Little Joe

Little Joe
Little Joe na startovací rampě
Little Joe na startovací rampě
Země původuUSA
VýrobceNorth American Aviation
ÚčelTestovací
Suborbitální
Rozměry
Výška15,2 metru
Průměr2,03 metru
Hmotnost12 700 kg
Nosnost
Suborbitální1800 kg
Historie startů
Statusvyřazena
KosmodromWallops Flight Facility
Celkem startů8
Úspěšné starty6
Selhání2
První start21.8. 1959
Poslední start28.4. 1961
Pomocné motory – Recruit
Počet4
Tah4x167 kN
Specifický impuls~2260 N.s/kg
Doba zážehu1,5 sekundy
PalivoTuhé pohonné látky
První stupeň  – 2-4xCastor
MotorCastor
Tah259 kN × 4 (~1030 kN)
Specifický impuls~2260 N.s/kg
Doba zážehu37
PalivoTuhé pohonné látky

Little Joe byla americká raketa používaná k testovacím letům programu Mercury. Raketa byla navržena jako levná náhrada za rakety Atlas a Redstone, jejichž cena byla pro potřeby jednoduchých suborbitálních letů příliš vysoká. Pohon obstarává šest až osm raketových motorů na tuhé pohonné látky spojených dohromady. Raketa byla vyráběna v několika verzích, podle počtu a typu použitých motorů. Stabilizace během letu byla zajišťována velkými stabilizačními křidélky, která dávají raketě její nezaměnitelný vzhled. Celkem se uskutečnilo osm testovacích letů, při nichž dvakrát selhala.

Program Little Joe

V počátcích projektu Mercury hledala NASA raketu vhodnou pro testovací lety bez posádky. Měly to být hlavně aerodynamické testy kapslí pro posádku, testy únikového systému a dalších systémů. Jediné rakety přicházející v úvahu byly armádní Redstone a Atlas letectva. Jejich ceny však byly značné, Atlas vyšel na 2,5 milionu dolarů a Redstone přibližně na jeden milion (v cenách roku 1959). Bylo tedy rozhodnuto o vývoji vlastního nosiče, jenž bude jednoduchý a levný, plánovaná cena se měla pohybovat kolem 200 000 dolarů.

Little Joe 6 - 4. října 1959

Již v lednu 1958 pracovali Max Faget a Paul Puser ve Wallops Flight Facility na projektu High Ride, jenž se zabýval možnostmi spojení čtyř raket Sergeant pro pohon kapsle s posádkou nad hranici stratosféry. High Ride byl však opuštěn, stejně jako von Braunův projekt Adam, který byl považován spíše jako kaskadérský kousek, než seriózní vědecký projekt. V druhé polovině roku 1958 byly prováděny aerodynamické testy kapslí Mercury při volném pádu, ačkoli byla získaná data důležitá, stále rostla potřeba získat reálná data z počáteční, vzestupné fáze letu, kdy je raketa hnána motory. V srpnu 1958 byly stanoveny požadavky a specifikace nového nosiče, měl být schopen vynést kapsli v plné velikosti i hmotnosti do výšky 100 mil (~160 km). V říjnu 1958 začali inženýři v NASA pracovat na návrzích nosiče, postaveného na základě High Ride, který byl přejmenován na Little Joe.

Hlavním cílem relativně malého a jednoduchého nosiče byla úspora peněz. Měl za úkol provést řadu letových testů a prověřovat nová konstrukční řešení spojená s vývojem kosmické lodi s posádkou. Hlavní testy spočívaly v ověření funkčnosti únikového systému a sledování chování kapsle při vstupu do atmosféry za reálných podmínek. Kvůli rychlejšímu vývoji byla raketa co nejjednodušší a postrádala jakoukoli elektroniku a navádění. Výkonově byla srovnatelná s raketou Redstone a mohla vynést i stejně rozměrný náklad. Cena však byla oproti Redstonu pětinová, provozní náklady byly také mnohem nižší, vývoj byl jednodušší a raketa mohla startovat z existujících ramp na Wallops Flight Facility. Do výběrového řízení na výrobu trupu rakety se přihlásilo celkem 12 firem. Tendr nakonec 29. prosince 1958 vyhrála společnost North American Aviation, která se hned dala do práce. Bylo objednáno celkem 7 trupů raket a jedna mobilní odpalovací rampa.

Little Joe byl jeden z průkopnických projektů využívající několik spojených motorů na tuhé pohonné látky. Díky spojení čtyř raket odvozených od MGM-29 Sergeant a dalších čtyř pomocných raket Recruit (Thiokol XM-19), dosahoval tahu až 1020 kN. To mu dávalo dostatek síly k vynesení 1800 kilogramů po balistické dráze do výšky 160 kilometrů. Na prvním stupni se používaly dva typy raket, Castor a Polux, oba typy byly odvozeny od MGM-29 Sergeant a vyráběla společnost Thiokol. Polux byl větší, silnější a hořel déle. Na úspěch Little Joe navázal v roce 1963 Little Joe II, který sloužil jako testovací raketa v programu Apollo.

Mise

MiseDatumTrváníPopis
Little Joe 121. srpen 195900 m 20sTest únikového systému při letu
Little Joe 64. říjen 195905 m 10sAerodynamický test kapsle
Little Joe 1A4. listopad 195908 m 11sTest únikového systému při letu
Little Joe 24. prosinec 195911 m 06sOpice Sam vynesena do výšky 85 km
Little Joe 1B21. leden 196008 m 35sOpice Miss Sam vynesena do výšky 15 km
Little Joe 58. listopad 196002 m 22sPrvní test konečné podoby kosmické lodi Mercury
Little Joe 5A18. březen 196123 m 48sTest únikového systému za nejhorších podmínek
Little Joe 5B28. duben 196105 m 25sTest únikového systému za nejhorších podmínek

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Little Joe na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Little Joe Launch Vehicle - GPN-2000-001270.jpg
Launching of the Little Joe launch vehicle on October 4, 1959 took place at Wallops Island, Va. This was the first attempt to launch an instrumented capsule with a Little Joe booster. Only the LJ1A and the LJ6 used the space metal/chevron plates as heat reflector shields, as they kept shattering. Little Joe was used to test various components of the Mercury spacecraft, such as the emergency escape rockets.
Little Joe 6 launch 10-4-1959 from Wallops Is. Virginia.jpg
Launching of the LJ6 Little Joe on Oct. 4, 1959 took place at Wallops Island, Va. This was the first attempt to launch an instrumented capsule with a Little Joe booster. Only the LJ1A and the LJ6 used the space metal/chevron plates as heat reflector shields, as they kept shattering.