Lipovská vrchovina
Lipovská vrchovina | |
---|---|
Nejvyšší bod | 479 m n. m. (Kopeček) |
Rozloha | 258,81 km² |
Střední výška | 319 m n. m. |
Nadřazená jednotka | Bobravská vrchovina |
Sousední jednotky | Řečkovicko-kuřimský prolom, Dyjsko-svratecká niva, Rajhradská pahorkatina, Drnholecká pahorkatina, Leskounská vrchovina, Oslavanská brázda |
Podřazené jednotky | Trnovka, Jinačovický prolom, Babí hřbet, Medlánecká sníženina, Palackého hřbet, Žabovřeská kotlina, Špilberk, Pisárecká kotlina, Kohoutovická vrchovina, Střelická kotlina, Ořechovská pahorkatina, Silůvecká pahorkatina, Bránická kotlina, Hlínská vrchovina, Omická vrchovina, Žebětínský prolom, Bystrcká kotlina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Horniny | žula, granodiorit, diorit, sediment |
Povodí | Svratka, Jihlava |
Souřadnice | 49°11′35″ s. š., 16°29′17″ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | IID-2B |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lipovská vrchovina je geomorfologický podcelek na jižní Moravě. Je součástí Bobravské vrchoviny.
Jedná se o vrchovinu tvořenou žulami, granodiority a diority brněnského masivu, sníženiny jsou vyplněny neogenními a čtvrtohorními sedimenty. Lipovská vrchovina je soustavou hřbetů a sníženin, kterými vedou příčná průlomová údolí vodních toků, zejména Svratky, Bobravy a Jihlavy. Nejvyšším bodem je Kopeček (479 m n. m.).[1] Příčným směrem prochází vrchovinou také dálnice D1 a železniční tratě Brno–Jihlava a Brno – Hrušovany nad Jevišovkou-Šanov. Na řece Svratce byla postavena Brněnská přehrada, v prostoru Lipovské vrchoviny se rovněž nachází brněnský automotodrom Masarykův okruh a letiště Medlánky. Střední část vrchoviny je urbanizovaná městem Brnem.
Na území Lipovské vrchoviny se nachází množství maloplošných chráněných území, zřízeny zde byly také přírodní parky Podkomorské lesy, Baba a Bobrava.
Člení se na Trnovku, Jinačovický prolom, Babí hřbet, Medláneckou sníženinu, Palackého hřbet, Žabovřeskou kotlinu, Špilberk, Pisáreckou kotlinu, Kohoutovickou vrchovinu, Střelickou kotlinu, Ořechovskou pahorkatinu, Silůveckou pahorkatinu, Bránickou kotlinu, Hlínskou vrchovinu, Omickou vrchovinu, Žebětínský prolom a Bystrckou kotlinu.[2]
Reference
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“