Litevské království (1251–1263)

Litevské království Lietuvos Karalystė (li) ←  1251–1263  →
geografie
hlavní město:	Kernowe Naugardukas (Mindaugovo sídlo)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Litevci, Rusové
jazyky:	litevština, rutenština
náboženství:	římskokatolické (státní), litevské pohanství (majoritní), ortodoxní (u Slovanů)
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
vznik:	1251 – Mindaugas korunován králem
zánik:	1263 – smrt Mindaugase 1429 – smrt Vytautase
státní útvary a území
předcházející: Litevské velkoknížectví následující: Litevské velkoknížectví

Litevské království (litevsky Lietuvos Karalystė) je označení pro jedno krátké historické období 1251–1263, kdy byl litevský stát povýšen na království. Období zahrnuje vládu prvního a jediného litevského krále (a prvního velkoknížete) Mindaugase od jeho korunovace 1251 do jeho smrti v roce 1263, kdy byl zavražděn. Mindaugas získal roku 1255 potvrzení od papeže k tomu, aby korunoval svého syna a nástupce Vaišvilkase králem, ale k tomu nakonec nedošlo a po Mindaugasově smrti se Litva opět stala velkoknížectvím.

Historie (1251–1263)

Aby velkokníže Mindaugas předešel dobytí Litvy křižáckými rytířskými řády a zvítězil v boji proti svým litevským protivníkům, přijal v roce 1251 křesťanství a získal tak papežovu podporu. O dva roky později, v létě 1253, byl Mindaugas korunován za litevského krále. Zároveň odstoupil německým rytířům Žemaitsko, kde měli hlavní slovo novému králi oponující velmoži. Křižácká vláda zde však netrvala dlouho – v bitvě u jezera Durbe byla řádová vojska Žemajci poražena. Po této bitvě v roce 1260 začal litevský velmož Treniota nutit Mindaugase, aby se zřekl křesťanství a útočil proti oslabenému Řádu německých rytířů. Vzhledem k sílícím protikřesťanským tendencím Mindaugas zavrhl v roce 1261 křesťanství, přerušil mírové vztahy s křižáky a za spojenectví s Alexandrem Něvským a obnovení dohody s Žemaity pokračoval v boji proti nim. Ani to však již nedokázalo uklidnit nepřátelsky naladěné litevské velmože a ani útoky na řád i přes jejich oslabení nebyly dostatečně účinné. Mindaugas si začal zpochybňovat výhody aliance s Treniotou a začal jej posílat do výbojů na opačnou stranu: směrem na jih – jihovýchod. Takovýto zvrat událostí a plánů se Treniotovi nelíbil, proto zosnoval s pomocí Daumanta svržení a zavraždění Mindaugase, aby se poté sám ujal vlády,^[1] stejně jako jeho dvou synů Ruklyse a Rupeikise (třetí syn Vaišelga vyvázl, protože byl tou dobou v Řecku) v Agloně (dnešní Lotyšsko). Panoval však po Mindaugovi jen krátce (necelý rok), neboť nového panovníka po půlročním vládnutí sesadil a zavraždil za pomoci ruských vojáků Mindaugasův syn Vaišvilkas. Na prázdný trůn tak usedl Mindaugasův syn Vaišelga, který původně nastoupil dráhu pravoslavného mnicha, ale již ne jako král.

1429

Další litevský velkokníže, který dosáhl osobního uznání královské hodnosti byl Vytautas. Získal ho v roce 1429 od císaře Zikmunda, ale k reálné korunovaci nedošlo, jelikož zemřel takřka v předvečer své korunovace. Podle všeho nešťastně pádem z koně, krom toho nezanechal žádného přímého dědice, který by si mohl královskou hodnost nárokovat. Později se litevská velkoknížata stala v rámci personální unie králi polskými.

Reference

Související články

• Litevské království (1918)
• Pahoňa
• Dějiny Litvy
• Dějiny Běloruska