Litevština

Litevština (lietuvių kalba)
     jazyk většiny      jazyk výrazné menšiny
     jazyk většiny
     jazyk výrazné menšiny
RozšířeníLitva, Lotyšsko, Bělorusko, Rusko, Polsko, USA, Kanada
Počet mluvčích4 milióny
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
RegulátorKomise litevského jazyka (Valstybinė lietuvių kalbos komisija)
Úřední jazykLitva, Evropská unie
Kódy
ISO 639-1lt
ISO 639-2lit (B)
lit (T)
ISO 639-3lit
EthnologueLIT
Wikipedie
lt.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Litevština (litevsky lietuvių kalba) patří do východní větve skupiny baltských jazyků. Je to úřední jazyk Litvy, kde jím mluví přibližně 2,9 miliónu mluvčích, v sousedních státech a ve světě je to pak přibližně 1,1 mil. mluvčích.

Historie

(c) You must make credit to author of this image for using this image elsewhere., CC BY-SA 2.5
Litevština v 16. století

Východobaltské jazyky se od západobaltských jazyků (hypoteticky nazývaných protobaltské jazyky) oddělily mezi roky 400 a 600. Diferenciace mezi litevským a lotyšským jazykem začala kolem roku 800. V 13.14. století měli velký vliv na vývoj lotyšského a litevského jazyka Livonci, kteří v tomto období obsadili území okolo řeky Daugavy. Toto území se téměř překrývalo s územím dnešní Lotyšské republiky.

Nejstarší písemná památka pochází z počátku 14. století. První tištěnou knihou je Katechismus Martynase Mažvydase, vydaný v Královci.

Hlásky

Samohlásky

Litevština používá 12 psaných samohlásek, které jsou podobné latinským, obrácený „háček“ (litevsky nosinė, polsky ogonek) značil dříve ~dlouhou samohlásku, původně však označoval ~nosovou samohlásku. V litevštině ė neoznačuje délku, ale jinou kvalitu. Zde by lépe odpovídala (přibližně) záměna ė na ě. Délku hlásek/slabik v litevštině určuje přízvuk, který se v běžném písemném projevu diakritikou neoznačuje (přízvuk – zejména vlnivý (označovaný ~) – může nést i „slabikotvorná“ souhláska, např. l, r). Češi litevský vlnivý přízvuk vnímají spíše jako dlouhou hlásku/slabiku. Délka se v psaném projevu ~diakritikou rozlišuje pouze u dvojic i/y a u/ū (nepřehlédněte, že y neoznačuje tvrdost jako v češtině či jinou kvalitu jako v některých jiných jazycích, ale délku Tvrdost/měkkost v tomto případě Litevci nerozlišují). Ą, ę, į a ų původně částečně s délkou souvisely (an > ą, en > ę, in > į, un > ų), ale nyní je již tato funkce prakticky zcela setřena, o délce i zde rozhoduje (graficky běžně neoznačovaný) přízvuk. V litevštině se graficky přízvuky označují pouze ve speciálních případech, jako jsou učebnice litevské gramatiky, některé stati v encyklopediích, v lingvistické literatuře a podobně. V litevštině i, následující těsně za souhláskou (a následované ještě další(mi) samohláskou/samohláskami), u které Litevci mohou rozlišit měkkost/tvrdost označuje měkkost, nikoli dvojhlásku ia, ią, ie, io, iu, ių. K takovým souhláskám patří zejména š, ž, č, s, z, l, r, dále také n, t, d, k, g, částečně i c, v, m. Z toho důvodu, že ve skutečnosti dosti obtížně (stejně jako Češi) rozlišují měkkou/tvrdou výslovnost b a p, došlo i ke změnám gramatiky – srovnej starší piautuvas, piauti s nynějším pjautuvas, pjauti (srp, řezat). (I Litevci při nedbalé výslovnosti někdy toto i vyslovují jako j). Litevština má také několik dvojhlásek: ai, ie, uo, au, ei, iu.

Velká písmenaAĄEĘĖIĮYOUŲŪ
Malá písmenaaąeęėiįyouųū
Češtinaaaee~ěiiíouuú

Souhlásky

V litevštině existuje na 20 souhlásek, které jsou psány latinkou. Navíc se zde stejně jako v češtině vyskytuje spřežka CH.

