Liturgická obnova

Jako liturgická obnova se zpravidla označuje etapa vývoje liturgie římskokatolické církve, jejímž charakteristickým rysem je snaha vrátit liturgii původní smysl, jaký měla v prvních stoletích křesťanského letopočtu. Z prvků, které se součástí liturgie staly až v pozdější době, má být ponecháno to, co její smysl rozvíjelo, a opuštěno to, co její smysl porušovalo.

Tendence směřující k liturgické obnově se ve větší míře objevovaly od přelomu 19. a 20. století. Mezníkem obnovy byl druhý vatikánský koncil, jehož konstituce Sacrosanctum Concilium (1963) deklarovala zásady pro provedení liturgické obnovy. V praktické rovině se obnova liturgie projevila liturgickou reformou, provedenou v podstatné míře kolem přelomu 60. a 70. let 20. století.

Související články

• Liturgická reforma
• Druhý vatikánský koncil
• Sacrosanctum Concilium

Externí odkazy

• Jan Franc: Liturgická obnova Archivováno 22. 6. 2007 na Wayback Machine
• Jiří Reinsberg: Obnova liturgická a obnova kostela z hlediska kněze
• Dosť bolo liturgických experimentov
• Metoděj Kočí OP: Prostřený stůl Božího slova
• Martin R. Čejka: Liturgická reforma, nebo revoluce?^{[nedostupný zdroj]}