938 zámek zkonfiskovali Němci a poté jej využívali jako lazaret. Německá říše jej prodala chomutovské filiálce německé ocelářské firmy Mannesmann. Ta ze zámku vytvořila rekreační zařízení, později sloužící oddílům SS.^[2]

Po druhé světové válce byl zámek sice vrácen rodině Růžičkových, v roce 1948 byl však znárodněn. Poté fungoval jako domov důchodců, později zde měla sídlo vojenská posádka. Po jejím odchodu v roce 1970 začala devastace areálu.^[2] V roce 1995 získala zámek v restituci Kateřina Ebelová. Poničenou památku prodala za 700 tisíc korun nizozemské firmě Obrození, s.r.o., která však do její záchrany neinvestovala. Začaly se tak propadat některé střechy a stropy místností.^[5] V 90. letech střechu také poničil požár.^[6]

Památkáři naléhali na nizozemské majitele, aby zámek opravovali, nebo prodali. V listopadu 2011 jej koupilo sdružení Via Tempora Nova za cenu necelých dvou milionů korun.^[6] Podle fotodokumetace Památkového katalogu z 20. května 2020 dosud podstatné práce pro záchranu stavby neproběhly a zámek je stále bez střech. ^[7]

Záchrana zámku

Sdružení Via Tempora Nova uvádí odhady celkových nákladů v rozmezí od 284 milionů ^[8] do 600 milionů korun.^[6] Jeho zástupci věří, že finance získají díky pomoci kraje, státu i Evropské unie či Norských fondů. První dotaci ve výši půl milionu korun získalo sdružení v roce 2013 od Ústeckého kraje.^[9]

První kroky k záchraně zámku začali členové sdružení podnikat již v roce 2012. Tehdy nechali vysekat náletové dřeviny a křoví na nádvoří i v někdejším zámeckém parku, dosahující výšky několika metrů. Díky tomu objevili barokní kašnu, o jejíž existenci do té doby nevěděli. Na obnově parku se sdružením spolupracuje botanik Václav Větvička.

Ze známých osobností se do podpory sdružení zapojili např. i herec Luděk Munzar, kytarista Štěpán Rak nebo houslista Jaroslav Svěcený, který na zámku založil tradici benefičních koncertů Lipovské hudební slavnosti.^[6]

Zajímavost

Zámek má sedm schodišť, jejichž počet tak odpovídá počtu dnů v týdnu, dále dvanáct komínů, kterých je stejně jako měsíců v roce, 52 pokojů jako je týdnů a 365 oken a dveří jako je dnů v roce.^[6]

Galerie

• Proměny lipovského zámku
• 
  Průčelí (2005)
• 
  Portál se znakem (2005)
• 
  Cesta podél zámku (2006)
• 
  Severovýchodní křídlo (2006)
• 
  Průčelí (2006)
• 
  Nádvoří (2006)
• 
  Alej v zámeckém parku (2006)
• 
  Průčelí s cestou (2008)
• 
  Severovýchodní křídlo (2010)
• 
  Průčelí (2010)
• 
  Severovýchodní křídlo (2010)
• 
  Zámecký park (2010)
• 
  Nádvoří (2010)
• 
  Místnost v přízemí (2010)
• 
  Průčelí (2010)
• 
  Pohled z parku (2015)
• 
  Pohled z parku (2015)
• 
  Průčelí a severovýchodní křídlo (2016)
• 
  Nový park severně od zámku (2015)
• 
  Park mezi zámkem a rybníkem (2015)
• 
  Zámecký rybník (2015)
• 

  Pohled z parku (2020)

• 

  Park (2020)

• 

  Průčelí (2020)

Odkazy

Reference

Literatura

• FIEDLER, Josef: Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau. Rumburg 1898
• RAPIN, Jan. Zámek Lipová & Salmové. Stehelčeves: Via Tempora Nova z. s., 2015. ISBN 978-80-906136-0-7. 
• RAPIN, Jan; HENSCHELOVÁ, Hana; HENTSCHEL, Werner; TLUSTÝ, Jaromír. Zámecký Park Lipová. Stehelčeves: Via Tempora Nova z. s., 2016. ISBN 978-80-906136-1-4. 

Související články

• Kaple svatého Kříže (Lipová)
• Seznam zámků v Ústeckém kraji

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Lipová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je barokní zámek Lipová
• Internetové stránky občanského sdružení Via Tempora Nova
• Salmové, Modrá krev, Česká televize, 18. 1. 2023