Velká písmenaBCČDFGHJKLMNPRSŠTVZŽ
Malá písmenabcčdfghjklmnprsštvzž
Češtinabcčdfɡhjklmnprsštvzž

Mluvnice

První litevská kniha, datované do roku 1547

Litevština je syntetický jazyk. Z lingvistického hlediska je zajímavá pro četné archaické rysy, které jazykovědcům pomáhají při studiu vývoje indoevropských jazyků.

V litevštině se rozlišují dva jmenné rody – mužský (vyriškoji giminė) a ženský (moteriškoji giminė), slova bez rodu (nikoliv „střední rod“!) se používají jen zbytkově v případě přídavných jmen a zájmen. Má 5 vzorů podstatných jmen a 3 vzory u přídavných jmen. Všechna slovesa mají přítomný, minulý, budoucí a zvláštní minulý opakovaný čas; oznamovací, podmiňovací a rozkazovací způsob (u dvou posledních způsobů se nevyjadřují časy). Litevština má a používá nejvíce druhů přechodníků ze všech indoevropských jazyků, přechodníky zde existují ve všech časech a rodech. Pro časování zvratných sloves bez předpony existují speciální paradigmata.

Jména se skloňují sedmi pády: nominativem (litev. vardininkas), genitivem (kilmininkas), dativem (naudininkas), akuzativem (galininkas), instrumentálem (įnagininkas), lokálem (vietininkas), a vokativem (šauksmininkas). Ve staré litevštině se používaly další tři pády: illativ (používá se i dnes v hovorové litevštině), adessiv a allativ. Pozůstatky těchto pádů můžeme najít i v ustálených rčeních. Litevština má genitiv záporový a bezpředložkový lokál, tj. neexistuje zde předložka „v“ (př. lovoje = v posteli).

Slovesa

Časování sloves

Přítomný čas

 dirbti = pracovatnorėti = chtítskaityti = číst
1. sg.dirbunoriuskaitau
2. sg.dirbinoriskaitai
3. sg.dirbanoriskaito
1. pl.dirbamenorimeskaitome
2. pl.dirbatenoriteskaitote
3. pldirbanoriskaito

Minulý čas

 dirbti = pracovatnorėti = chtítskaityti = číst
1. sg.dirbaunorėjauskaičiau (palatalizace – vznik afrikáty t→č)
2. sg.dirbainorėjaiskaitei
3. sg.dirbonorėjoskaitė
1. pl.dirbomenorėjomeskaitėme
2. pl.dirbotenorėjoteskaitėte
3. pldirbonorėjoskaitė

Budoucí čas – infinitiv bez koncovky -ti + s + koncovka.

 dirbti = pracovatnorėti = chtítskaityti = číst
1. sg.dirb-s-iunorė-s-iuskaity-s-iu
2. sg.dirb-s-inorė-s-iskaity-s-i
3. sg.dirb-snorė-sskaity-s
1. pl.dirb-s-imenorė-s-imeskaity-s-ime
2. pl.dirb-s-itenorė-s-iteskaity-s-ite
3. pldirb-snorė-sskaity-s

Frekventativ (opakovaný děj v minulosti) – infinitiv bez koncovky -ti + dav + koncovka.

 dirbti = pracovatnorėti = chtítskaityti = číst
1. sg.dirb-dav-aunorė-dav-auskaity-dav-au
2. sg.dirb-dav-ainorė-dav-aiskaity-dav-ai
3. sg.dirb-dav-onorė-dav-oskaity-dav-o
1. pl.dirb-dav-omenorė-dav-omeskaity-dav-ome
2. pl.dirb-dav-otenorė-dav-oteskaity-dav-ote
3. pldirb-dav-onorė-dav-oskaity-dav-o

Kondicionál

Podmiňovací způsob

 dirbti = pracovatnorėti = chtítskaityti = číst
1. sg.dirb-č-iaunorė-č-iauskaity-č-iau
2. sg.dirb-t-um(ei)norė-t-um(ei)skaity-t-um(ei)
3. sg.dirb-t-ųnorė-t-ųskaity-t-ų
1. pl.dirb-t-ume / umėmenorė-t-ume / umėmeskaity-t-ume / umėme
2. pl.dirb-t-ute / umėtenorė-t-ute / umėteskaity-t-ute / umėte
3. pldirb-t-ųnorė-t-ųskaity-t-ų

Imperativ

Rozkazovací způsob

 dirbti = pracovatnorėti = chtítskaityti = číst
1. sg.
2. sg.dirb-knorė-kskaity-k
3. sg.tegu + přítomný častegu + přítomný častegu + přítomný čas
1. pl.dirb-k-imenorė-k-imeskaity-k-ime
2. pl.dirb-k-itenorė-k-iteskaity-k-ite
3. pltegu + přítomný častegu + přítomný častegu + přítomný čas

Číslovky

českylitevsky
1vienas, viena (mužský rod/ženský rod)
2du, dvi
3trys
4keturi, keturios
5penki, penkios
6šeši, šešios
7septyni, septynios
8aštuoni, aštuonios
9devyni, devynios
10dešimt
11vienuolika
12dvylika
13trylika
14keturiolika
15penkiolika
16šešiolika
17septyniolika
18aštuoniolika
19devyniolika
20dvidešimt
30trisdešimt
40keturiasdešimt
50penkiasdešimt
60šešiasdešimt
70septyniasdešimt
80aštuoniasdešimt
90devyniasdešimt
100šimtas
1000tūkstantis
2987du tūkstančiai devyni šimtai
aštuoniasdešimt septyni

Příjmení žen v Litvě

V litevštině se rozlišují příjmení nevdaných žen od příjmení vdaných žen. Tato příjmení jsou již v litevštině přechýlená, liší se od odpovídajících mužských příjmení. V některých velmi výjimečných případech žena, která si nepřeje, aby z jejího příjmení bylo zřejmé, zda je provdaná či nikoliv, používá (se svolením úřadů) přechýlené ženské příjmení, ve tvaru neutrálním. Případně používá příjmení ve tvaru mužského příjmení – nejčastěji pro usnadnění operací s osobními dokumenty v zahraničí.

Příklady

Příjmení mužePříjmení provdané ženyPříjmení neprovdané ženyPříjmení ženy
s nevyjádřeným rodinným stavem
Nedoporučený český přechýlený tvar
KazlauskasKazlauskienėKazlauskaitėKazlauskėKazlauská (Kozlovská)
JonaitisJonaitienėJonaitytėJonaitė 
ŽalysŽalienėŽalytėŽalė 
AdamkusAdamkienė
nebo Adamkuvienė
AdamkutėAdamkėAdamková
AntanavičiusAntanavičiuvienėAntanavičiūtėAntanavičėAntanavičová (Antonovičová)
NoreikaNoreikienėNoreikaitėNoreikėNoreiková
PaukštėPaukštienėPaukštytė  

Poznámka: u příjmení v mužském tvaru zakončených na -us se u příjmení provdaných žen vsouvá vsuvka -uv-. Toto pravidlo se někdy neuplatňuje, jeho neuplatňování je nejčastější v Žemaitsku/Žemaitii. Poslední dva příklady jsou případy, kdy tvar mužského příjmení je ve tvaru rodu pseudoženského, podobně jako výraz předseda (nebo soudce).

Slovníček

  • Litevec Lietuvis
  • Litevka Lietuvė
  • Litva Lietuva
  • Litevský Lietuviška(s)
  • Litevsky Lietuviškai
  • Česko Čekija
  • Ahoj (neformálně) Labas
  • Na shledanou (neformálně) Iki!
  • Dobrý den Laba diena
  • Prosím Prašau
  • Děkuji Ačiū, dėkui
  • Pomozte Padėkite
  • Zavolejte doktora Iškvieskite gydytoją
  • Kolik to stojí? Kiek kainuoja?
  • Ano Taip
  • Ne Ne
  • Promiň/promiňte. Atsiprašau.
  • Nerozumím. Nesuprantu.
  • Mluvíte anglicky? Ar kalbate angliškai?
  • Kde je…? Kur yra…?
  • Jsem Čech Esu čekas
  • Jmenuji se… Mano vardas…

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

litevsky

Visi žmonės gimsta laisvi ir lygūs savo orumu ir teisėmis. Jiems suteiktas protas ir sąžinė ir jie turi elgtis vienas kito atžvilgiu kaip broliai.

lotyšsky

Visi cilvēki piedzimst brīvi un vienlīdzīgi savā pašcieņā un tiesībās. Viņi ir apveltīti ar saprātu un sirdsapziņu, un viņiem jāizturas citam pret citu brālības garā.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Map of Lithuanian language.svg
Autor: Původně soubor načetl Fobos92 na projektu Wikimedia Commons, Licence: CC BY-SA 4.0
Lithuanian language
Mazvydo katekizmas.jpg
Title page of the first published Lithuanian book
Lithuanian language in the 16th century.png
(c) You must make credit to author of this image for using this image elsewhere., CC BY-SA 2.5
Lithuanian language areas in the 16th century.